Elektromobilů s manuální převodovkou historie mnoho nezaznamenala. A v sériové výrobě se s největší pravděpodobností ocitly jen jednotlivé modely; Volkswagen Golf III Citystromer či ejpovická přestavba Škody Favorit na elektromobil Škoda Eltra s ponechanou původní skříní, byť se zablokovanou pětkou. Zpátečka ovšem funkční zůstala, protože použitý elektromotor se neuměl točit na opačnou stranu... V ostatních případech šlo o jednotlivé individuální přestavby. Agregát s elektromotorem a manuálním řazením tak pohání například Volkswagen T1 Bus, Porsche 912 či ultrarychlý, tovární Ford Mustang Lithium. Pokud by se počítaly i hybridy, schopné jízdy výhradně na elektřinu, musíme započítat i neortodoxní sporťáček Honda CR-Z, byť byl takto schopný ujet nejvýš několik desítek metrů. A pochopitelně musíme započítat i speciály Formule E s dvoustupňovou ručně řazenou skříní. Ale to už je zřejmě opravdu všechno.
Na velký trend to zatím nevypadá, ale co není, může být. Ovšem máme tu i další módu, a sice konverze starých aut na elektropohon. A tam už jde do tuhého, protože kromě smytého pelu nedotknutelnosti veteránů se také ukazuje, že i padesát let starý fešák může opět vyjet do ulic bez obav z nízkoemisních zón či naštvaných sousedů. Podobnou cestou se ostatně nedávno vydal Hyundai se svým parádním, elektrifikovaným Pony. Pak ovšem nastane okamžik, kdy se oba trendy sejdou. A vznikne například Opel Manta GTe ElectroMod Coupe.
Možná si ještě pamatujete Manty i z našich silnic, v dobách neomezených emisních limitů se sem zkraje devadesátek vozily z Německa po stovkách a pro spoustu nadšenců byly prvním pěkným autem v životě. Jenže to už byly modernější Manty B, zatímco jejich předchůdkyně, vyvíjené v šedesátých letech a nesoucí neklamné rysy americké inspirace, byly spíše vzácností. Dnes však jde o právem obdivovaný, ač zatím nepříliš známý veterán, připomínající doby, kdy Opel nebyl jen logem na překarosovaných Peugeotech a Citroënech. A toho využilo PR oddělení rüsselsheimské značky, aby připomnělo padesáté výročí tohoto dostupného elegána.
Šlo na to podobně, jako Hyundai se svým konceptem Pony, jenže nechalo konstruktéry zajít ještě o kousek dál. Klasické kupé s pohonem zadní tuhé nápravy si přímo říkalo o to, nechat poháněcí řetězec netknutý a pouze vpředu zaměnit původní vstřikovací jednadevítku CIH o výkonu 77 kW/105 k (to byl ovšem vrcholný motor, začínalo se na objemu 1.2 a 60 koních) za podélně uložený elektromotor. Ten také změnil původní označení GS na GSe. Nabízí inspirativních 108 kW/147 k a hlavně 255 Nm téměř od nuly. Tím je o důstojnou zábavu postaráno, hlavně když zůstala na svém místě i „šaltpáka“ krátce zpřevodované čtyřstupňové skříně. Řidič se tedy může bavit jako za starých časů, ale také nemusí. Když ho řazení přestane bavit, prostě nechá zařazenou čtyřku a vůz se na ni bez sebemenších problémů rozjede i z klidu.
Rozsah úprav je podobný, jako u zmíněného Hyundaie. Do původní karoserie byl vestavěn inovovaný interiér se sportovními sedadly z Opelu Adam S, digitální přístrojovkou a nezbytnými doplňky pro elektrický provoz. Vnějšek zdobí extravagantní 17" kola, zmodernizované koncovky a hlavně hladká maska. Ta kromě stylových LED světel umí rozsvítit i displej, komunikující s okolím. A ještě několik základních parametrů; moc místa na baterii nebylo, takže musí stačit 31 kWh. Na tu žlutý přízrak prý ujede až 200 km a je třeba si vážit každého kilometru, protože jediná možnost její doplnění je jedno- a třífázovou nabíječkou až 9 kW. A s ní se auto dobíjí skoro čtyři hodiny. Źádný další technický údaj Opel nezveřejnil, ale asi to vůbec nevadí. Bohužel totiž zůstane u prototypu, což je škoda, protože nám by se takové auto hodně líbilo. Co vám?
