188,86 km/h. Elektrický Opel pokořil před 50 lety šest světových rekordů

188,86 km/h. Elektrický Opel pokořil před 50 lety šest světových rekordů
Fotografie: Opel
  • Elektromobily počátkem 70. let, tedy v době levné ropy, nikoho nezajímaly
  • Opel to svým nezvyklým rekordem změnil více, než sám čekal
  • Nedlouho poté totiž udeřila ropná krize a obnovila myšlenku elektropohonu

U Opelu se vždy dařilo rekordům, byť mnohdy těm méně obvyklým. Už v květnu 1928 ustavil Fritz von Opel, přezdívaný raketový Fritz a vnuk zakladatele firmy Adama Opela, rychlostní rekord, když s raketovým monstrem Opel RAK 2 dosáhl na rychlostním berlínském okruhu Avus oficiálně změřeného tempa 238 km/h. To bylo v době, kdy běžná auta jezdila zhruba šedesátkou, cesty byly většinou prašné a na silnicích stále dominovaly koňské povozy. No a 17. května 1971, tedy před 50 lety, padla na Hockenheimringu další meta.

Na první pohled docela obyčejný lidový sporťáček, legendární Opel GT, se prohnal letmým kilometrem za 19,061 sekundy, což odpovídalo průměrné rychlosti 188,86 km/h. To nevypadá jako ohromující číslo, už tehdy šlo běžně koupit auto, dosahující dvoustovky. Jenže vůz jel zcela tiše. Byl totiž poháněný elektřinou z baterií. A ne ledajakých – šlo o Ni-Cd články Varta, určené pro stíhací letadla. Rovněž elektromotory stály za pozornost. Dva stejnosměrné motory Bosch, namontované vpředu místo spalovacího agregátu, dávaly dohromady na svou dobu pozoruhodný výkon trvalých 88 kW (120 k), případně špičkových 118 kW (160 k). Někdejší zavazadelník zcela zaplnila řídicí elektronika, která byla tehdy zavalitější než dnes, a místo tlumiče výfuku zabral tepelný výměník jejího chlazení. Pokud se ptáte, kam se do maličkého 2+2místného kupé vešly baterie, tak se ptáte správně. Jejich montáž totiž změnila interiér na jednomístný, doslova obklopily řidiče ze dvou stran a 590 kg jejich hmotnosti udělalo z lehkonohého, 960kg sporťáčku luxusní sedan, aspoň tedy váhově. Výsledných 1 550 kg totiž odpovídalo Opelu Diplomat B. Rozsáhlé úpravy korunovaly speciálně vyvinuté, vysokotlaké pneumatiky Continental s malým valivým odporem. A tak padl díky Opelu Elektro GT oficiální rychlostní rekord pro elektrické automobily. A kdo seděl za volantem? Georg von Opel, bratranec raketového Fritze!

Opel Elektro GT
Opel Elektro GT běhěm rekordní jízdy na Hockenheimringu

Nebyly to jediné úpravy, znalec zaznamená i odstraněná zrcátka a všechny další aerodynamické překážky, včetně dveřních klik, ozdobných lišt a charakteristické boule na kapotě, skrývající původně karburátor. Zaslepených zadních lamp si pak samozřejmě všimne i naprostý laik, stejně jako přidaného zadního spoileru. Snaha nebyla marná, kromě výše zmíněného letmého kilometru se přepisovaly i další tři rekordy, tentokrát s pevným startem. Kilometr tak zvládl speciál za 31,066 s (to odpovídá průměru 115,88 km/h), půlkilometr za 19,358 s (92,98 km/h) a čtvrt míle (402,3 m) za 16,869 s (85,87 km/h). Ačkoliv byl tehdy, před vypuknutím ropné krize, elektromobil brán spíše za pitoreskní raritu, po velkém ropném třesku 17. 10. 1973 bylo všechno jinak a vývoj elektrického auta se vrátil na pořad dne. A Opel k tomu svým dílem také přispěl.

Tím příběh neskončil. Technici do druhého dne přidali další elektrické články, až jich bylo na palubě 360 a vážily celkem 740 kg. To už se celková hmotnost rychlostního speciálu vyšplhala na 1,7 tuny, srovnatelných s dodávkou Opel Blitz. Dokonce musely přijít ke slovu tužší pružiny, protože ty stávající se opřely o dorazy. A hon na rekordy pokračoval. Hned první kolo skončilo debaklem, protože pokus ujet 100 km konstantní rychlostí 100 km/h (ano, to byl pro tehdejší elektromobily skutečně nedostižný sen) překazila vybitá baterie bohužel neznámé kapacity už po 44 kilometrech. Další dvě disciplíny ale skončily úspěchem a znovu se přepisovaly anály. Deset kilometrů se podařilo urazit v čase 4 minuty a 43,69 sekund, což znamenalo průměrnou rychlost 126,89 km/h a deset mil (16,093 km) dokonce ještě rychleji. Trvalo to totiž 7 m 35,63 s, což odpovídá průměru 127,15 km/h. Mimochodem, nebyl to jediný elektrický rekord, padnuvší v roce 1971. Tehdy totiž Američan s českými kořeny Eugene Cernan rozparádil lunární vozidlo Lunar Rover, na jehož subdodávkách se podílel i GM, na 18 km/h, tedy o plných pět kilometrů více, než činila oficiální maximální rychlost. A stačily mu k tomu čtyři elektromotory o celkovém výkonu 720 W, tedy celý 1 k. Došlo k tomu na povrchu Měsíce a rekord dosud odolává, protože tam od té doby žádný jiný pozemšťan nebyl. Jen pro zajímavost, Lunar Rover, který dodnes na Měsíci parkuje, drží i jiný primát. Stál totiž 38 milionů tehdejších dolarů, což zhruba odpovídá dnešním 4,3 miliardám korun. Tato absurdní suma znamená, že jde s velkým náskokem o historicky nejdražší elektromobil a upřímně si nedovedeme představit, že ji někdy někdo překoná.

Tím seznam nezvyklých rekordů nekončí v podání Opelu. Další z nich přepsal opět Opel GT, tentokrát ovšem s dodatečně zamontovaným turbodieselem 2,1 l o výkonu 70 kW (95 k). S ním se podařilo 1. 6. 1972 dosáhnout rovněž premiérových 197,5 km/h. Další v řadě byl bizarní Opel Eco Speedster, který s tehdy novým malým dieselem 1.3 CDTI o výkonu 82 kW (112 k) dosáhl při čtyřiadvacetihodinovce na firemním testovacím okruhu v Dudenhofenu 27. 7. 2003 průměrné rychlosti 220,079 km/h, tedy nejvíce v kategorii turbodieselů objemu 1100–1499 cm3. A asi nejneuvěřitelnější rekord nakonec. Na stejné testovací trati dosáhla 29. 7. 2018 Hamburačka Nicola Waldeová dalšího světového rekordu. Ujela totiž za 24 hodin 1 088 km, ovšem ve šlapacím vozidle! Překonala tím tři roky starou hodnotu v ženské kategorii o plných 77 km. Pro zajímavost to odpovídá průměrné rychlosti 45,3 km/h. A proč tu o tom píšeme? Protože speciální aerodynamická, velmi lehká šlapací tříkolka nesla rovněž značku Opel. A Nicola se, na rozdíl od řidičů předchozích rekordů, za řídítky s nikým nestřídala. Klobouk dolů.

Rekordní elektromobil Opel Elektro GT z roku 1971