Před časem automobilový svět zaplavila retrovlna. BMW geniálně zresuscitovalo značku Mini, postavenou kompletně na nostalgii, Fiatu se jeho novodobá pětistovka povedla natolik, že se vyrábí a stále dobře prodává bez větších změn od roku 2007 (a s ní i zcela nová elektrická 500e sice s novou technikou, avšak velmi příbuzným designem). Koneckonců i Citroën se vrátil ke kořenům, když zanechal neekonomických pokusů o technicky náročná, drahá auta a úspěšně se přeorientoval na praktické, pohodlné lidovky s výrazným designem a dnes tolik vzácným důrazem na ryzí pohodlí. Nově přičichl k této módě i Hyundai, jehož historie je kratší než u většiny evropských konkurentů, a donedávna de facto neměl nač vzpomínat. Jenže to se nyní změnilo, byť pouze v podobě konceptu.
Dnešní čtyřicátníci si možná ještě pamatují, že se u nás Hyundaie začaly prodávat nedlouho po sametové revoluci a díky vstřícné cenové politice si tu rychle získaly oblibu v mnohem větší míře, než bylo tehdy ve světě obvyklé. Šlo totiž de facto o techniku Mitsubishi, oblečenou do vlastních karoserií, jimž toho do osobitosti a elegance, obvyklé u evropských značek, ještě dost chybělo. A možná jste i mívali nějaké to Pony, levnou a vlastně vůbec ne špatnou alternativu pro začátečníky, případně si ho aspoň pamatujete jezdit. Tento prapředek dnešního modelu i20 se vyráběl od roku 1975 a byl to vůbec první Hyundai, určený pro export. I když byli Korejci tehdy teprve na začátku cesty, a úroveň použité techniky tomu odpovídala, najali si na ztvárnění karoserie samotného Giugiara.
Byl to prozíravý krok a svět si velmi elegantního čtyřmetrového modelu všiml. Mimochodem, na jeho základech vznikl i Giugiarův koncept Pony Coupé, na jehož výrobu si sice Korejci tehdy ještě netroufli, avšak mimořádně povedené linie posloužily italskému karosáři (mimo jiné autorovi nerealizovaných projektů Škoda 720 a 760, z nichž se mnohé linie později objevily na sériové Škodě 120) jako přímá a veřejně přiznaná inspirace pro slavný DeLorean DMC-12. Přímé srovnání si můžete prohlédnout na blogu Hyundaie. Ten se sice závratného úspěchu také nedočkal, avšak nesmrtelný pomník mu postavila Zemeckisova sci-fi trilogie Návrat do budoucnosti.
Nyní tedy nastal čas, připomenout pár kapitol z historie. Pochopitelně se vzpomínalo na to nejlepší, tedy povedený italský design. Ten byl převzat dokonce in natura, přímo do původní karoserie, jejíž autenticitu stvrzují dobové detaily typu čelního okna uloženého v pryžové liště, totiž inženýři zastavěli techniku z ambiciózní elektrické novinky Ioniq5. A zbytek doladili povedenými futuristickými detaily, nenarušujícími původní styl. Zatímco exteriér zdobí zpředu i zezadu maticová světelná LED technika, nová kola nostalgických tvarů (také vám připomněla legendární mercedesovské kanaldeckely?) a vytříbené detaily typu zpětných kamer v maketách dobových zrcátek na blatníkách, v interiéru se otevřela stavidla fantazie naplno.
Ryze geometrické tvary, masivní prvky a jeden dobový odkaz vedle druhého. Všemu samozřejmě kraluje výrazný digitronový zobrazovač, připomínající dobové hodiny či váhy a zobrazující jen to opravdu podstatné. Vlevo zbývající procenta baterie (či kolik zbývá ponymu energie), vpravo aktuální rychlost (jak rychle pony cválá). Ten se sice v dobových autech prakticky nepoužíval, avšak intenzivně vyvolává nostalgickou atmosféru a skvěle vypadá. Dále sedadla, zdařile imitující dobové skořepiny, nepříliš anatomické ani pohodlné, ale efektní. A v neposlední řadě vtipné detaily, například grafický prvek, inspirovaný dobovým schématem řazení čtyřstupňové převodovky (která v elektromobilu samozřejmě není). Celé to vypadá skvěle a zřejmě to bude díky použité technice fungovat fantasticky. Navíc se tvůrci vyvarovali efektních parádiček, křičících už na první pohled, že této krásy z konceptu se v sériové výrobě určitě nedočkáte. Nám by se takové auto moc líbilo. Co vám?
