„Zákazníci značky Mercedes-Benz si nekupují nákladní automobil pro zábavu. Na rozdíl od auta totiž nikdo nejezdí o víkendu s náklaďákem, ale nákladní automobil je investiční zboží, které musí svému provozovateli vydělávat peníze, takže nákup nákladního vozidla je investičním rozhodnutím,“ v tiskové zprávě tak Mercedes-Benz začal hodnocení své budoucnosti nákladních vozidel nad 3,5 tuny a autobusů. Závěry z těchto úvah jsou však velmi zajímavé a do budoucna se máme na co těšit.
Podívejme se na (přibližná) čísla a vezměme si jako příklad Evropu: máme v provozu asi šest milionů nákladních vozidel o celkové hmotnosti více než 3,5 tuny. Těchto 6 milionů nákladních vozidel ročně urazí přibližně 300 miliard kilometrů, každoročně natankuje přibližně 60 milionů tun nafty a každoročně vypustí přibližně 200 megatun CO2, což odpovídá cca 700 terawatthodinám energie. Těchto šest milionů nákladních vozidel (spolu s autobusy) je také každoročně zodpovědných za přibližně 7 % emisí CO2 v Evropě.
Považujeme-li změnu klimatu za globální hrozbu, nákladní vozidla nad 3,5 tuny jsou součástí problému. Zároveň se ale stále více stávají součástí řešení. Existují tři hlavní faktory, které určují rychlost dekarbonizace. Nejrychlejšího pokroku dosahujeme u prvního faktoru, vozidel s nulovými emisemi. Úzké hrdlo dekarbonizace je ale jinde.
Všichni významní výrobci nákladních vozidel masivně investují do vozidel s nulovými emisemi. Přesto je v současné době v každodenním provozu zákazníků s bezemisními vozy příliš málo, zejména když pomyslíme na ambiciózní cíle EU v oblasti snižování emisí CO2. Přijatým cílem EU je přitom snížit do roku 2030 emise CO2 u vozového parku o 45 % ve srovnání s rokem 2019. Po přepočtu na vozidla by to pro Evropu znamenalo více než 400 000 vozidel jezdících zcela bezemisně. Ambiciózní, ale ne nemožné. Jak to tedy německá automobilka udělá? Aby toho dosáhla, potřebuje nejen jednu technologii pohonu bez emisí, ale dvě. V současné době je tedy k dispozici technologie na bateriové elektrické pohony a pohony na vodík.
Proč dva pohony?
- Přepravní úkoly majitelů nákladních vozidel jsou rozmanité od městské distribuce po likvidaci odpadu, od městských autobusů po vozidla na staveništi, od snadno plánovatelných tras až po těžkou nákladní dopravu na dálkových trasách s vysokou mírou flexibility. Někdy je pro vlastníky aut hospodárnějším řešením jedna nebo druhá technologie pohonu v závislosti na aplikaci a dalších faktorech, jako např. regionální ceny energie v praxi.
- Výstavba obou infrastruktur, pro nabíjení baterie a plnění vodíku, vyžaduje méně investic než samotná (tehdy mnohem rozsáhlejší) výstavba elektrické infrastruktury. Proč? Zatímco počáteční investice do nabíjecí infrastruktury jsou poměrně nízké (stačilo by instalovat nabíjecí body a připojit je ke stávající elektrické síti), náklady na samotné rozšíření elektrické sítě se neúměrně zvyšují. V případě vodíkové infrastruktury je to naopak: počáteční investice je poměrně vysoká, ale s rostoucí poptávkou a využitím relativní náklady klesají. A protože všichni podnikatelé – a tedy i potencionální majitelé nákladních vozidel a autobusů – usilují o ekonomické optimum. To vede automobilku jednoznačně ke dvěma infrastrukturám.
- Téměř každá země EU je závislá na dovozu energie. Jen Evropa dnes dováží asi 60 % své energie. A ani v bezemisní budoucnosti není kompletní dodávka regionální zelené energie realistická a už vůbec ne konkurenceschopná. Dojde tedy k celosvětovému obchodu se zelenou energií založené na molekule vodíku, která dokáže energii ukládat a přenášet.
- Výrobce nákladních vozidel a autobusů vidí vyváženou účinnost „od slunce ke kolu“ mezi bateriovými elektrickými a vodíkovými nákladními vozidly. Díky zelenému vodíku ze solárního zařízení na slunném jihu může vodíkový nákladní automobil ujet za rok podobnou vzdálenost jako bateriový nákladní vůz, kde energie pochází ze solárního zařízení stejné velikosti v Evropě. Stručně řečeno, vyšší účinnost solárního panelu ve slunné oblasti může kompenzovat nižší účinnost způsobenou elektrolýzou a ztrátami energie v hnacím ústrojí.
Je to vlastně jednoduché. Pokud bude provoz dieselových nákladních vozidel a autobusů levnější než provoz bateriových elektrických nebo vodíkových vozidel, většina potencionálních zákazníků vždy zůstane u nafty. Svůj systém fungování nezmění z dobrých důvodů k planetě, ale vždy převáží hodnota peněz.
