V běžném provozu se nákladní auto na vodík osvědčilo i logistické společnosti Gebrüder Weiss, která jej více než rok provozuje ve Švýcarsku pro maloobchodní distribuční dopravu. Vodíkový pohon si postupně razí cestu v městské i dálkové mobilitě. Osvědčuje se jako významná alternativa pro bezemisní a tichou dopravu vedle klasických elektromobilů, oproti kterým nabízí několik výhod, například rychlejší doplnění paliva a delší dojezdovou vzdálenost. Nákladní vůz Hyundai XCIENT Fuel Cell na vodíkový pohon nyní společnost Gebrüder Weiss testovala v běžném provozu v Praze a okolí. Vozidlo ve Švýcarsku jezdí výhradně na zelený vodík, který se vyrábí za pomoci obnovitelných zdrojů, je tak považován za klimaticky neutrální. Vodík v palivovém článku auta reaguje s kyslíkem a vzniklá energie se pak přemění na elektřinu, která pohání elektromotor.
Proces je zcela bezemisní, do ovzduší je vypouštěna pouze vodní pára bez látek škodlivých pro životní prostředí nebo lidský organismus. Roční provoz tohoto vodíkového nákladního auta ušetří až 80 tun CO2. „Udržitelnost v přepravě je pro ochranu životního prostředí a naši budoucnost klíčová. Gebrüder Weiss proto dlouhodobě sleduje trendy a testuje inovativní technologie v bezemisní dopravě. Zelený vodík přitom aspiruje na palivo budoucnosti. Nutností je ovšem vybudování potřebné infrastruktury,“ říká Jan Kodada, ředitel obchodu a marketingu Gebrüder Weiss v ČR. Podle něj je využití vodíkové energie v současnosti řešením především pro autobusy a nákladní dopravu, ale postupně se bude více rozšiřovat i do osobní dopravy. Současně se domnívá, že po roce 2030 již bude složitější pořizovat nákladní vozidla na fosilní paliva a kolem roku 2030 dojde k významnému nárůstu využívání alternativních pohonů, především pak vodíku.
Výkon elektromotoru vodíkového nákladního vozu je 350 kW a spotřeba se pohybuje kolem 7,7 kilogramu vodíku na 100 km. Během více než ročního provozu se ukázalo, že stoupání a nízké teploty v zimě nemají na vodíkový nákladní vůz žádný vliv, výkon tak zůstává na stejné úrovni. Pro řidiče není potřeba žádné zvláštní školení, pouze se na zkušební jízdě seznámí s rozdíly oproti dieselovému motoru. Ty spočívají hlavně v rychlejších akceleracích motoru, plný výkon je totiž k dispozici hned od začátku a také brzdění je citlivější. Tankování je podobné jako u běžného spalovacího motoru, naplnění nádrže trvá asi 12 minut. To je zároveň výrazně kratší doba, než jakou zabírá dobíjení klasických elektromobilů. Vodíkový nákladní vůz se ve Švýcarsku osvědčil pro maloobchodní distribuční dopravu založenou na jednodenních trasách.
Při průměrném denním nájezdu kolem 300 km si vystačí s tankováním jednou denně, přičemž využívá poměrně dobře rozvinutou švýcarskou síť s celkem devíti vodíkovými plnicími stanicemi. Plně naložený nákladní vůz, tedy s nákladem přibližně 5,7 tun, ujede na jednu nádrž až 420 km. Vznik infrastruktury potřebné k provozu vozidel na vodíkový pohon je výzvou pro samosprávu i pro jednotlivé výrobce a dodavatele napříč průmyslovými sektory. „Kromě samotných plnicích stanic a výroben vodíku bude třeba budovat i nové energetické zdroje, které budou svou kapacitu poskytovat pro výrobu paliv, a to zejména kvůli postupnému poklesu využívání ropných produktů a zemního plynu. Podstatné je také budování distribuční, přenosové a přepravní soustavy, například plynovodů a elektrického vedení,“ dodává Aleš Doucek, jehož oddělení v ÚJV Řež v současnosti mimo jiné spolupracuje na vývoji českého nákladního vozidla na vodík a vodíkové plnicí stanice pro autobusy a nákladní vozy.
