Studie porovnává kompletní ekologickou zátěž dostupného a oblíbeného modelu auta, vyráběného v Česku, s různými druhy pohonu, a to od prvotní těžby surovin až po celý životní cyklus. Jako model byl vybrán Hyundai Kona z roku 2019, vyráběný v českých Nošovicích a nabízený s celkem čtyřmi druhy pohonu; benzinovým, naftovým, hybridním a elektrickým. A jeho pomyslné životní podmínky byly stanoveny tak, aby se podobaly českým reáliím - předpokládaná životnost 15 let a předpokládaný roční nájezd 10 000 km. Autoři studie zároveň upozorňují, že u jiných vozidel s odlišnými parametry se mohou výsledky lišit.

Pracovalo se s faktem, že při výrobě elektromobilu vzniká pomyslný emisní dluh kvůli ekologicky náročné výrobě baterie. A studie sledovala, za jak dlouho se tento dluh vůči jiným pohonům vyrovná a jak daleko bod, kde se křivky jednotlivých pohonů protnou. A pozitivním zjištěním bylo, že k vyrovnání onoho dluhu dochází poměrně rychle. U elektromobilu s baterií 64 kWh po ujetí 32,2 tisíc kilometrů, s menší baterií 39 kWh dokonce již po 17,5 tisících kilometrech. Dokonce i při započítání mnohem méně ekologického polského energetického mixu, by se dluh vyrovnal do ujetí 50 tisíc kilometrů. S tím, že tento rozdíl se bude dále snižovat díky kratším logistickým řetězcům, většímu podílu recyklovaných surovin pro výrobu článků a také snižování emisí z výroby energie.
Díky své mnohem vyšší účinnosti elektromobily během provozu nepřímo vypouštějí mnohem méně CO2 ekvivalentu oproti všem verzím se spalovacím motorem, včetně hybridu. Konkrétně v tomto modelovém příkladu vypustila během 150 000 km benzinová verze celkem 38 tun ekvivalentu CO2, naftová 34 tun, hybridní 30 tun. Elektromobil s větší baterií 64 kWh vyprodukuje na stejnou vzdálenost 21 tun, výrazně lehčí verze s baterií 39 kWh pak 18 tun. Zároveň je zjištěno, že životnost trakčních baterií několikanásobně překračuje průměrný nájezd aut. K výměnám dochází jen výjimečně, například kvůli výrobní vadě či nevhodnému zacházení. Konstrukce baterií se navíc rychle zlepšuje a stoupá i jejich životnost, která už nyní běžně dosahuje 400 000 km.

Jedním z výsledků výzkumu je zjištění významného potenciálu ke snižování škodlivých emisí v zemích Visegrádské čtyřky (V4). Ty se od sebe svým energetickým mixem vzájemně výrazně liší, přičemž zdaleka nejlépe je na tom Slovensko s vysokým podílem vodní a jaderné energie, Maďarsko se mu pak přibližuje. S náskokem nejhůře je na tom Polsko s dosud značným podílem špinavých tepelných elektráren a Česko se blíží spíše Polsku, než zbývajícím dvěma zemím. Oproti benzinovým autům tak může elektromobil snížit emise o 29-69 % (v Česku o 46 %), proti dieselům pak o 19-60 % (v Česku o 39 %). Tady je potřeba dodat, že zde se započítává výhradně nabíjení z veřejné sítě. Domácí obnovitelné zdroje tento poměr dále výrazně vylepšují.
Do budoucna se očekává v celé V4 zlepšování energetického mixu a každoroční pokles emisí o 2 %. To je průměrná hodnota, Česko a Polsko by měly snižovat výrazněji díky plánovanému přechodu na obnovitelné (OZE) a nízkoemisní zdroje energie. Jenže zde mohou zasáhnout mimořádné okolnosti, jako nyní ruská invaze na Ukrajinu. Ta dočasně emise z výroby elektřiny zvýšila. Závěrem studie, zveřejněné v prestižním magazínu Renewable and Sustainable Energy Reviews, je jednoznačné potvrzení, že i při započtení celého životního cyklu je elektromobil i v zemích s nevalným energetickým mixem výrazně příznivější pro životní prostředí s tím, že s postupným zlepšováním energetických mixů a uvádění lepších baterií se bude tento rozdíl dále zvyšovat.
Rostliny v ČR vyprodukují pouze 6 bilionů litrů O₂ ročně, to znamená, že produkce kyslíku v ČR nestačí pokrýt ani spotřebu aut (2,5 krát více) a jsme zcela závislí na kyslíku produkovaném světovými oceány a deštnými pralesy.
Pokud zakládáte studii na fiktivní bulharské veličině CO2eq tak se ale není co divit.
Podle dat Čezu je v nejmodernější uhelné elektrárně v ČR potřeba spálit na výrobu 1kWh 1,25kg uhlí, které se před spalováním proplachuje vodu a má nacucané vodou obsah cca 44% čistého uhlíku. Molárně pak musí spálením na výrobu 1 kWh vzniknout 0,44x1,25kgx 44/12 = 2,01kg CO2 bez vlastní spotřeby elektrárny a ztrát při přerušované výrobě elektrárny. K tomu uhelka vyprodukuje na každou tunu spáleného uhlí 400kg odpadu který se z většiny zakopává do země.
Pokud elektromobil má spotřebu 16kWh/100km, musíte do baterie pustit cca 20kWh/100km (85% účinnost nabíjení + 5% ztráty na distribuci). Pokud se 45% elektřiny vyrábí z uhlí, musíte na dojezd elektromobilu 100km spálit více než 11kg uhlí (0,45x1,25x20) + vyrobit stejné množství tepla v atomové elektrárně.
Nikdo duševně zdravý nemůže věřit, že spálení cca 5 kg uhlovodíku z benzínu (7l/100 x 0,7kg/l) udělá víc emisí než spálení 11 kg uhlí + výroba stejného množství tepla z atomky jako spálení 11 kg uhlí.
A to ani neuvažuji výrobu baterie a elektromobilu, které jsou stejně cinklé jako tato studie, aby to zelenomozkům vyšlo.