Pokud patříte mezi fanoušky lyžování, pak vám jistě nemusíme říkat, kdo je to Jan Holický. Pro ty z vás, kteří to nevědí, tak si o něm něco povíme. Honza je bývalý alpský lyžař, který za československou a posléze českou reprezentaci závodil v letech 1991 až 2004. V roce 2002 například startoval na zimních olympijských hrách v Salt Lake City. V roce 2001 dojel devátý na Mistrovství světa ve Svatém Antonu. Dnes jej známe především jako komentátora-experta České televize na alpské lyžování.
Patrik Svatoš, fDrive.cz: Ahoj Honzo, jsi bývalý vrcholový sportovec, jak moc blízko k sobě má vrcholový lyžař a automobilový průmysl?
Jan Holický: Vrcholový sportovec a automobil mají k sobě velmi blízko. Lyžování bez auta si nedokážu představit. Dneska se přesouváme na hory autem. Bez auta by se zdaleka tolik nelyžovalo, takže k lyžování auto neodmyslitelně patří. I proto spousta automobilek má svůj marketing postavený na lyžovaní či snowboardingu.
Kolik kilometrů průměrně za rok najezdíš?
Když jsem byl aktivní sportovec, tak jsem najezdil i 80 tisíc kilometrů za sezonu. Teď najezdím okolo 25 tisíc kilometrů. Dříve to byla nepohodlná dodávka, dnes pohodlné a moderní kombi. Pochopitelně úroveň cestování v nekomfortních mikrobusech daleko na lyže se nedá srovnávat se současností. Člověk byl tehdy z cestování pěkně zničený.
Jaký jsi řidič, svezeš se rád rychle nebo spíše dáváš přednost defenzivní jízdě?
Všeobecně platí, že sjezdaři, kteří jsou zvyklí pohybovat se ve vysokých rychlostech, jsou dobří řidiči. I díky tomu, že rychlost, odhad a chápání prostoru máme na denním pořádku. A je jedno, zda jde o lyžaře či lyžařku. Věřím, že i já tohle zvládám dobře. Pořádně jsem naštěstí nikdy neboural. Jde spíše o to, co si dneska člověk v provozu může a nemůže dovolit.
Jaké vlastnosti musí automobil splňovat, aby mohl stát ve tvé garáži?
Priority člověka se mění, takže něco jiného bylo, když jsem závodil. To jsem potřeboval do auta naložit celou výbavu a ocenil jsem i nízkou spotřebu. Dnes vyžaduji ještě více prostoru, spíše kvůli rodině a aby bylo auto pohodlné a nebolela mě záda. Určitě musí jít o velký kombík, každopádně i nějaké větší SUV by mé požadavky splňovalo. Samozřejmostí je pohon 4×4. Dříve bych sáhnul po manuálu, ale dneska bych si automat klidně vzal.
V mém týmu (Jan provozuje svůj lyžařský tým s názvem Holickyteam, pozn. red.) často řešíme auta. Probíráme do detailu, který je pro každého z nás ten správný parťák, když jezdíme často na lyže. Všichni se na hory potřebujeme dostat pokud možno co nejrychleji, bezpečně a spolehlivě. Každé brzké ráno, kdy nasedáme do svých aut a přesouváme se ke sjezdovkám, začíná náš závod, kdo bude první u vleku. To je prostor k dokonalému otestování vozidla. Každopádně auta mých svěřenců musí splňovat i nároky v tom běžném životě. Nejen v tom, co se lyžování týká, ale i rodiny, profese atd. Naštěstí to většina moderních aut zvládá skvěle.
Nedávno jsme se společně potkali v rakouském Obertauernu, kde jsme se oba mohli svézt v modelech BMW 530d GT a BMW%20X5. Co na tato auta říkáš?
BMW 530d GT je skvělý dálniční cestovatel. Já mám tahle auta rád. Při ostřejší jízdě nemají tak velké boční náklony a mají lepší spotřebu než SUVéčka. V BMW X5 jsem oceňoval ten obrovský prostor, každopádně s ohledem na praktičnost se mi lépe jeví Pětka. Přece jen ne vždycky platí, že velké SUV má větší kufr. Co se mi u X5ky velmi líbilo, bylo dělené víko zavazadlového prostoru. Člověk se tam může v klidu posadit, sundat si lyžáky. Díky vyšší světlé výšce má člověk větší přehled. Co se týká komfortu, velký rozdíl nevidím. Na dlouhé cesty, které by nekončily na horách, bych bral Pětku, do hor X5ku od bavorské automobilky.
A jak se ti líbily po výkonové stránce?
Výkonově jsou dnes skoro všechna auta předimenzovaná s ohledem na častá silniční omezení. BMW je synonymem sportovně laděných aut s dostatečným výkonem.
Kdyby sis jedno z nich mohl vybrat do své garáže, které by to bylo a proč?
Vzhledem k tomu, že často jezdím na hory, tak bych si vybral BMW X5 v té ojedinělé modré metalíze.
Jak se ti líbí technické vymoženosti, jako je adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu a podobně?
Myslím si, že nebude dlouho trvat a řidič bude jen sedět a pouze dozorovat, zda automobil vše dělá správně. Jsem velký příznivec těchto technologií. Už jen kvůli tomu, že to dokáže pomoci, pokud člověk udělá chybu. V hustém provozu můžete přehlédnout auto v mrtvém úhlu či nelogicky brzdící auto před vámi – tady ihned oceníte, jak platné jsou tyto technologie. Když jsem zmiňoval, že jsem nikdy neměl bouračku, tak právě City Brake mě minimálně dvakrát zachránil od možné kolize.
Technologiím rozhodně fandím, řidičům to pomáhá a celkově to vede k tomu, že řidič pak z auta odchází více odpočatý, oproti dobám nedávno minulým.
Měl jsi někdy tu možnost svést se elektromobilem? Pokud ano, jakým?
Bohužel neměl. Možná jsem někdy seděl v hybridním modelu, ale neřídil jsem jej. Na svojí premiéru se těším.
Vnímáš ty coby člověk, který v elektromobilu nikdy nejel, že elektromobilů je více a více? Věříš v to, že v elektromobilech je budoucnost?
Jistě, pohybuji se poměrně blízko automobilového průmyslu. Myslím si, že to nebude dlouho trvat a elektromobil bude mít každá automobilka. Věřím, že v autech na elektřinu je budoucnost. Emisní normy jsou neúprosné. Momentálně lepší řešení než elektřinu nevidím. Každopádně bude ještě velkou otázkou, jak budou na tento trend reagovat ropné společnosti.
Děkujeme za rozhovor.
