Pokusů o otevření Superchargerů zbytku světa už bylo několik, žádný z nich však nedospěl ke zdárnému konci, ač Tesla opakovaně veřejně deklarovala, že se dohodě nebrání. Elon Musk má totiž velmi striktní podmínky, za nichž je ochoten tak učinit a ty byly pravděpodobně kamenem úrazu. Jednou z nich je, podmínkou otevření je dohoda o sdílení nákladů, aniž by bylo specifikováno, kdo přesně by se na nákladech měl podílet a jakým způsobem. Hodnoceno selským rozumem tato podmínka nedává moc smysl; skokový nárůst zájemců o dobíjení by Tesle měl výrazně zvýšit zisky už sám o sobě. Ovšem Musk v tomto případě tahá za delší konec lana, jeho proprietární síť 25 000 Superchargerů na 2 700 místech celého světa, postavená za své, je silným lákadlem pro země, které by potřebovaly nabíjecí infrastrukturu výrazně posílit, zejména pod současným nekompromisním tlakem Evropské unie.
V tomto případě to však vypadá, že by se ledy electrek.co mohly přeci jen pohnout a v Německu by mohlo dojít k průlomové dohodě. Ve věci se totiž osobně angažoval německý ministr dopravy Andreas Scheuer jako mediátor mezi jednotlivými automobilkami. Pro list Osnabrücker Zeitung k tomu uvedl: „Ještě zbývá překonat několik technikálií, ale jsme na dobré cestě. Přejeme si rovnocenné používání všech nabíjecích stanic všemi elektromobily s jednotným platebním systémem, ideálně přes smartphony. Až se nám to podaří, můžete si u kterékoliv stanice odpočinout, dát si skutečný nebo veganský currywurst a po nabití zase jet dál.“ Ovšem žádný časový horizont pro uzavření dohody neuvedl.
Technicky nebrání dohodě zřejmě vůbec nic; Tesla totiž v Evropě používá zdejší standardizovaný konektor CCS2, místo vlastního proprietárního v USA. Díky tomu mohou novější evropské Tesly nabíjet u libovolných stanic s tímto konektorem, opačně to ale neplatí. Až na nemilou epizodu minulý rok, kdy šlo díky softwarové chybě bezplatně nabíjet u Superchargeru jakékoliv jiné auto, než Tesla, nějakou dobu zdarma. Síť Superchargerů je každopádně v tuto chvíli největší na světě.
