V dnešní marketingové době ani nelze mít jiné než nejvyšší ambice. Jenže podobná slova slýcháme od zástupců každé začínající automobilky a časem se změnila v pouhou floskuli. Nicméně je rozdíl, když je pronáší sebevědomý šéf značky, která dosud nevyrobila jediné auto a ani nepředstavila definitivní podobu svého budoucího zázraku, a když zazní od odborníků při pohledu na hotový výrobek společnosti, která má zjevně dobře rozehranou partii. A taková slova padnou na superambiciózní projekt Lucid jako ulitá. Samozřejmě že papír snese všechno a po kauzách Lordstown a Nikola je třeba zachovat si zdravou skepsi, ovšem v tuto chvíli to vypadá, že Lucid je prostě jiný. Přinejmenším jeho první sériový výrobek ano.
Vyzkoušeli jsme luxusní Lucid Air přímo v Los Angeles
Lucid Air totiž míří skutečně hodně vysoko. Je to špičkový stroj s řadou rekordních parametrů a superlativů. Jde o nejvýkonnější aktuálně vyráběné sériové auto, nabízí nejvyšší nabíjecí výkon a dojezd sice není ten úplně nejdelší, ale rozhodně patří do nejužší světové špičky. A především, na rozdíl od dalších zázračných strojů, už reálně jezdí po silnicích. Jenže je tak skvělý i na vlastní kůži? O tom jsme se vydali přesvědčit za Atlantik na pozvání automobilky Lucid. A protože Lucid si, na rozdíl od Tesly, novinářů váží, poskytl nám rovnou i možnost vyzkoušení přímo v reálném provozu. A také porovnání s Teslou Model S, proti níž Lucid Air otevřeně vystupuje jako vůči svému hlavnímu soupeři.
Úspěch nikoliv náhodný
Ještě než vyrazíme do kalifornských ulic za jemnou usní obšitým volantem, ještě několik slov k samotnému autu. Automobilka vznikla v roce 2007, je tedy mladší jen o čtyři roky než Tesla. Původně se jmenovala Atieva, což je název, který dodnes nese technologická divize firmy s velkým renomé (vyrábí například baterie pro všechny Formule E). Založil ji Peter Rawlinson, někdejší šéf vývoje Tesly se lvím podílem na vzniku Modelu S. Jenže v roce 2016 přišlo oznámení o přejmenování na přeci jen srozumitelnější a více anglicky znějící nový název Lucid. A také slibované parametry prvního vozu, který měl na trh vstoupit už v roce 2018. Měl dojet na jedno nabití přes 320 km a zrychlit na stovku z klidu pod tři sekundy. To byly v roce 2016 parametry snů, kdo mohl tušit, že v době premiéry vůz nabídne téměř 2,5násobný akční rádius?
Vývoj se sice zpozdil, což je v branži spíše pravidlem než výjimkou, ovšem v roce 2021 se reálně dočkali první zákazníci, což už zdaleka pravidlem není. A v současné době finišují práce na dalších dvou modelech. Napřesrok se ukáže SUV Lucid Gravity v roce 2024 pak menší sedan, konkurent Tesly Model 3.
Lucid Air je pořádný kus auta. Pětimetrový sedan míří rozměrově tam, kde ještě donedávna figurovaly evropské reprezentativní modely kalibru BMW 7 či Mercedesu S. Dnes se trefuje spíše mezi ně a ty nejmasivnější modely vyšší střední třídy, to mu ale neubírá na ambicích konkurovat naprosté špičce. Od samého počátku míří do prémiových vod, což dává jasně najevo jak zpracováním, tak designem. A také vymezuje jasný odstup od Tesly Model S, která původně jako prémiový model nevznikala a je to na jejím minimalistickém přístupu vidět. Už na první pohled je tedy vidět, že Lucid Air má velkou Teslu sice na prvním místě pomyslného blacklistu, avšak přímým konkurentem přesto není. Zjevně míří o něco výš, ke klientům s větším důrazem na luxus.
A zároveň k individualistům. Těm totiž Tesla Model S, která se za deset let výroby změnila jen marginálně a jejíž linie od Franze von Holzhausena zná celý svět, příliš nevyhoví. Ač Lucid Air působí na fotkách a videích trochu přerostle, zejména v zadních partiích, naživo jde o elegantní svalnatý objekt, na němž 21" kola vypadají tak akorát. Hlavní obchodní značkou je samozřejmě typická kontrastní lišta na přídi s rozličnými barvami pro různé modelové linie. Podobná se objeví i na dalších Lucidech a lze jí složit poklonu za přiměřenost. Je totiž už dost výrazná, aby si jí všimli prioritní američtí a čínští zákazníci, ale zároveň ne přeplácaná, aby odpudila typického Evropana. Na druhou stranu svítící LED pásek a logo Lucid jasně říkají, že o evropský vkus tu zase až tak moc nešlo. Výsledek je ale v každém případě působivý a příď narušená pouze radarem a lidarem působí čistě.
Za pozornost stojí, že i když tomu proporce vůbec neodpovídají, jde skutečně o sedan. Tomu se vyklápí nejen víko, ale i kus zádě. Trochu to připomíná BMW 6 první generace, ovšem s podstatným rozdílem. Tady se vyklápějí i lampy, vznikne tak maximálně široký vstupní otvor, který odkryje dokonce i boční úložné schránky. Ačkoliv Lucid Air nebude typickým rodinným dovolenkovým přepravníkem, přesto udělal pro praktičnost v rámci možností maximum. Nezapomnělo se ani na nouzová světla při otevřeném víku, takže se nemusíte bát odvézt ani nějakou tu rozloženou dlouhou skříňku z IKEA. Případně lyže, protože průvlak na ně ve sklopných opěradlech s dálkovým ovládáním také nechybí. A komu by to nestačilo, najde pod vyklápěcím dnem ještě obří dolní patro na zavazadla.
Ďábel, který rozhoduje mezi luxusem a kýčem, se i zde skrývá v detailech. Samozřejmě nechybějí samočinně zajíždějící kliky, které udělají dojem a ušetří nějakou tu tisícinu Cx. Dále eloxovaná ploška na C-sloupku, kde se vždy dozvíte vybranou edici (zde tedy neutajíte tak snadno, že jste při nákupu šetřili), skutečně grandiózní skleněnou panoramatickou střechu a diodová koncová světla, podle dnešní módy natažená přes celou šířku vozu. Ta jsou zušlechtěna elegantními tenkými světlovody a pochopitelně umějí různé pozdravy a noční podpisy.
Je tam, nebo není?
Samostatný odstavec věnujeme detailu, který začíná být citlivým tématem. Pod kapotou totiž nacházíme něco, nač prémiová konkurence z Evropy, konkrétně Mercedes-Benz EQS ani BMW i7, nepomyslela. Ano, i pod relativně krátkou kapotu Lucidu Air se podařilo umístit nezvykle velkou další schránku, kteroužto příležitost nechali zejména v Mnichově trestuhodně nevyužitou, i když má nová, obří i7 kapotu nesrovnatelně větší. A „frunk“ je tu nejen velký, on je tu vůbec největší mezi sériovými osobními auty. Ano, třeba Ford F-150 Lightning naloží pod kapotu dvakrát více, avšak ten je řazen mezi nákladní užitková vozidla. A protože i „frunk“ je dvoupatrový, myšlenky na rodinnou dovolenou se zase vracejí. Však se do něj vejde plných 283 litrů a celkový součet úložných prostor tak činí pozoruhodných 792 litrů, bohužel podle metodiky GCIE, která se s tradiční VDA těžko porovnává. Třešničkou na dortu je elektrické otvírání kapoty, to tu opravdu ještě nebylo.
Odpovědí na logickou otázku, kde se vzalo tolik místa pro tak velký přední kufr, je pohled na poháněcí jednotku. Ta obsahuje kromě motoru i invertor a reduktor s rozvodovkou a přesto váží, i přes výkon více než 500 kW (680 k) a točivý moment na výstupu 6 000 Nm, pouhých 74 kg. A vešel by se do kabinového zavazadla. Základní verze Pure si vystačí s jediným u zadní nápravy, výkonnější provedení dostanou dva, ke každé nápravě jeden. Tak lze dosáhnout až 1 129 koní (ve videu udávaných 1 111 koní je podle americké normy), což je nejvyšší výkon v sériovém elektromobilu vůbec.
Lucid si vyrábí vlastní baterie v již zmíněné divizi Atieva. Vrcholná limitka Lucid Air Dream Edition vozí baterii o špičkové kapacitě 118 kWh s články Samsung. Verze, kterou si aktuálně můžete objednat, tedy Grand Touring, pak využívá subdodávky LG Chem a nabízí celkovou kapacitu 112 kWh. Náskok před zbytkem světa znamená jmenovité pracovní napětí 925 V, tedy ještě více než 800V architektura aktuálních lídrů zvyšování voltáže (Porsche Taycan či Hyundai Ioniq 5). To pomohlo k dosažení rekordní rychlosti nabíjení DC až 300 kW, což je mezi produkčními modely aktuální rekord s náskokem na 270 kW u Taycanu či Audi e-tron GT či na 250 kW Tesly. Na špičce bude i AC nabíjení s příkonem 22 kW (Tesla umí nejvýš 16 kW).
Modulární baterie je zapojena tak, že slabší modely s menší kapacitou Pure a Touring používají i nižší napětí, přesto však zůstává kolem 800 V. Vzniklý prostor místo chybějících článků byl navíc využit pro pohodlnější pozici nohou cestujících vzadu. Nabíjecí konektor kryjí dvířka, která se vyklápějí (samozřejmě elektricky, z palubní desky či dálkového ovladače) chytře směrem dolů, takže na něj ze stoje uvidíte. A netřeba odklápět ještě další kryt. Půjde samozřejmě o typizovaný CCS2 a nachází se za levým předním kolem jako u prémiových konkurentů. Radost z tohoto umístění nebude mít pouze ten, kdo hodlá využívat demokratizované Superchargery s krátkými kabely. Ty sem nejspíš nedosáhnou.
Majitele ale právě tohle mrzet nemusí. Lucid totiž navázal partnerství s americkou dominantní nabíjecí sítí Electrify America a kdo si zaplatí členství, má první tři roky nabíjení v USA u tohoto partnera zdarma. Pravda, doživotní bezplatné nabíjení to není, avšak i autor tohoto nápadu už veřejně přiznal, že tento benefit není trvale udržitelný.
Jako v královském budoiru
Usednutí do auta opět začíná srovnáním s Teslou. Jestli má totiž Lucid v něčem navrch opravdu výrazně, je to provedení a kvalita interiéru. Zatímco salon Tesly je proveden minimalisticky a často s diskutabilní kvalitou použitých materiálů, Lucid nabízí vstup do ryze prémiových vod. Materiály a subjektivně vnímaný přepych jsou tak intenzivní, jako by ani nešlo o americkou automobilku. Za Atlantikem totiž interiérům svých aut nikdy nevěnovali tolik péče jako v Evropě, což souvisí s celkovým pojetím auta jako spotřebního zboží.
V seznamu použitých materiálů tak nechybí alcantara, alpaková vlna, smíchaná s recyklovanými PET-láhvemi, aby se učinilo zadost i životnímu prostředí, či eukalyptové dřevo. Na sedadlech pak není žádný neopren či jiná umělotina, ale poctivá skotská kůže od firmy, která dodává i značkám Bentley či Rolls-Royce (její jméno je výrobním tajemstvím zmíněných automobilek). Dvojitá akustická skla se starají o velmi decentní atmosféru s potlačenými ruchy vnějšího světa. A výsledkem jsou pocity plně srovnatelné s evropskou prémiovou špičkou. I proto, že Lucid Air nabízí třeba ventilaci či masáž v sedadlech, o čemž konkurence zatím jen uvažuje.
Náhodě nic neponechaly ani palubní technologie. V jejich čele pomyslně i doslova trůní prohnutý 34" displej s rozlišením 5K, který připomíná Porsche Taycan, ale zde je ještě impozantnější. A navíc na sebe bere i nové role. Je totiž rozdělený na tři segmenty, přičemž ten nejblíže u řidičových dveří supluje obvyklé sekundární provozní spínače typu vyhřívání oken, spouštění světel a stěračů, zamykání auta, otvírání nabíjecího portu či blokování ovládání oken. Prostřední část indikuje hlavní provozní údaje ve stylu přístrojového štítu a na opačném kraji se nachází hlavní infodisplej, rovněž v dotykovém provedení.
U něj se chvíli zastavíme. Grafika je důstojně jednoduchá a naprosto přehledná, čtyři základní oblasti (domovská obrazovka, navigace, zábava a komunikace) se vyvolávají vždy viditelnými přehlednými ikonkami. Reakce předprodukčního kusu nejsou nejrychlejší, ale to zřejmě vyléčí aktualizace. Ostatně seděli jsme i v sériových vozech (ty jsme nesměli zevnitř filmovat) a v nich byly reakce podstatně lepší. Samozřejmě nechybí volba uživatelského profilu a tlačítka rychlého přístupu k nejpoužívanějším funkcím.
Potud to zní, aspoň co do funkční stránky (obří zaoblený displej je samozřejmě stále velkou exkluzivitou), jako popis každého druhého moderního infozábavního systému. Jenže Lucid tady neskončil. Palubní desku a středovou konzolu totiž spojuje další, mnohem větší a tentokrát vertikální displej. Tady je inspirace Teslou nepopiratelná, jenže Lucid zašel o kousek dál. Celkem rozumně usoudil, že řidič nepotřebuje neustále zírat na obří obrazovku, tu tak lze jediným dotykem zasunout do palubní desky. Zůstane jí kousek trčet, to aby se řidiči snadno hledalo stejné virtuální tlačítko, jímž jej opět vysune. A aby to nebyla jen samoúčelná parádička, tak se pod ním skrývá velký úložný prostor.
Dvojicí displejů to ale nekončí. Tyto dva jsou totiž na sebe logicky navázané a spodní slouží k rozšířenému zadávání, například do navigace či klimatizace. Ale samozřejmě nejen k tomu; lze si na něm například zobrazit mapu v opravdu luxusním rozměru a na horním displeji zároveň dělat něco úplně jiného, třeba přehrávat hudbu. V tom případě lze ale spodní displej použít i zde k rozšířenému zadávání. Cestu Lucid samozřejmě naplánuje včetně dobíjecích zastávek. Nechybí spousta odkládacích prostor a zpracování, které působí dobře i v detailech. A to i v místech, kam oko běžně nedohlédne. Ani to není u americké produkce vůbec samozřejmostí.
Zde se dotýká, ovšem ne bezvýhradně
Ovládání auta je podle dnešní módy vesměs dotykové, avšak nezapomnělo se ani na několik mechanických ovladačů pro nejpoužívanější funkce. Například rychlé nastavení teploty v levé a pravé půlce auta zvlášť, případně intenzity ventilace. Nechybí ani mechanické rolovátko k ovládání hlasitosti. Volant pak nabízí dotykové plošky velící tempomatu, přepínání skladeb a hlasovému ovládání, plus dva mechanické rolery s kombinovanými funkcemi. Naštěstí se tu nezapomnělo na klasické mechanické páčky pod volantem, ačkoliv ta pravá je ve skutečnosti voličem směru a stěrače se zapínají dotykově vlevo za volantem. Levou páčkou, primárně sloužící ukazatelům směru, však lze spustit jednotlivé setření či ostřik.
Čas, strávený na prvních dvou místech, zpestřuje působivá panoramatická střecha, které nepřerušuje horní hrana čelního okna na obvyklém místě, ale až nad hlavami. Tento trik, který svého času zavedl Opel u Astry H, následoval jej Citroën Grand C4 Picasso a aktuálně jej nabízí třeba Tesla Model X, velice zpříjemňuje řidičův život a propojuje jej s okolním světem. Zde ovšem za silnou příčnou výztuhou nad hlavami první řady velké okno pokračuje. Samozřejmě, že takové řešení přináší i nevýhody, ale rozhled z auta je pak úplně o něčem jiném.
Vzadu chybějí do VIP pocitů snad jen elektricky ovládané dveře. Samočinné měkké dovírání však naštěstí neschází. Stejně jako marnivý nadbytek místa; i urostlý pasažér si může dát nohu přes nohu. Zde však čeká první trest za volbu vrcholného provedení s největší baterií. Ta totiž zabírá celou dvojitou podlahu a nevytvořila, na rozdíl od slabších verzí, vzadu prohlubeň pro položení chodidel bez nepřirozeně zvednutých stehen. To však neznamená, že by špičkovým verzím vzadu chybělo pohodlí; právě naopak. Je ho tam dost a umocňuje jej prémiové zpracování, které jako u některých konkurentů zde nekončí B-sloupkem. Nedosti na tom, vzadu si natáhnete i roletky na okna, případně nastavíte klimatizaci zvlášť i pro obě zadní místa (další bod proti Tesle). Nechybí dokonce ani uzavíratelná přihrádka ve středové konzole. Velice užitečná věc.
Aktuálně si u Lucidu můžete objednat tři varianty, které následují po již dávno vyprodané limitce Dream Edition. Nabízejí podstatně skromnější parametry, avšak také ceny. A rozhodně nespadly k průměru, stále jde o plnotučnou prémii se vším všudy. A navíc tu máme i výhody, viz výše. Základem je zadokolová Pure 88 kWh, následovaná výkonnějším Touringem 4×4 s 88 kWh a aktuálně vrcholnou, dostupnou verzí Grand Touring. Ta nabízí zmíněnou 112kWh baterii a plnou výbavu. Ceny budou začínat kolem zhruba 2,5 milionu korun a není to irelevantní informace, protože Lucid už otevřel svůj první evropský butik v Mnichově. A tam si pro svůj Lucid můžete zajet i vy.
Momentálně si však odvezete jen Grand Touring (ovšem s volitelným paketem Performance, který výkon přiblíží na dohled Dream Edition Performance), zatímco Touring naběhne ve třetím a Pure ve čtvrtém kvartále. Za Pure zaplatíte kolem dvou milionů korun, což je o 300 000 Kč méně než za Teslu, ta je však v základní verzi výkonnější. A ještě přidáváme malé doporučení; 1. června bude Lucid výrazně zvyšovat ceny většiny verzí, čili jestli váháte nad tím, zda koupit/nekoupit, neváhejte dlouho.
K mání je pouhých pět barev, avšak to není v prémiových vodách nic nezvyklého. Vybrat si totiž na oplátku můžete ze čtyř interiérů, pojmenovaných po kalifornských městech Santa Cruz, Tahoe, Mohave a ještě jednou Mohave v jiném odstínu. Lucid má v Los Angeles rovnou dvě designová studia a v jednom z nich jsme se dostali ke skutečnému klenotu, jaký si mnoho Evropanů neosahá. Čekal tam na nás totiž jeden kus z úvodní limitované edice Dream Edition, jichž vzniklo jen 520, z kteréhož počtu se na starý kontinent dostane jen velmi malá část a většina z nich zřejmě ihned skončí v investičních depozitářích. Nabízela se ve dvou verzích; Range s dojezdem EPA až 820 km a Performance s výkonem 1 129 k (netřeba dodávat, že vyšším, než nabízí Tesla Model S Plaid). Mimochodem, i počet vyrobených kusů má svůj příběh. Podle původních parametrů měl totiž činit dojezd EPA rovných 500 mil a stejně mělo vzniknout i aut. Jenže s postupným zlepšováním se dosáhlo 520 mil (čili výše zmíněných 820 km)...
Dream Edition se odlišil i jednou ze čtyř exkluzivních barev a také unikátní dekorací střechy. Rovněž interiér dostal unikátní kombinaci materiálů a barev nazvanou Santa Monica. Dveře tu jsou potažené alpakou a celý salon dostal velice decentní barvy. Tomu všemu odpovídala i cena kolem 5 milionů korun po přepočtu.
Jak se řídí sen?
Redakce fDrive.cz v osobě Martina Pultznera si však Dream Edition nejen osahala, ale také ji prohnala po ulicích. Martin hned zkraje konstatoval, že oba synchronní elektromotory, které vůz pohánějí, jsou uvnitř překvapivě dobře slyšet. Nikoliv v míře, která by obtěžovala, ale kdo někdy v životě použil MHD, tomu charakteristický zvuk už navždy bude připomínat akcelerující tramvaj. Ihned po nájezdu na horší vozovku přišel další překvapivý poznatek; vůz je překvapivě tuhý, rozhodně se tu nekoná pohodlná plavba à la Mercedes-Benz EQS. Naopak je cítit každý hrbol, byť samozřejmě ve velice decentní míře. Nedostali jsme možnost posoudit, zda se to týká i slabších verzí než ultimátní Dream Edition P, k ní ale charakteristika podvozku sedla perfektně a dodávala pocit jistoty.
Dalším ze skrumáže úvodních pocitů je extrémně silná rekuperace, umožněná právě 900V architekturou. Ta patří k vůbec nejsilnějším napříč všemi elektromobily. A protože je samozřejmě doplněna funkcí One pedal drive, brzdový pedál budete potřebovat jen ve zcela výjimečných případech. Za povšimnutí stojí i citlivost a blesková odezva akcelerátoru. Ovládání je znamenitě vyladěné a připomíná Porsche Taycan ve vyšších verzích. V Lucidu se sice sedí výše, avšak Air se Taycanu pocitově vyrovná ovladatelností i pocity, což je ta nejlepší vizitka.
Nedlouho po startu zkušební jízdy indikoval vůz dojezd 670 km, což je zcela reálné číslo, vypočítané ze stávajícího jízdního stylu, žádná marketingová vějička, která se několik kilometrů po startu dramaticky sníží, jako to známe od některých jiných značek. Lze tedy konstatovat, že dojezd 650 km tu lze považovat za zcela bez problémů dosažitelný. A to také otevírá další vrátka do budoucnosti, v níž začne vnímat elektromobil jako rovnocennou alternativu většina veřejnosti.
Testovací okruh byl krátký a nedovolil využít dynamický potenciál auta, ale přesto poučil. A především překvapil. Čekali jsme polohotovou věc vyžadující ještě rozsáhlé doladění. Jenže opak je pravdou; nějaké dětské nemoci jistě přijdou, avšak vyzrálost je nečekaná. Auto je svižné, luxusní, nabízí až neamericky úžasný interiér, skvěle reaguje na plyn, výborně se řídí. Zatím je to velice zřídkavý zjev, po silnicích jich v tuto chvíli jezdí zhruba 500. Jenže výroba postupně nabíhá a arizonský závod aktuálně stejné množství produkuje každý měsíc.
Technické parametry Lucid Air Grand Touring
Kompletní specifikace| Konstrukce | sedan, 4 975 × 1 939 × 1 410 mm, ? kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: 4×4 |
| Výkon | 597 kW, 811 koní, točivý moment: 1 200 Nm |
| Baterie | 112 kWh |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 300 kW, palubní: 22 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | ? |
| Cena od | 2 630 000 Kč |
Foto: Martin Pultzner, fDrive.cz
