K nejkurióznějším elektrickým vozidlům patří futuristická tříkolka Sinclair C5, dílo vynálezce Clive Sinclaira, který byl za svoje aktivity v oblasti osobních počítačů povýšen do šlechtického stavu, jenže s motorovými vozidly se mu zdaleka tak nedařilo. Myšlenka byla jednoduchá; ke vzniku C5 inspirovalo pozdějšího Sira Clive Sinclaira rozhodnutí britské vlády povolit provoz nejvýše tříkolových elektrických vozidel do hmotnosti 60 kg a rychlosti do 15 mph (24 km/h), a to od 14 let věku bez řidičského průkazu i bez placení silničních daní a povinného ručení.
Skromné začátky
Clive Sinclair věřil, že budoucnost městské dopravy je v elektrických vozidlech, ostatně tehdy ve Velké Británii čtyřicet tisíc lehkých nákladních elektromobilů po ránu rozváželo mléčné výrobky až ke dveřím klientů (zažil jsem to!); jezdily tiše a bez emisí, klasické olověné akumulátory k tomu účelu postačily. Vyráběla je řada britských firem (např. Austin Crompton Parkinson Electric Vehicles z Dukestownu, či Smith´s Electric Vehicles z Gatesheadu), a tak si Clive řekl, že podobný úspěch by mohla mít osobní verze.
Byl úspěšným podnikatelem, už v roce 1961 založil firmu Sinclair Radionics a dodával rozhlasové přijímače (legendou je miniaturní Micromatic), televizory, zesilovače, reproduktory i kalkulačky, když se rozhodl postavit první elektrický skútr s motorem vlastní konstrukce. Pak opět převládl zájem o elektroniku, v roce 1979 se ale k elektromobilu vrátil, s kolegou Tony Wood Rogersem navrhl první C1 a v roce 1982 dokonce oslovil bývalého československého občana Toma Karena, šéfa Ogle Design, aby mu pomohl s tvary vozidla. Návrh Ogle se však stal malým vozem s hmotností přes 150 kg, a to se Sinclarovi nelíbilo, a tak projekt zrušil. Další už znáte, nová legislativa ho vedla k projektu C5...
Cé-pětka vyjíždí
V březnu 1983 založil novou společnost Sinclair Vehicles, která slavnostně představila jednomístný C5 v lednu 1985 v Alexandra Palace v Londýně s tím, že se počítá s odbytem nejméně 100 000 kusů ročně. Tříkolka futuristických tvarů ovšem nebyla ničím jiným než pojízdným křeslem, vybaveným plastovou karoserií a elektromotorem o výkonu 0,25 kW (limit daný předpisy) v zádi spolu s dvanáctivoltovým olověným akumulátorem 35 Ah od Oldham Batteries. Trakční elektromotor dodávala italská firma Polymotor, součást koncernu Philips, redukční převod a zadní nápravu navrhl Lotus. Hovořilo se o dojezdu 32 až 40 km, ale mnozí jezdci záhy zjistili, že je to optimistická hodnota.
Základem vozidla byl ocelový páteřový rám, také navržený Lotusem, ale chybělo odpružení kol, vpředu bylo jedno řídicí, vzadu dvě hnací. Sám Clive Sinclair svůj výtvor nazýval „vehicle“, tedy vozidlo, a nikoli car (auto) nebo cycle (jízdní kolo). Tříkolka měla rozvor náprav 1304 mm, délku 1744 mm, šířku 744 mm a výšku 795 kg, hmotnost s akumulátorem činila 45 kg (bez něho 30 kg), a z těchto údajů vyplývá, že se jezdec v městském provozu necítil zrovna bezpečně. Výroba se rozběhla u partnera Hoover Company v Merthyr Tydfil ve Walesu (necelých čtyřicet kilometrů od Cardiffu), kde má svůj pomník také tvůrce parních vozů a lokomotiv Richard Trevithick. Zákazníci obdrželi svůj vozík v lepenkové krabici, jednoduchá konstrukce znamenala cenu do 400 liber, ale řada příslušenství byla za příplatek (také houkačka, ukazatele směru a zpětná zrcátka)!
Neslavný konec
Tříkolová koncepce a absence odpružení znamenaly opravdu zvláštní jízdní vlastnosti, všechny nerovnosti se přenášely na jezdce a v zatáčce hrozilo převrácení. Výrobce připustil, že celoroční provoz v Anglii není neustále na jízdu s větrem ve vlasech, a tak dodával i ochranné kryty kokpitu, aby jezdec zůstal v suchu. Výkon motoru byl nedostatečný, ovšem Sinclair C5 měl navíc pedály, bylo to vlastně jen inovované jízdní kolo s pomocným elektromotorem. Záhy bylo zřejmé, že sen o 100 000 kusů za rok je chimérou, natož plánované zvýšení na 200 tisíc a později dokonce 500 tisíc!
Údajně se vyrobilo 17 000 vozíků C5, negativní novinářské testy propagaci také neprospěly, svůj test nedokončil ani Stirling Moss, jenže rozčarování záhy zažil každý, kdo usedl za řídítka. V městském provozu se později uplatnil High-Vis Mast, příplatkový stožár za řidičem, na který bylo možné zavěsit barevnou vlajku, aby ostatní účastníci provozu tříkolku nepřehlédli. Konec byl rychlý, Sinclair Vehicles zkrachovala ještě v prvním roce 1985, ale elektromobily C5 jsou dnes ikonickými sbírkovými předměty. Sir Clive Sinclair, jinak vášnivý hráč pokeru, odešel na odpočinek roku 2010 a zemřel 16. září 2021 ve věku jedenaosmdesáti let.
