K velkým jménům americké historie elektromobility z přelomu devatenáctého a dvacátého století patří především Milburn Wagon Works, Studebaker Electric, Baker Electric, Detroit Electric, Rauch & Lang Carriage či Columbia Electric, a to vedle desítek dalších méně úspěšných průkopníků. Počátky automobilu na severoamerickém kontinentu totiž nebyly zcela jasné, ještě v prvních dvou dekádách minulého století tvořily třetinu vozy elektrické! Někteří se elektromobily zabývali jen krátce, jiní vydrželi i několik desítek let. K úspěšným patří společnost Rauch & Lang Carriage z Clevelandu (Ohio), která v době uvedení svého prvního typu Electric Stanhope už měla více než padesátiletou historii, vyplněnou opravami a stavbou kočárů.
Skromné počátky
Německý emigrant Jacob Rauch přišel do Clevelandu v roce 1853 a založil tam kovářskou dílnu a opravnu kočárů. Později začal kočáry sám vyrábět a získal finančně zdatného partnera Charlese E. J. Langa, obchodníka s nemovitostmi, sídlícího rovněž v Clevelandu. Jejich Rauch & Lang Carriage Company byla založena už v roce 1884, proslula kvalitními, ale také velmi drahými kočáry (později dodala i kočár pro korunovaci britského krále Jiřího V.). Do světa automobilů vstoupila v roce 1903, kdy se stala dealerem v Clevelandu pro jiného výrobce elektromobilů Buffalo Electric Carriage Company z města Buffalo ve státě New York, ale to nestačilo, a tak v roce 1905 vyjely první vlastní elektromobily značky Rauch & Lang.
Prvním typem byl lehký otevřený Electric Stanhope se dvěma sedadly vedle sebe a řízením tyčí, který přežil ve výrobě až do roku 1912, kdy však škála modelů už byla mnohem pestřejší. V roce 1905 bylo vyrobeno padesát sériových vozů, 1907 koupili společnost Hertner Electric Company, která jim dodávala trakční elektromotory a řídicí systémy, čímž byly položeny základy k další expanzi. John H. Hertner se stal vrchním inženýrem automobilního oddělení Rauch & Lang Carriage Company. Od roku 1907 se tak veškeré součásti vyráběly na jednom místě v Clevelandu.
V roce 1908 společnost vyrobila 500 vozů, když nestačila uspokojit poptávku, mohli prodat téměř dvakrát tolik! V lednu 1911 uváděla, že klient může volit pohon zadních kol kloubovým hřídelem anebo zapouzdřeným řetězem, pneumatiky Palmer Web anebo vlastní Rauch & Lang Motz Cushion, případně standardní akumulátor Exide nahradit dražším a účinnějším Exide Ironclad anebo výrobky firmy Edison Batteries.
Žaloba a spojení
V roce 1911 podala konkurenční Baker Electric (rovněž z Clevelandu) žalobu na společnost Rauch & Lang, protože ta zavedla obdobný pohon zadních kol kloubovým hřídelem až poté, kdy stejné řešení použil Baker už v roce 1910. Rauch & Lang nejprve využil šnekový převod, později klasická ozubená kola, ale Bakerovi se nelíbilo ani obdobné řešení závěsů zadních kol. Soudní spor byl dlouhý a nepříjemný, jenže mezitím odbyt elektromobilů obou značek začal klesat, a tak to vyřešily šalamounsky, v roce 1915 jednoduše spojením obou firem.
Výroba pokračovala na adrese Rauch & Lang na West 25th Street a Monroe Avenue v Clevelandu, ovšem pod novou hlavičkou firmy Baker, Rauch & Lang Company, později zkrácenou na Baker-Raulang Company. Značka Baker však nepřežila rok 1916, další produkce pokračovala jen coby Rauch & Lang (Raulang). Modelová nabídka zahrnovala i neobvyklé čtyřdveřové elektromobily, největší byla šestimístná limuzína se sedadlem řidiče mimo krytý interiér, jiné vozy měly řízení buď na předních, či zadních sedadlech. Mateřská továrna vyráběla krátce také revoluční hybridní vůz Owen Magnetic (1916–1919), založila karosářskou divizi (Raulang Body Division) a vstoupila rovněž do světa nákladních elektromobilů.
Postupný konec
Koncem dvacátých let však za mořem začal odbyt elektrických vozů klesat. V lednu 1920 oznámil Ray S. Deering, prezident slavné automobilky Stevens-Duryea z Chicopee Falls (Massachusetts), že koupil výrobu elektromobilů Baker-Raulang a postupně ji převede do továrny v Chicopee Falls. Tak se také stalo, podnik získal nové jméno Rauch & Lang Incorporated, a ještě nějaký čas pokračoval. V katalogu 1921 zářil uzavřený model Rauch & Lang Double-Drive Coach C-55 pro pět cestujících s rozvorem náprav 102 palců (2 591 mm), délkou 3 607 mm a šířkou 1 702 mm, který na dřevěných loukoťových kolech či kolech s drátovým výpletem uháněl rychlostí až 40 km/h. Regulátor poskytoval šest rychlostí jízdy vpřed a tři vzad, dojezd nebyl uveden, ale klient mohl volit různé akumulátory Philadelphia nebo Exide.
Byla to však labutí píseň značky, obdobné typy vydržely v nabídce bez velkých změn až do roku 1928, kdy výrobce pronajal část nevyužité továrny firmě Moth Aircraft Corporation pro výrobu letadel. Hybridní vůz vyvinutý ve spolupráci s General Electric v roce 1929 zahubila hospodářská krize (vznikly tři kusy). Pokusy pod taktovkou Stevens-Duryea vyrábět vozy klasických tvarů pro taxislužbu buď s elektrickým pohonem, či zážehovým motorem už nebyly příliš úspěšné, a značka Rauch & Lang definitivně skončila v roce 1932.
Mateřská firma Baker-Raulang přežila jako Bakers Materials Handling s výrobou elektrických jeřábů, traktorů a vysokozdvižných vozíků až do roku 1953, kdy se stala součástí výrobce výtahů Otis Elevator Co., který ji nakonec v roce 1975 prodal německé společnosti Linde AG, rovněž známému výrobci vysokozdvižných vozíků. V roce 1952 se Dwight D. Eisenhower v prezidentské kampani objevil s elektromobilem Rauch & Lang z roku 1914, jehož majitelem byla Elivera M. Doudová z Denveru, matka budoucí první dámy.
