Německý průmyslový a automobilový designer Gert Pollmann navrhl asi dvacet automobilů, z nichž se mnohé skutečně postavily, ale jiné zůstaly jen v návrzích, maketách, či kresbách. Svoje kreace předváděl na mezinárodním autosalonu IAA ve Frankfurtu nad Mohanem a dalších výstavách, a to od sedmdesátých let až do nového tisíciletí.
Oblast jeho zájmu byla rozsáhlá - od rodinných vozů až po sportovní a také různé formule, přičemž kolem půltuctu z nich navrhl pro alternativní pohon spalovacím motorem či elektromotorem, anebo dokonce s oběma pohonnými jednotkami coby kuriozní hybrid. Pozornost vzbudil inovativní Autolustig 93 (tedy veselý automobil), plný překvapivých nápadů, uvedený na frankfurtském autosalonu IAA 1993. Jeho tvůrce ovšem nemá nic společného s Erichem Pöhlmannem, který o devět let dříve představil sice úhledný, ale velmi drahý elektromobil Pöhlmann EL.
Přehršel nápadů
Premiéra Autolustigu 93 s důsledným popisem všech inovací se odehrála v jedné z hal frankfurtského výstaviště, kde byl vystaven poblíž kopřivnických vozů Tatra 613 a česko-švýcarsko-kanadského projektu Swissauto Silenzio (tyto elektromobily měl podle plánu vyrábět LIAZ, ale k tomu nedošlo). Zatímco Swissauto bylo střízlivě zelené, Autolustig hýřil barvami. Ze tří variant jsme viděli Klassik poněkud krabicového tvaru, což byla daň snadné výrobě a tedy nižším nákladům.
Vystavený automobil o celkových rozměrech 3 640 × 1 730 × 1 620 mm byl plný nápadů, k nimž patřily svisle lomené boční dveře pro snazší nastupování a vystupování ve stísněných prostorách; výsuvná zpětná zrcátka (rovněž z důvodu úspory místa); dva nezávisle odsouvací díly střechy, rozdělené v podélném směru; odnímatelná zadní část střechy; stírač čelního skla s lineárním pohybem (stírá celou plochu); přídavné airbagy nahoře ve střešním modulu; reproduktory audiosoustavy coby pevná část střešního modulu stejně jako ovladače jejího otevírání; digitální kokpit LCD s aktuálními dopravními informacemi; pneumatiky s nízkým valivým odporem a bezpečnostní vložkou na dojetí (předchůdce systému Run Flat) a mnohé další, byť vcelku nenápadné detaily promyšlené konstrukce.
Alternativní pohony
Základní příslušenství vozu podle Pollmannova návrhu tvoří robotická servisní jednotka, navržená pro uložení v garáži majitele, která podle potřeby slouží pro rychlou výměnu pohonných jednotek, ale například také pro ekologické mytí vozu, či výměnu pneumatik za letní nebo zimní, resp. silniční a terénní podle potřeby. Vzhledem k tomu, že šlo o prototyp, tak nebyly detailní parametry pohonu uvedeny, nicméně šlo o tři alternativní pohony elektromotorem vzadu, spalovacím motorem vpředu, anebo hybridní s oběma jednotkami na palubě (což ovšem znamenalo omezení místa pro zavazadla).
Z výměnných panelů karoserie lze vedle kupé Klassik postavit také čtyřdveřový sedan Bogen, či pětidveřové kombi Platz Da, v těchto případech jsou linie vozů oblejší. Podle Pollmanna se konstrukce skládá z řady základních modulů. Jsou to především hliníkový prostorový rám ze čtyřhranných profilů i přední a zadní závěsy kol s pneumatikami Continental 185/65 R 16 s elastickou dojezdovou vložkou, upevněnou k upraveným ráfkům kol z lehké slitiny pro dojezd i při ztrátě vzduchu. Zadní motorová jednotka představuje trakční elektromotor/generátor s akumulátory, přední zážehový nebo vznětový motor s nádrží paliva.
Vzhledem k šířce vozu a jeho tvarům je uspořádání sedadel v jedné nebo dvou řadách, vždy se třemi v jedné řadě. Karosářský modul zahrnuje plastové boční panely, lomené dveře Falt-Knick-Türe se zajištěním uzavření a utěsnění naplněním jejich komor stlačeným vzduchem, přední a zadní čelo a různé varianty prosklení a střechy (u sedanu odsuvná otevírací Webasto). Na nízké hmotnosti vozu 750 kg se podílejí především slitiny hliníku a pokrokové plasty včetně uhlíkových kompozitů, které částečně tvoří i přístrojovou desku a lištu v kevlarovém designu na zádi vozu.
Vtipné doplňky
Na čalounění interiéru byla využita přírodní lněná textilie, anebo její kombinace s bavlnou. Zvláštní pneumatický systém může měnit provedení a rozměry obou sedadel vedle řidiče, a to i tak, že jedno promění na bezpečnostní sedačku pro dítě. Druhá část bočních dveří je po otevření vždy vedena rovnoběžně s podélnou osou vozu. Všechna skla jsou plochá, po uzamčení vozu se samočinně zatmaví, takže do interiéru není vidět. O lineárním stírači už byla řeč, ostřikovači je vybaveno nejen čelní okno, ale i boční skla.
Gertu Pollmannovi se pro spolupráci podařilo přesvědčit mnoho slovutných partnerů. Borbet dodal litá kola, Continental pneumatiky, Pierburg díly poháněcí soustavy, ITT Automotive (ATE Teves) díly brzdové soustavy s ABS/ASR/EBB a tlumiče odpružení Koni, Sekurit/Saint-Gobain prosklení, VAW Aluminium hliníkové díly podvozku, Bosch MotoMeter přístrojovou desku, Webasto střešní systémy, Petri bezpečnostní volant, Link centrální elektroniku atd. Přestože vystavený prototyp byl opravdu velmi dobře proveden, zájem nebyl dostatečně velký a sponzoři dostatečně štědří, aby se projekt Autolustig realizoval alespoň v menších sériích.
