Na přelomu tisíciletí vymyslel vášnivý motorkář Mike Corbin jednomístný městský elektromobil, který začal vyrábět sériově pro americké motoristy. Našlo se jich ale málo, společnost po čtyřech letech zavřela brány. Nápad to byl jednoduchý. Jednou Corbin pozoroval provoz na šestiproudové komunikaci v Los Angeles, kde byl vždy jeden pruh (tzv. diamantový) vyhrazen vozidlům s přednostním právem jízdy, plně obsazeným osobním automobilům a rovněž motocyklům. Ostatní postávali v zácpě a smogu. Tehdy na to přišel. Postavím tříkolku, která bude federální vládou klasifikována jako motocykl, ale poskytne pohodlí automobilu i výhody motocyklového parkování. A proč elektrickou? Protože coby vyučený elektrikář pracoval už u U.S. Navy a po odchodu z námořnictva založil elektrikářskou společnost, zaváděl a zapojoval elektrický proud. Rozuměl voltům a ohmům stejně jako motocyklům. Proč to tedy nespojit? Přineslo mu to úspěšný business...
Dlouhé čekání
Mike Corbin (ročník 1943) začal jezdit na motocyklu v šestnácti doma v Massachusetts a celý život zůstal věrný dvěma kolům, než v roce 2000 přešel rovněž na tři u elektrického Sparrowu, ale garáž plná Harley-Davidsonů mu zůstala. Ještě jako elektrikář modifikoval motocykly, první vlastní sedlo prodal na motocyklové soutěži, jenže lidé chtěli další, a tak je začal vyrábět, což se od roku 1968 stalo jeho hlavní podnikatelskou činností. Za čtyři roky byl multimilionářem, přidal laminátové kryty a kufry pro motocykly, hledal další možnosti.
V sedmdesátých letech postavil elektrický motocykl, prodal jich sto, ale zájem uvadl, takže se Sóičirem Hondou v oblasti elektromotocyklů nestal. Důkladně si je však vyzkoušel, v roce 1974 v Bonneville zajel rekord 275,14 km/h na elektrickém motocyklu, který si navrhl a postavil. Pak poprvé zamířil k elektromobilům. Prodal tři tisíce elektrických kitů se stejnosměrným elektromotorem pro přestavby Volkswagenů Brouk! Záhy po palivové krizi však cena benzinu opět klesla a nikdo elektrické Volkswageny už nechtěl...
Přijíždí Sparrow
Corbin se nevzdal. Bylo mu sedmapadesát let, když vsadil na tři kola (dvě řídicí vpředu, jedno hnací vzadu), aby jeho jednomístný Sparrow mohl být klasifikován úřady coby motocykl, ale při tom poskytovat uzavřenou kabinu, pohodlné sedadlo s volantem, stereo-rádio, stírače, kompletní osvětlení a hlavně bezemisní provoz. Při jízdě na krátké vzdálenosti do 50 mil (80 km) byla největší rychlost 80 km/h dostatečná, stejně jako nabíjení ze sítě 110 V za šest hodin, respektive jen za tři hodiny z nabíječky 220 V. První vozíky byly žluté, a tak dostaly přezdívku „Wheeled Banana“ (Banán na kolech), následovaly červené, bílé, modré a další.
V prvním roce 2000 prodali Corbinové (Mikemu asistoval syn Tom) třiapadesát vozíků se základní cenou 13 900 dolarů, a tak Mike mohl hrdě vyhlásit „překonali jsme Tuckera!“ (Preston Tucker vyrobil v letech 1948–1949 jen jedenapadesát avantgardních Tuckerů, když se pokusil uvést novou americkou automobilku). Sparrowy se začaly vyrábět v další části továrny v kalifornském Hollisteru, kde běžela produkce motocyklových sedel. Vlastní produkce zahrnovala 38 laminátových dílů, zejména karoserie, a další zhruba stovku dílů kovových (včetně prostorového trubkového rámu), ostatní bylo od subdodavatelů. Zdrojem energie se stalo třináct sériově zapojených dvanáctivoltových olověných akumulátorů s provozním napětím 156 Voltů. Trakční elektromotor DC 20 kW poháněl zadní kolo ozubeným řemenem.
„Jsme první nová automobilka v USA za padesát let,“ hrdě vyhlásil Mike Corbin, když poněkud zapomněl například na Muntze, Shelbyho, Vectora, Bricklina, či Panoze. Počátkem první dekády nového tisíciletí měla společnost Corbin Motors velký stánek na autosalonu v Detroitu, kde už v roce 2001 předváděla nejen elektrický Sparrow, ale i větší tříkolku Merlin (hybridní, anebo pouze s motocyklovým dvouválcem V-Twin).
Sláva a pád
Při nástupu na trh uvedl Tom Corbin, že zisk může zajistit výroba pěti až šesti Sparrowů denně. Do prvního prototypu vložil Mike Corbin milion dolarů z vlastní kapsy, pak ještě dva do pokračování vývoje v roce 2000 a získal dalších 2,5 milionu prodejem akcií. Do března 2003 vzniklo 285 Sparrowů, jenže 215 se jich vrátilo do továrny pro opravy a výměny dílů. Zbývajících sedmdesát čekalo na novou řídicí jednotku, místo stejnosměrného elektromotoru se zkoušel třífázový střídavý pro případnou inovaci.
Pak došly finanční prostředky. V dubnu 2003 vyhlásila společnost Corbin Motors bankrot podle kapitoly 7 (definitivní konec), nikoli podle známé kapitoly 11, která znamená pokračování činnosti během restrukturalizace vedoucí opět k profitabilitě. Nespokojení byli dealeři, nezaplacení subdodavatelé i zklamaní akcionáři, po Sparrowu se výroba Merlinu nikdy nerozběhla. Bilance byla 3,8 milionu dolarů v dluzích.
figure>
Přesto Sparrow přežil jako Myers Motors NmG (No more Gas), když konstrukci převzal krátce společník Ron Huch (Phoenix Environmental Motors), ale nakonec ji v srpnu 2004 získal podnikatel Dana Myers a znovu nabídl od 2006 v původní jednomístné verzi s jedněmi dveřmi vpravo (Jelly Bean) a v prodloužené dvoudveřové hatchback s nákladovým prostorem v zádi (Pizza Butt). Výroba byla převedena do Tallmadge u Akronu (Ohio), Myers v roce 2009 přešel na akumulátory Li-Ion a později vyvinul nové typy DuO (Doesn´t use Oil) a Point5, když změnil název firmy na Myers EV. Tom Corbin (ročník 1965) se od roku 2012 stal republikánským senátorem v Jižní Karolíně. Zbylí vlastníci Corbinů se nyní radují, že mají vzácnou kuriozitu.
