Je to vlastně první elektrický Peugeot. Nedostatek benzinu po vypuknutí druhé světové války vedl francouzské konstruktéry k horečné aktivitě, vzniklo poměrně velké množství různých osobních i lehkých užitkových elektromobilů, přičemž do jejich stavby se pustily i někdejší letecké továrny jako průkopnická Société des Ateliers d'aviation Louis Bréguet, či Henri Potez, ale také různí specialisté jako Georges Irat, Pierre Faure, Satam Électrique, Wattcar, Tand-Car, Le Dauphin a další. Z velkých francouzských automobilek k tomuto trendu přistoupil pouze Peugeot, který v letech 1941–1945 vyrobil 377 malých dvoumístných VLV Électrique, když bojoval s válečným nedostatkem akumulátorů i pneumatik.
Lehký vůz do města
Typové označení VLV znamená Voiture Légère de Ville, tedy lehký automobil do města, a tak vozík, jenž jsme si prohlédli v muzeu Autoworld v Bruselu, působí opravdu subtilním dojmem. Nevyužívá žádných dílů z tehdejší produkce automobilů Peugeot, je to speciální konstrukce, od počátku koncipovaná jako městský elektromobil. Vpředu má dvě kola s větším rozchodem 1 057 mm, řízená klasickým volantem, vzadu dvě stejně velká (pneumatiky 270 × 90 s průměrem 450 mm), ale umístěná těsně po stranách rozvodovky s rozchodem jen 330 mm, aby nebylo třeba vyrovnávat otáčky diferenciálem, který vzhledem k nízkým rychlostem a pro snížení výrobních nákladů zcela chybí. Přední nezávisle zavěšená kola jsou odpružena dvěma příčnými listovými pery, zadní na kyvném závěsu s poháněcím ústrojím a jedinou listovou pružinou poloviční délky. Bubnové brzdy jsou tři, vzadu se vystačí s jedinou. Čtyři akumulátory 12 V, zapojené v sérii pro napětí 48 V, mají kapacitu 82 Ah a napájejí podélně vzadu uložený elektromotor SAFI o výkonu pouhých 2,4 kW (3,3 k), který poháněl zadní kolo přímo přes redukční převod.
Z nouze ctnost
Přestože dojezd nebyl závratný, sedmdesát až osmdesát kilometrů na místní jízdy po městě či venkově zcela postačilo. Peugeot navíc k vozu dodával originální nabíječky Alsthom nebo LMT pro snadné dobíjení. Cestovní rychlost činila 30 km/h, maximální 36 km/h. Karoserie byla otevřená hliníková, zkrátka dvoumístný minikabriolet s plátěnou stahovací střechou. Vozík měl rozvor náprav 1 783 mm, celkovou délku 2 670 mm, šířku 1 210 mm a výšku 1 270 mm. Pohotovostní hmotnost činila 360 kg, z čehož 160 kg připadalo na čtyři olověné akumulátory, uložené pěkně za sebou pod krátkou kapotou. Příď nesla jediný hlavní světlomet.
Renomovaný automobilový magazín L´Argus, který už v roce 1927 založil Paul Rousseau (a vychází dodnes!), představil VLV Électrique v rubrice Les Transports Économiques dne 1. května 1941 s tím, že vozík vzbudil senzaci: ujede kilometr za šest centimů a právě se začíná vyrábět! Vzhledem k německé okupaci Sochaux, kde stojí hlavní závod Peugeotu (v letech 1941–1944 přešel pod správu Volkswagenu a byl pověřen jinými úkoly), byla produkce VLV zahájena na předměstí Paříže v La Garenne, kde přetrvala až do února 1945. Dnes je zapomenutý Peugeot VLV Électrique součástí mnoha muzejních sbírek, samozřejmě jej najdete v továrním L'Aventure Peugeot, zmíněném bruselském Autoworldu, americkém Lane Motor Museum v Nashvillu i jinde. K elektromobilům se pak Peugeot vrátil až v osmdesátých letech přestavbami sériových typů, původně osazených spalovacími motory.
