Před třiceti lety jeden renomovaný český motoristický novinář napsal v reportáži z pařížského autosalonu Mondial de l'Automobile 1994 (cituji): „Elektromobily přes všechny své výhody mají tolik nectností, že jsou právem stále odmítány. Možná, že by však půvabný Peugeot Ion s jízdním dosahem 110 až 150 km a největší rychlostí 148 km/h mohl být výjimkou.“ O co tehdy šlo? Peugeot Ion Concept neměl nic společného s později na evropském trhu prodávaným vozem Peugeot Ion, což nebylo nic jiného než „přeznačkovaný“ Mitsubishi i-MiEV, nabízený dealery Peugeotu.
Strategický obrat
Zatímco tehdy ve zkušebním provozu jezdily přestavěné klasické automobily Peugeot 106/Citroën AX na elektrický pohon, úhledný Peugeot Ion Concept byl studií městského vozu, od počátku konstruovaného coby elektromobil. Pravda, v historii Peugeotu nebyl první, jenže VLV (Véhicule Léger de Ville) vznikl z nouze ve válečných letech. Ovšem Ion Concept už byl seriózní vizí pro případnou sériovou výrobu. Sice k ní ještě nedošlo, ale spolu se svými nástupci vytvořil cestu k dnešnímu portfoliu elektrických Peugeotů.
Tvůrci vozu zpřístupnili plně čtyřmístný interiér velkými dveřmi na každém boku, které lze otvírat dotykem zóny zadního blatníku, pokud máte třeba po nákupu plné ruce. Už tehdy mysleli na občasné kontakty v hustém městském provozu, a proto všechny světelné prvky umístili dále od obrysu vozu, vybavili miniauto integrálními nárazníky s deformační funkcí a celý povrch karoserie opatřili speciálním nátěrem, odolným proti menšímu poškození. Také se uplatnila čidla parkování, přestože rozměry vozu jsou z dnešního pohledu velmi malé.
Pohodlí především
Peugeot Ion Concept dostal už v roce 1994 elektrické ovládání bočních okenních skel, manuální klimatizaci, držák mobilního telefonu na středové konzole (byl to Sony), přehrávač CD, který lze vyjmout a používat i mimo vůz, středový LCD displej, parkovací čidla v nárazníkách, čtyři sedadla s anatomickým tvarováním, bohaté prosklení s termální izolací atd. Poháněcí soustavu tvořil stejnosměrný trakční elektromotor o skromném výkonu 20 kW (27 k) při 1500 ot/min a největším točivém momentu 127 Nm/0 až 1500 ot/min, který vozíku o hmotnosti pouhých 850 kg uděloval největší rychlost 105 km/h. Zdrojem energie byl nikl-kadmiový akumulátor a ta podle způsobu jízdy vystačila na 110 až 150 ujetých kilometrů.
Délka vozu činila 3 320 mm, takže byl opravdu kratší než Peugeot 106 (3 565 mm), Citroën AX (3 525 mm) a dokonce než Renault Twingo první generace (3 435 mm), jenž patří k průkopníkům jednoprostorové karoserie, jakou také Ion Concept s výhodami využil, byť o něco vyšší. Jinak ovšem byla dobová tisková zpráva na technické údaje velmi skoupá, zdůrazňovala však v té době neobvykle bohatou výbavu.
Vývoj pokračoval několika dalšími studiemi, a to včetně elektromobilů s vodíkovými palivovými články, ale také městským elektromobilem Tulip (1996 Transport Urbain Libre, Individuel et Public), průkopníkem sdílených vozidel, a dokonce elektrickou buggy Touareg 4×4 (rovněž z roku 1996). Ale o těch někdy příště.
