Nissan patří k průkopníkům osobních elektromobilů, jako vůbec první automobilka získal prestižní titul evropského Vozu roku (Car of the Year) za průkopnický Nissan Leaf pro rok 2011. Předcházela tomu dlouhá řada různých prototypů i menších sérií elektrických vozidel Nissan, jejichž historie sahá až do roku 1947. Tehdy totiž vyjel čtyřmístný elektromobil Tama E4S-47 I od firmy Tokyo Electro Automobile (později Tama Cars), převzaté v padesátých letech kdysi známou automobilkou Prince Motors, která se nakonec stala součástí Nissan Motor v roce 1968. Nissan tak získal nejen skvělé řadové šestiválce Skyline, ale i historickou vazbu na elektrická vozidla, na kterou od sedmdesátých let minulého století záhy navázal. Jedním ze zapomenutých elektromobilů je městský Hypermini.
Tradice zavazuje
Na autosalonu v Tokiu 1970 vzbudil velkou pozornost úhledný dvoumístný elektromobil pro městský provoz, příznačně nazvaný Nissan City (model 315 EV), ovšem s dojezdem pouhých 40 km. Následovalo sedm elektrických konstrukcí, a to elektrický pick-up EV4 (1976), dvě verze malého osobního vozu Micra (1983 EV-1, 1987 EV-2), minibus EV Resort (1985), série malých užitkových automobilů pro komunální služby (od 1988) a přestavby větších sedanů EV Cedric (japonské taxi) a prestižního EV President (oba 1991). O studii FEV, přímém předchůdci úspěšného Leafu, jsme už psali, podívejme se tedy na jeho sourozence Hypermini. Jak už prozrazuje název, tak tento velmi malý Nissan je určen pro krátké cesty do města v obsazení pouze řidičem, či řidičem a jedním spolujezdcem. Nissan vozidlo nazval Ultra-Small Concept Electric Vehicle Hypermini. Vůz se představil na různých autosalonech v roce 1998, o dva roky později se objevil při zkušební jízdě také na pražské Kampě. Vybraní novináři tehdy dostali příležitost Hypermini okusit.
Hypermini se představuje
Dvoumístný vozík byl navržen s řadou jasných zadání. Patřily k nim co nejmenší vnější rozměry, ale s co nejlépe využitým obestavěným prostorem, aby vznikla kabina ve stylu a velikosti MPV. Délka tedy byla pouhých 2 500 mm při rozvoru náprav 1 790 mm, ale šířka 1 476 mm ani výška 1 550 mm nikterak neomezovala velikost interiéru ve srovnání s konvenčními vozy. Široký rozchod kol vpředu 1 255 mm a vzadu 1 250 mm navíc zaručoval značnou stabilitu při projíždění zatáček. Nechyběly ani účinné deformační zóny přídě a zádě, airbagy řidiče i spolujezdce, kotoučové brzdy (vpředu s vnitřním chlazením) a protiblokovacím systémem ABS, tedy výbava jako u „dospělého vozu“, ale se čtvrtinovými náklady na běžný provoz (tehdy se hovořilo o 1,5 amerického centu na kilometr jízdy). Při stanovení dojezdu na 130 km se vycházelo ze zjištění, že 90 % vozů urazí denně vzdálenost menší než 70 km, takže postačily jen malé akumulátory Li-Ion pod podlahou vozu, ale s třikrát větší energetickou hustotou 90 Wh/kg proti olověným (více informací kromě kapacity 90 Ah a měrného výkonu 0,3 kW/kg nebylo uvedeno). Později byl oznámen dojezd 115 km, resp. 80 km při trvalé rychlosti 60 km/h.
Pohon zadních kol
Jak se stalo u elektromobilů zvykem, také Hypermini má pohon zadních kol jedním synchronním elektromotorem, uloženým napříč na zadní nápravě. Jeho největší výkon je 24 kW (33 k) a vrcholný točivý moment 130 Nm od rozjezdu do 1 000 ot/min (pak lehce klesá až k maximu otáček 8 000 za minutu). Dobíjení probíhá za čtyři hodiny ze sítě 220 V, původně se uvažovalo také o bezkontaktním indukčním nabíjení, ale během vývoje 1998–2000 se vozík měnil včetně rozměrů a proporcí, charakterizovaných lehce odlišným designem. Původně uvedené rozměry se zvětšily na délku 2 665 mm, rozvor 1 890 mm a rozchod vpředu/vzadu 1 290/1 270 mm; byla také oznámena hmotnost 840 kg. Navrhované rozměry pneumatik 185/55 R 14 se změnily na 145/65 R 14 vpředu a 165/60 R 14 vzadu.
Základem Hypermini je samonosná konstrukce s prostorovým hliníkovým rámem a plastovými panely dvoudveřové karoserie s výklopnou stěnou v téměř svislé zádi. Sedadlo spolujezdce je možné v případě potřeby sklopit, anebo zcela vyjmout. Nissan také zdůraznil vysoký podíl recyklovaných materiálů. Všechna kola jsou nezávisle zavěšena, vpředu na spodních příčných ramenech a vzpěrách vinutá pružina/tlumič, vzadu dvojitá ramena s obdobnou pružicí jednotkou. Řízení má elektrický posilovač. Pákou pod volantem se volí obvyklé režimy P-R-N-D jako u samočinné převodovky. Největší rychlost je 100 km/h.
Na skok v Praze
Jak ukázaly krátké testovací jízdy koncem roku 2000 v centru Prahy, vozík je pohodlný i dobře ovladatelný. Jeho výlet do Prahy byl součástí propagačního turné Nissanu, větší počty Hypermini se testovaly v několika japonských i kalifornských městech; v kalifornském San Anselmu dokonce sloužil coby ekologické policejní vozidlo pro kontrolu placeného parkování. Největší flotila jezdila v Kjótu (138 vozů), celkem se jich vyrobilo 219 do konce roku 2001. Pak ale Nissan obrátil svoji pozornost k větším elektromobilům, k nimž nyní patří Ariya (od 2020) a nejznámější Leaf (od 2010, nyní ve třetí generaci).
