Nissan patří k průkopníkům kompaktních elektromobilů, nadčasová studie Nissan FEV Concept, tedy Future Electric Vehicle, se představila na autosalonu v Tokiu 1991. Stala se přímým předchůdcem sériového typu Nissan Leaf, jenž jako první elektromobil dobyl titul evropského Vozu roku 2011. Dobře si pamatuji tu slávu, když v pařížském Pavillonu Gabriel přebíral Carlos Ghosn, tehdejší šéf Nissanu, prestižní cenu z rukou Hakana Matsona, prezidenta organizace Car of the Year. Nissan Leaf dostal 257 bodů, druhá byla Alfa Romeo Giulietta (248) a třetí Opel Meriva (244 bodů). Málokdo si tehdy vzpomněl, že o dvacet let dříve byl FEV Concept prvním osobním elektromobilem, který na rozdíl od jiných elektrických vozů té doby byl srovnatelnou konkurencí pro klasické automobily se spalovacími motory.
Tradice od roku 1947
V éře elektrické si Nissan vzpomněl na svou historii, byť v dobovém prospektu FEV jmenuje elektrické předchůdce až od roku 1970. O dva roky dříve totiž převzal automobilku Prince Motors, která mu dala mimo jiné slavný šestiválec Skyline, ale také už v roce 1947 postavila čtyřmístný elektromobil Tama E4S-47 I, když vystupovala coby Tokyo Electro Automobile, aby se změnila na Tama Cars (1951), Prince Motors (1952) a v roce 1968 se stala součástí Nissan Motor.
Historie je to jistě zajímavá, ale Nissan s elektromobily pokračoval až od sedmdesátých let, kdy na autosalonu v Tokiu 1970 vzbudil velkou pozornost úhledný dvoumístný vůz do města, příznačně nazvaný Nissan City (model 315 EV), ovšem jen s dojezdem 40 km. Následovalo sedm elektrických konstrukcí, a to elektrický pick-up EV4 (1976), dvě verze malého osobního vozu Micra (1983 EV-1, 1987 EV-2), minibus EV Resort (1985), série malých užitkových vozů pro svoz odpadu (od 1988) a přestavby větších osobních vozů EV Cedric a EV President (oba 1991).
FEV přijíždí
Elektromobil budoucnosti FEV se zrodil v době, kdy se v Japonsku prodávalo pouhých tisíc elektromobilů ročně, většinou přestaveb sériových vozů. FEV byl ovšem jiný, jeho nadčasový design, dojezd 250 km a rychlé dobíjení představovaly počátkem devadesátých let revoluci. Pokud jde o tvary úhledného kupé se sedadly 2+2 (nouzová vzadu pro dvě děti), tak jsou moderní i dnes, nemluvě o velmi nízké hodnotě součinitele odporu vzduchu Cx 0,19 (prověřeno v aerodynamickém tunelu). Kompaktní rozměry 3 995 × 1 698 × 1 290 mm s rozvorem náprav 2 436 mm a rozchodem kol 1 440 mm vpředu a 1 415 mm vzadu spolu s lehkou hliníkovou konstrukcí zaručovaly nízkou hmotnost 900 kg (z toho 200 kg akumulátory). Všechna kola byla zavěšena nezávisle, vpředu se vzpěrami McPherson a vzadu s vlečenými podélnými rameny, řízení bylo hřebenové a brzdy s podtlakovým posilovačem, vpředu kotoučové a vzadu bubnové. Pneumatiky Toyo s nízkým valivým odporem měly rozměry 165/65 R 14 a byly extrémně lehké.
Výkon 40 kW stačí...
Nízká hmotnost značí také nízkou spotřebu, k pohybu vozidla není třeba vysokého výkonu. Vpředu napříč v řadě uložená dvojice čtyřpólových střídavých elektromotorů s nezávislou regulací (vektorováním) v bloku s redukčními planetovými převody vystačí s celkovým výkonem 40 kW (2× 20 kW), motory točí až 15 000 otáček za minutu a přední kola jsou poháněna krátkými hřídeli. Před zadní nápravou uložené nikl-kadmiové akumulátory 11,6 kWh s napětím 200 V mají zvýšenou energetickou hustotu, podle tehdejších pramenů 55 Wh/kg proti 35 až 40 Wh/kg u olověných, zatímco hustota výkonu činí 200 až 240 W/kg proti 130 W/kg u olověných.
Nissan tehdy vyvinul rychlonabíjení Super-Quick Charge AC 200/400 V, které nabíjelo akumulátory na 40 % kapacity za pouhých šest minut a na plných 100 % za patnáct minut (údaje z dobového prospektu). Na plné nabití z domácí zásuvky AC 100/110 V bylo třeba osmi hodin. Pro pohon příslušenství měl vůz pomocný akumulátor 12 V, energetickou bilanci vylepšovala střecha s plochou 0,3 čtverečního metru fotovoltaických článků.
Oficiální technické údaje zahrnují největší rychlost 130 km/h, zrychlení 0–40 km/h za 3,6 sekundy (trať 400 m s pevným startem za 20 sekund) a dojezd až 250 km při trvalé rychlosti 40 km/h, resp. kolem 100 km ve městě (japonská norma 10 mode). Není pochyb o tom, že FEV byl důležitým článkem vývoje před příchodem nových plně elektrických typů Nissan Leaf (od 2010, druhá generace od 2017) a Ariya (od 2020).
