Porsche potěšilo fanoušky závodním konceptem poněkud nezvyklých proporcí. Ačkoliv se na fotkách zdá vše, jak má být, okruhový stroj je ve skutečnost nečekaně malý. Měří totiž jen 4 326 mm, je tak o více než 30 cm kratší než ostrý závodní prototyp Porsche 919 Hybrid. Jde totiž o předzvěst nových generací Caymanu a Boxsteru, ovšem jak věrnou, to odmítli zástupci automobilky specifikovat. Porsche Mission R je ale zároveň i ochutnávkou možného závodního stroje, uvedeného v roce 2025.
Porsche Mission R: strhující závody bez hluku a emisí
Technicky se na to vybavil skvěle. Dvojice elektromotorů dokáže krátkodobě (v tzv. kvalifikačním režimu) vyvinout až 800 kW (1 088 k) a zrychlit z klidu na stovku za méně než 2,5 s. Z elektromobilního světa sice známe i lepší hodnoty od sériových strojů, ovšem Porsche se vzdalo dvoustupňové převodovky, jakou používá Taycan. Na závodech totiž nebude potřeba, protože příslušné šampionáty se jezdí s letmým startem. Přesto přesáhne nejvyšší rychlost 300 km/h, zdá se tedy, že se opět podařilo posunout konstrukční limity elektromotorů. Trvalý výkon je sice o poznání nižší – „jen“ 500 kW (680 k), ovšem vůz je schopen jej díky inovativnímu olejovému chlazení baterie vyvíjet trvale bez tzv. deratingu, tedy klesajícího výkonu kvůli přehřívání. Tedy přinejmenším během celého závodu, který by vzhledem ke kapacitě baterie neměl být delší než nějakých 40 až 45 minut.
Baterie nabízí kolem 80 kWh a spočívá na místě spalovacího motoru, takže konstruktéři o Mission R hovoří jako o „středomotorovém“ vozidle. Chlubí se novou, 900V architekturou, díky níž se dokáže nabíjet až 340 kW a naplnit baterii z 5 na 80 % za 15 miut. To je tak akorát na přestávku mezi dvěma závody. Na nich elektromobil dosahuje stejných časů jako Porsche 911 GT3 Cup. Ostatně Mission R je vybaven vším potřebným, aby na ně mohl vyrazit. Mimo jiné i velice příznivou hmotností kolem 1 500 kg, srovnatelnou s benzinovými speciály. A také prvky aktivní aerodynamiky, měnící podle přání poměr mezi přítlakem a minimalizací čelního odporu vzduchu.
Umožnilo to rozsáhlé využití kompozitních plastů, vyztužených ovšem místo karbonových vláken přírodním lněným materiálem. Kdo si vzpomněl na hořlavý duroplast, z nějž se stavěly od 50. let dvacátého století legendární trabanty, je docela blízko pravdě. Až na to, že nové materiály nezvyšují požární nebezpečí a mají mnohem lepší vlastnosti. Přesto vznikají částečně z udržitelných zdrojů. Z kompozitu vznikl i ochranný oblouk, včetně čistě závodního, ovšem přesto variabilního interiéru. Většina ovládacích prvků našla místo na volantu a hlavním panelu, minimalistický displej ukazuje nejen důležité provozní hodnoty, ale i obrázky ze zpětných kamer. Tedy vše, co pomůže k dosažení lepších časů.
