Dne 29. dubna slavíme 125 let od prvního pokoření rychlosti 100 km/h, což se podařilo Camille Jénatzymu, belgickému tvůrci francouzských elektromobilů. Málo je známé, že prvních šest oficiálně zaznamenaných světových rychlostních rekordů ustavily pouze elektromobily v letech 1898–1899, teprve v roce 1902 přišel souboj spalovacího motoru s parním strojem. Prvním oficiálním pokořitelem světového rychlostního rekordu se v roce 1898 stal francouzský hrabě Gaston de Chasseloup-Laubat (1866–1903), když se svým elektrickým vozem Jeantaud Duc zajel letmý kilometr rychlostí 63,149 km/h. Od toho okamžiku začala na silnici u francouzského Achères cílená a velká bitva o rekordy, soustředěná kolem francouzského šlechtice de Chasseloup-Laubata a jeho belgického soupeře Camille Jénatzyho (1868–1913).
Poprvé přes 100 km/h
Gaston de Chasseloup-Laubat a Camille Jénatzy postupně zvyšovali dosaženou rychlost od prvního překonání šedesátky až po první pokoření hranice 100 km/h, kterou rychlostí 105,876 km/h dne 29. dubna 1899 překonal právě Camille Jénatzy. Sportovec Gaston de Chasseloup-Laubat mu pogratuloval a tím jejich souboje skončily.
Historie rekordů je nesmírně zajímavá. Všechno vzniklo z francouzské iniciativy autoklubu ACF (Automobile Club de France), který podporoval vznikající automobilismus od předminulého století, kdy spolu ještě vcelku vyrovnaně soupeřily vozy elektrické, parní stroje i automobily, poháněné motorem s vnitřním spalováním benzinu, či jiného paliva. Dne 18. prosince 1898 se uchazeči o rychlostní rekord sešli na venkovské silnici v Achères u Paříže. Funkcionářům ACF a časoměřičům se představila čtyři vozidla, jeden De Dion, dva Bollée a elektrický Jeantaud, s nímž byl hrabě Chasseloup-Laubat nakonec nejrychlejší! Výsledky se nevyhlašovaly průběžně, ale až po skončení jízd. Gaston na elektromobilu s výkonem 26,5 kW (36 k) dosáhl rychlosti 63,149 km/h.
Motivem byl konkurenční boj
Camille Jénatzy působil ve společnosti C.I.T.A., tedy Compagnie Internationale des Transports Automobiles, která provozovala v Paříži taxislužbu a vyráběla vlastní elektromobily.
Úspěšným rekordním pokusem Gastona de Chasseloup-Laubata na konkurenčním elektromobilu Jeantaud se cítil ohrožen, a proto vyzval rekordmana ke vzájemnému souboji. Jénatzy jel na upravené elektrické drožce C.I.T.A. s jedním motorem 22 kW (30 k). V Achères se s Gastonem sešli 17. ledna 1899, vyzývatel odstartoval první a vytvořil rekord 66,657 km/h. Pak přišla řada na vyzvaného, a tak Gaston odpověděl rychlostí 70,310 km/h a znovu získal rekord. Za deset dnů byl Jénatzy na dráze opět a se silnějším elektromotorem se 27. ledna zlepšil na 80,336 km/h.
Gaston de Chasseloup-Laubat na voze z pařížské továrny Charlese Jeantauda, nyní s upravenou otevřenou aerodynamickou karoserií ve tvaru člunu a silnějším elektromotorem 30 kW (40 k), zavítal do Achères znovu 4. března 1899 a v nepřítomnosti soupeře zajel 92,696 km/h, čímž se zlepšil o neuvěřitelných dvaadvacet kilometrů za hodinu! Jak se později ukázalo, byl to jeho poslední rekord (celkově zajel tři, stejně jako Jénatzy).
Nikdy spokojena (spokojen)
Camille Jénatzy se rozhodl, že potřebuje zcela nový vůz. Na podvozek C.I.T.A. No. 25 nechal postavit aerodynamickou doutníkovou karoserii u výrobce kočárů Rothschild, pohon kol řetězy nahradil přímým pohonem zadních, každého jedním z elektromotorů po 25 kW (34 k). Sadu olověných akumulátorů dodala společnost Fulmen Accumulateur, která přežila až do devadesátých let minulého století, aby se později stala součástí Exide. Na Apríla 1899 však jezdec při nezdařeném pokusu pro nepřipravenost časoměřičů akumulátory vybil a musel se vrátit s nepořízenou, jeho závodní voituretta pokřtěná La Jamais Contente (Nikdy spokojena) stejně jako on se však nevzdali. Finální pokus 29. dubna 1899 byl triumfem. Dosáhl 105,876 km/h a kýženou stovku tak pokořil. Jeho světový rychlostní rekord platil téměř dva roky, než jej (světe div se!) překonal Léon Serpollet na parním stroji vlastní konstrukce, který v Nice zajel v dubnu 1902 nový rekord 120,794 km/h.
Epilog v Compiègne
Camille Jénatzy, přezdívaný Le Diable Rouge (Rudý ďábel), byl úspěšným závodníkem, ale elektrický rekord mu vynesl větší slávu než úspěchy za volantem Mercedesu. Zahynul nešťastnou náhodou na lovu, kdy byl při nadhánění zvěře postřelen. Skonal ve voze Mercedes na cestě do nemocnice. Jeho La Jamais Contente putovala do automobilového muzea na zámku v Compiègne už v roce 1927 a můžete si ji tam prohlédnout dodnes. Na výstavách a autodsalonech se ovšem představují zdařilé repliky. Město Achères na oslavu 125. výročí připravilo vzpomínkovou akci.
