Předvídání budoucnosti elektromobility je dnes velmi oblíbeným sportem. Vyjadřují se k němu experti z nejrůznějších oborů a i když se celkem logicky shodnou na značném nárůstu v příštích 15 letech, odhady skutečné penetrace nabíjecích automobilů se natolik liší, že je těžké si z nich udělat nějakou relevantní představu. V případě Evropy, která už stanovila víceméně jasný jízdní řád eliminace skleníkových plynů z dopravy, lze hádat celkem přesně, ale jak to bude na celém světě, jehož velké části jsou v rukách režimů se zcela jinými prioritami, než je západní environmentalismus, to dnes zřejmě nelze odhadovat ani přibližně. Přesto se o to několik odborníků pokouší.
Zpráva IT společnosti Unicorn Systems shrnula stanoviska několika z nich a přidala své odhady. Například publikace Global EV Outlook 2020, vydaná renomovanou Mezinárodní agenturou pro energii (vládní sdružení 29 států včetně Česka se sídlem v Paříži, vzájemně sdílející informace o trhu ropy i dalších energetických zdrojů a spolupracující na prevenci výpadků jejich dodávek), hovoří o 140 milionech elektrovozidel včetně užitkových aut a autobusů v roce 2030. Unicorn došel k číslu 116 milionů, což je osm procent z celkové flotily s tím, že v roce 2025 by se měla nabíjecí auta podílet na globálních prodejích deseti procenty a o pět let později už 28 procenty. Z toho se zhruba polovina prodá v Číně. Jenže i tato značná čísla jsou pozadu za scénářem udržitelné mobility, který předpokládá koncem aktuální dekády 240 milionů bezemisních vozidel. Jen tak lze v roce 2050 dosáhnout zcela bezemisní dopravy. Škoda, že se těžko dozvíme, jak se k těmto číslům přičiní například Pákistán, Blízký východ, kompletní africký kontinent, jižní Amerika a koneckonců i Rusko, které se zatím k systematické podpoře čisté mobility příliš nevyjadřuje.
Evropa by měla elektrifikovat rychleji, na čemž má samozřejmě lví podíl Norsko, kde se již nyní prodává sedm z deseti nových aut nabíjecích. Ostatní státy mají výraznou ztrátu, přesto ale podíly rychle rostou. Automobilky jsou k tomu motivovány především od loňska platnými drakonickými pokutami za flotilové emise, překračující stanovený průměr 95 g CO2/km na vůz. Proto je v jejich zájmu, aby zákazníci při nákupu upřednostňovali modely s velmi nízkými normovanými emisemi. A co nejmohutnější rozšiřování nabídky nabíjecích aut je cestou, jak k jejich nákupu zákazníky motivovat. Už letos by měla nabíjecí vozidla představovat 3,75 % celkových prodejů, v roce 2030 pak 34,5 %. Pak tu máme názor velmi optimistického serveru o elektromobilitě cleantechnica.com. Její zástupci připomínají, že za první dva měsíce letošního roku podíl dosahoval už 6,5 % a v březnu, za celkového poklesu poptávky, se vyšvihl až na desetinu. Proto se nebojí mluvit o sedmi až osmiprocentním podílu na konci roku a na konci dekády rovnou 75 %. Podobný superoptimismus, který tento známý web občas ovládá, však nesdílí automobilový expert z české pobočky PwC Michal Razim: „S předpověďmi o tom, že by tržní podíl elektrických aut byl v roce 2030 okolo 75 procent, je velmi těžké se ztotožnit. Pro takto silný nástup této technologie podle našeho odhadu není prostor.“ Dodává také podstatný fakt, který jiní přehlížejí. Konečné totální vítězství bateriových elektromobilů v současné válce proti „céóčkům“ ještě zdaleka není jisté. Ve hře totiž zůstávají i černí koně v podobě vodíku či syntetických paliv. I ti mají, přes často skeptické názory, potenciál k zamíchání tržních karet. Proto je cokoliv v tomto směru aspoň částečně relevantně odhadovat velice obtížné.
Česko je v přechodu na nové trakce zdrženlivé. Svaz dovozců automobilů (SDA), evidující prodeje nových vozů, předpokládá prodej 21 000 vozů v roce 2025, což reprezentuje osm procent trhu. Ovšem pouze čistě bateriových, zatímco ostatní dosud jmenované statistiky zahrnovaly i plug-in hybridy. Koncem roku 2030 by podle SDA mělo české lokální emise zlepšovat cca 218 000 elektromobilů, tedy zhruba tři procenta celkového vozového parku. To mimochodem odpovídá i tzv. střednímu scénáři aktualizovaného Národního akčního plánu Čistá mobilita. Podle vysokého scénáře by tou dobou už Česko mělo brázdit půl milionu elektroaut, tedy osm procent.
