Zhruba před třemi týdny se po celé Praze objevily jako blesk z čistého nebe bílo-zelené elektrokoloběžky. Provozovatel služby sdílení, kalifornská společnost Lime, si vybral Prahu za svůj další evropský cíl a do ulic rozmístil několik stovek kusů.
I přes minimální marketingovou komunikaci se dá říct, že adaptace Pražanů na nový způsob dopravy proběhla více než úspěšně. Ostatně co si budeme povídat – výraznou bílo-zelenou koloběžku uprostřed chodníku nelze přehlédnout a přirozená lidská zvědavost pak zařídí zbytek.
Start nové služby se ovšem zdaleka neobešel bez problémů a bohužel spousta z nich byla zjevná od samotného počátku. Pojďme si shrnout ty nejpalčivější z nich, se kterými se Lime uživatelé, „Nabíječi“ a také běžní obyvatelé setkávají dnes a denně.
Neohrabané modely nahradily lehčí a výkonnější
Jednou z mých výtek na adresu elektrických koloběžek Lime, kterou jsem zmiňoval v testu, byla značná neohrabanost a především nedostatečný výkon. Koloběžka je vyrobena kompletně z kovu, je velmi těžká a nedokázala vyjet ani kopeček z Vinohradské třídy na Náměstí Míru. Nedostatečná je také akcelerace a celková rychlost, takže například na silnici mezi auty se člověk doslova bojí.
Tento problém ovšem má řešení a provozovatel jej nasadil relativně záhy – novější typ koloběžek, za kterými stojí společnost Segway. Na běžném trhu tyto koloběžky můžete najít pod označením Ninebot by Segway a cenou se pohybují kolem 13 až 19 tisíc korun.
Námi oslovení policisté v Praze jsou mnohem radši, když lidé jezdí po chodníku než po silnici.
Rozdílů proti původním kovovým koloběžkám je skutečně mnoho. Koloběžky jsou částečně plastové, a proto také zhruba o polovinu lehčí. Díky nižší hmotnosti jsou také mnohem svižnější, kopce jim už nedělají takový problém a jsou nižší konstrukce – máte nižší těžiště a jízda na nich je znatelně jistější. Zajímavá je také elektronická brzda pomocí elektromotoru, která zároveň rekuperuje energii zpět do akumulátoru. Potěší i například praktický displej, který ukazuje aktuální stav nabití.
Novější typ koloběžek je zkrátka lepší ve všech ohledech a je škoda, že je Lime nenasadil do ulic hned od prvního dne. Jsem si jistý, že by díky tomu mnozí uživatelé měli zcela jinou prvotní zkušenosti z jízdy.
Pražské ulice jim nesvědčí
Mnohem vážnějším problémem se pro Lime ukázaly samotné pražské ulice. Dlážděný povrch není v žádném případě vhodný pro stroje, které nemají nafukovací pneumatiky ani žádné tlumiče. Následky tak na sebe nenechaly dlouho čekat.
Především kovové koloběžky trpí tím, že se jim povolují snad všechny šrouby. Jako první typicky odchází kovové kryty podvozku, které pak neuvěřitelně rachotí při jízdě. Pokud jste potkali „koloběžce“, který chrastil na dvě stovky metrů, tak toto byl právě ten důvod. Výjimkou pak nejsou ani upadlá světla nebo dokonce celé zadní blatníky.
Velmi nebezpečná jsou zejména povolená řídítka! Vyklepané šrouby způsobují znatelnou vůli v řízení a setkal jsem se dokonce s řídítky, která byla zcela uvolněná. Tento problém se navíc týká nejen kovových, ale také novějších plastových typů koloběžek. Důrazně proto doporučuji zkontrolovat vždy koloběžku ještě před samotnou jízdou!
A aby toho nebylo málo, tak se přidali také bezohlední uživatelé, kteří dokáží zničit opravdu cokoliv. Koloběžky jsou totiž konstruovány na maximální hmotnost kolem 100 kg, ale nezřídka vidíte jet na jedné koloběžce třeba dva lidi naráz. Výsledek jistě mnoho z vás tuší – spousta rozlámaných koloběžek, které se začínají povalovat po celé Praze.
Město Praha si stěžuje na porušování memoranda
Ale abychom nezůstali pouze u technických problémů. Jak jsem již zmínil, tak adaptace Pražanů na sdílené elektrokoloběžky proběhla vskutku hladce. Horší je to však s jejich disciplínou, ohleduplností ke svému okolí. A přidávají se také problémy se zákonem.
Stejně jako ostatní firmy v tomto odvětví, tak i společnost Lime podepsala s Prahou tzv. memorandum o rozvoji služeb sdílených kol. Součástí tohoto memoranda je také odpovědnost provozovatele za provoz dané služby, a to je v případě Lime trochu problém. Zdá se totiž, že se provozovateli nedaří dostatečně informovat a edukovat své uživatele o tom, jak mají s koloběžkami zacházet.
Občané Prahy si totiž stále hlasitěji stěžují na bezohledné parkování koloběžek uprostřed chodníků, před dveřmi domů, u přechodů a na dalších vyloženě nevhodných místech. Uživatelé jsou opravdu schopni nechat koloběžku stát tam, kde z ní zrovna seskočí, a často vytváří doslova překážkové dráhy na chodnících. Pokud po nich tedy zrovna nejezdí, což je další jablko sváru...
Ukázalo se totiž, že sama policie nemá úplně jasno v tom, zda s koloběžkou máte jezdit po chodníku, nebo po silnici. Ačkoliv zákon výslovně uvádí, že koloběžka se v provozu považuje za jízdní kolo, tak policisté to často vidí jinak. Z mé vlastní zkušenosti mohu říct, že nás s přítelkyní při jízdě na koloběžce zastavila policejní hlídka v autě a vykázala nás na chodník. Jezdec na koloběžce je údajně chodec.
Provozovatel je ve Vídni povinen odstranit překážející koloběžku do 4 hodin pod hrozbou pokuty 700 eur.
Toto sdělení pro mne bylo velkým překvapením, a proto jsem se začal vyptávat na názor ostatních policistů. A nutno říct, že názory byly zhruba 50:50. Někteří posílali koloběžky na silnici, jiní zase na chodník. Téměř všichni se ale shodli, že „koloběžce“ vidí mnohem radši na chodníku než v provozu mezi auty.
Jak si s koloběžkami poradili ve Vídni?
Je jasné, že všechny výše uvedené problémy bude muset provozovatel postupně vyřešit, pokud chce v Praze pokračovat v nabízení svých služeb. Zajímavým příkladem může být například Vídeň, která řešila podobné trable.
Provoz koloběžek se v Rakousku nakonec řídí výslovně podle pravidel pro jízdní kola, což znamená, že nesmí jezdit po chodníku. Řešení se dočkalo také nevhodné parkování koloběžek – provozovatel je povinen odstranit nevhodně zaparkovanou nebo nefunkční koloběžku do 4 hodin od jejího nahlášení pod hrozbou pokuty 700 eur, případně musí uhradit náklady na její odstranění.
Dle mého názoru se jedná o vcelku rozumné nařízení, aby podobné služby fungovaly spolehlivěji a byly ohleduplnější. Jistě by to mohlo bez problémů fungovat také u nás. Mám ovšem trochu strach, že Praha bude chtít být opět „světová“ a bude se snažit znovu vymyslet kolo. Na druhou stranu máme na radnicích nové sestavy a možná jim křivdím. Tak se nechme překvapit.
Prostě komunismus nikdy nefungoval a fungovat nebude.