Devátá největší země světa právě zažívá prudký ekonomický rozvoj a vzhledem ke své spletité historii nabízí unikátní kombinaci evropských i asijských vlivů. Na jejím území se, kromě jiného, odehrává veškerý kosmický program sousedního Ruska, což platí už od dob Sovětského svazu. Poněkud nechtěný druh celosvětové proslulosti se poněkud tajemné zemi, donedávna svírané autoritářským režimem Nursultana Nazarbajeva, dostal po uvedení filmu Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu anglického komika Sachy Barona Cohena, jinak o Kazachstánu nevíme celkem nic. Což je škoda, protože země má rozhodně co nabídnout, jak se už přesvědčili první turisté, kteří vážili dlouhou cestu.
Kazachstán má mnoho specifik; kulturně i geologicky má blízko spíše k Dálnému východu (ačkoliv s ním pouze sousedí), než k Evropě, přesto jej formovali zejména Rusové, kteří kazašské území ovládali přes 200 let až do roku 1991. Disponuje bohatými zásobami nerostných surovin a je velmi řídce osídlen. Konkrétně na jeho území žije průměrně 7 osob na kilometr čtvereční, což jej řadí na 234. místo z 241 států světa. Pro srovnání; v Česku žije na stejně velké ploše 136 osob, a ačkoliv stále patříme do druhé půlky žebříčku, zemi máme osídlenou 19× hustěji. Co to znamená pro elektromobilitu, je nasnadě. Extrémně dlouhé vzdálenosti mezi obydlenými sídly, mezi nimiž mnohdy nevedou ani zpevněné cesty, nejsou ideálním začátkem pohádky o Kazaších, nadšeně cestujících do dálek elektromobily.
Přesto na tom ale země s penetrací elektrických aut není vůbec špatně. Tedy na tamější poměry. Žije tam lehce přes 20 milionů obyvatel, na nichž podle Tengri Auto připadá v současné době celkem 10 633 elektromobilů, zatímco ještě v březnu 2022 jich bylo jen 631. Pro srovnání; v sousedním Rusku žije 146 milionů obyvatel, tedy 7,3× tolik, a elektrických aut tam podle odhadů z roku 2022 jezdí přibližně stejně. Navíc se v celém Rusku od napadení Ukrajiny prodeje propadly na necelou tisícovku ročně, i když tam jsou podmínky pro budování nabíjecí sítě lepší. V Kazachstánu totiž téměř dvě třetiny (konkrétně 6 689 elektromobilů) jezdí po bývalém hlavním městě Almaty, dalších 1 513, tedy 14 %, pak v současné metropoli Astaně.
Bez zajímavosti nejsou ani základní údaje o hustotě nabíjecí sítě. V celém Kazachstánu je totiž v současné době 351 veřejných nabíječek, zatímco v Česku jich je 4 549, tedy 13× více. Z toho plných 283 slouží v Almaty, v Astaně pak pouhých 21 a v Šymkentu 11. Ze zbývajících 17 oblastí (vyjmenovaná tři města jsou samosprávnými celky) jich celkem 8 je veřejnou nabíjecí sítí dosud zcela nepolíbeno, v žádné ze zbývajících jich není více, než devět, a kupříkladu Aktobská či Východokazašská oblast se musí spokojit každá s jedinou. A to je Východokazašská oblast třiapůlkrát větší, než Česká republika, a není v Kazachstánu zdaleka největší.
Kazašská vláda, která rozšiřování elektromobility v zemi podporuje, uvádí, že letos a napřesrok přibyde dalších 212 stanic. Je jasné, že je to stále zoufale málo, avšak inciativa existuje a v blízké budoucnosti chtějí úřady situaci zlepšovat. Bude to potřeba, protože prodeje elektromobilů rostou (mnohem rychleji, než v Rusku), a země je navíc na rychlém hospodářském vzestupu. Patří, možná trochu překvapivě, například mezi světové lídry digitalizace. A elektromobily se v zemi dokonce od roku 2017 údajně i vyrábějí, i když jde jen o montáž dovezených modelů JAC iEV7S a Kia EV6 a celková úhrnná produkce se zatím počítá v nízkých stovkách.
Přesto dosud není moc dobrý nápad plánovat výlet z Evropy do Kazachstánu elektromobilem. Kromě výše uvedeného také stačí pohled na mapu; Republika Kazachstán je od Evropy oddělena na severní straně Kaspického moře mj. Ruskem, na jižní pak Íránem. A v ani jedné zemi nelze očekávat elektromobilní zázemí, když si tedy odmyslíme aktuální politickou situaci, kvůli níž možná vůbec není dobrý nápad se do těchto zemí vůbec vydávat. Jedinou teoretickou šancí, jak se do Kazachstánu elektricky vůbec dostat, je přes Turecko, Gruzii a Ázerbájdžán, kde už několik veřejných nabíječek vyrostlo, a pak přejet Kaspické moře trajektem za zhruba 1 500 Kč do kazašského Aktau, kde by měly nějaké veřejné nabíječky také být. Ovšem chce to dobré plánování, pevné nervy a také trpělivost; hraniční formality se v této oblasti hodně liší od evropských zvyklostí a některé zdroje uvádějí, že lodní spoje jezdí podle potřeby, zhruba jednou za tři dni...
