Dacia představila nový Spring a konstruktéři udělali maximum v rámci minimálních nákladů, aby jej svět považoval za novou generaci. Rozsah provedených změn totiž převyšuje obvyklý facelift. Změnila se totiž mj. většina povrchových dílů karoserie a velké změny se odehrály i v interiéru. Nicméně technický základ je stejný, proto mluvme o modernizaci, spojené s rozsáhlým faceliftem. Ostatně i takové z historie známe, byť se příslušné automobilky pak snažily tvrdit, že jde o nové generace.
Jak se změnila modernizovaná Dacia Spring?
Při pohledu zboku totiž identifikujeme původní Dacii Spring jednoznačně, až na změněný prolis jsou stejné i dveře a povědomě působí rovněž blatníky, ač v nich přibyly vlisy nad lemy. Příď se opticky sjendotila s ostatními novými Daciemi a působí mnohem dospěleji, než dosud. Nejvíce změn se odehrálo zezadu; zcela nový nárazník přinesl nejen jiný tvar, ale i rozložení hmot mezi sebou a výstupky blatníků. Grafika světel se připodobnila ostatních novým Daciím a dostala optické propojení mohutnou lištou s rovněž mohutným logem Dacia. Výsledný dojem je bytelnější a opticky posouvá zcela civilní hatchback někam na pokraj terénních modelů.
Uvnitř se samozřejmě neměnily prostorové ani topologické poměry, ovšem jinak designově téměř nezůstal kámen na kameni. Zcela nové, a podstatně modernější tvary získala palubní deska i s výplněmi dveří, celkové vyznění ubralo oblin, přidalo hran a opět budí dojem dobrodružství a výletů mimo silnice. Plasty sice zůstaly u kvality, odpovídající low-endové ceně, avšak jejich tvary prokoukly. Přispěl k tomu i intuitivnější páčkový volič směru, který nahradil dosavadní knoflík. Převratné změny k lepšímu se odehrály na přístrojovém štítu, jehož vzhled patřil k nejslabším místům stávajícího provedení. Nová jsou i multimédia, kterým se budeme podrobněji věnovat při testu.
Vzadu prostor odpovídá velikosti 3,7metrového autíčka a kolega Tomíšek s výškou 192 cm se při pokusu usednout sám za sebe zabořil koleny do předního opěradla. Pozici však označil za nikoliv vyloženě nepohodlnou, což by ovšem v tu chvíli neplatilo pro řidiče. Příliš pohodlné není ani nastupování, ovšem díky relativně vysoké střeše se v rámci stísněných rozměrů udělalo maximum. Totéž platí pro zavazadelník, který na pohled působí o něco větší, než v Renaultu 5 Electric, a také by to tak skutečně mělo být. Bohužel opět nedošlo na jakoukoliv ochranu vnitřní strany víka, takže je třeba při jeho zavírání dávat pozor, aby se nepoškodil lak.
Největší překvapení se ovšem skrývá pod kapotou; ta se i nadále otevírá, respektive zajišťuje v otevřené poloze poměrně komplikovaně, i nadále však dostává aspoň symbolickou hlukovou izolaci. Pod ní ale nacházíme novinku v podobě frunku, dostatečně velkého pro uložení kabelů. Že by se pod krátkou kapotu pohodlně vešel, jsme ostatně konstatovali už při testu stávajícího provedení. Unese sice jen 8 kilogramů, ovšem právě pro nabíjecí příslušenství to bude velká pomoc. Ve stávající verzi jej totiž nebylo kam uložit a většinou se volně válelo na dně zavazadelníku. Takže jeden z velkých uživatelských problémů byl vyřešen.
Technika se nezměnila, odpovídá aktuální generaci, respektive její silnější verzi 65. Finální technické parametry by jí rovněž měly odpovídat. Na ty si musíme ještě chvíli počkat, ovšem už nyní víme, že navzdory řadě nových bezpečnostních systémů pohotovostní hmotnost stoupla po modernizaci jen o 6 kg a výsledných 984 kg je stále bezkonkurenčně nejlepší hodnotou mezi plnohodnotnými elektromobily.
