Budoucnost je tady a to, co ještě před pár lety stále představovalo spíše vzdálené plány a sliby, je dnes realitou. Mluvíme o skutečném provozu autonomních robotaxi, které jsou od základu nově vyvinuté a postavené pro tuto činnost, ne pouze standardní elektromobily obsypané dodatečně senzory nebo lidary, jako například Jaguary I-Pace v případě společnosti Waymo, která již několik let svoje autonomní taxíky v USA provozuje.
Budoucnost je tady. V Las Vegas nás autonomně svezl Zoox
Na scénu totiž vstoupil další hráč, startup Zoox pod křídly Amazonu. Ten před rokem na veletrhu CES v Las Vegas ukázal finální verzi svého robotaxi a slíbil, že do konce roku 2025 odstartuje provoz v Las Vegas. Na podzim se tak skutečně stalo a u příležitosti konání CES 2026 jsme nyní mohli Zoox vyzkoušet.
Provoz je zatím zdarma a pouze v omezené oblasti Las Vegas s tím, že je možné vystoupit a nastoupit pouze jednom ze sedmi míst. Zoox pak funguje podobně jako Uber nebo Bolt. V aplikaci na telefonu si jednoduše Zoox zavoláte, dopředu stanovíte cíl a aplikace vám ukáže čas čekání. Protože je o Zoox velký zájem, činila v mém případě čekací doba více než 45 minut, přestože je v Las Vegas nasazena flotila více než 20 vozidel, i když přesný počet Zoox sdělit nechtěl. Ještě v letošním roce bude provoz spuštěn také v San Franciscu, Zoox plánuje ještě letos nebo zkraje příštího roku také Miami na Floridě a Austin v Texasu.
Vozítko Zoox spíše než auto připomíná minibus. Má kola výrazně v rozích karoserie a je obousměrné, pouze se přepnou skvěla a může se okamžitě rozjet na druhou stranu. Výkon obou elektromotorů je 100 kW, baterie jsou pak uloženy pod sedadly a dohromady mají kapacitu úctyhodných 133 kWh s tím, že Zoox dokáže po městě jezdit 6-8 hodin, případně přes 500 kilometrů. Maximální rychlost je omezena na 120 km/h, takže může jezdit i po amerických dálnicích.
Bezpečnost byla důležitou součástí celého konceptu, proto došlo nejen na obvyklé prvky typu bezpečnostních pásů, ale i na inovativní airbag, chránící pasažéry prakticky ze všech stran. K nehodě by ale v ideálním případě vůbec nemělo dojít, protože autonomní vozítko je doslova prošpikováno pokročilou senzorikou včetně dvou lidarů na každém rohu karoserie. Ty jsou navrženy tak, aby se jejich zorná pole vždy překrývala se sousední jednotkou tak, aby v případě poškození či odcizení jedné jednotky byly dvě sousední schopné ji dočasně nahradit a dojet bezpečně do cíle. Směr cesty dále hlídá 16 kamer a 12 radarů. A také zatím nezvyklý prvek v podobě venkovních mikrofonů, sledujících sirény záchranářů či policie.
Aplikace mi dopředu ukázala poznávací značku auta a více než s půlhodinovým předstihem mi ukázala i čas dojezdu, který nakonec seděl zcela přesně. Nechal jsem se vyzvednout u jednoho z velkých hotelů v Las Vegas a odvézt do mého hotelu. Zoox přijel přímo k recepci, vzorně zaparkoval a v mobilní aplikaci jsem pak stiskem tlačítka potvrdil otevření křídlových dveří. Po nastoupení jsem na tabletu, který má každé ze čtyřech míst k dispozici, zavřel dveře a potvrdil start jízdy.
Zoox má čtyři místa pro pasažéry a uvnitř není žádný volant či operátorské stanoviště. Vozidlo nemá kufr, zavazadla jsou tak u nohou pasažérů. Každý z nich má k dispozici bezdrátovou nabíječku, USB-C a malý displej. Skrze něj lze ovládat teplotní komfort a hudbu. Displej pak ukazuje pouze čas dojezdu. Žádný tachometr nebo vizualizace toho, co auto vidí, nečekejte. Sedadla, ač vypadají spartánsky, jsou překvapivě pohodlná a naživo působí interiér daleko přívětivějším, skoro severským dojmem.
Po zavření dveří mě auto vyzvalo k připoutání, rozezněla se hudba v podobě speciálního Zoox mixu a auto se dalo hned do pohybu. Svižně a bez zaváhání vyjelo vyjelo od hotelu, připojil ose na hlavní silnici, respektovalo semafory, svižně přejíždělo z pruhu do pruhu a celkově se chovalo tak, jako by za volantem seděl člověk. Jízda byla pohodlná, ale přesto svižná a ani na moment jsem neměl pocit, že by auto udělalo něco zvláštního. Příjemně mě překvapilo pohodlí podvozku, i když úzká a poměrně malá kola na první pohled moc pohodlí neslibovala. Zoox dokonce zpomaloval před zpomalovacími prahy, jejichž přejetí pak bylo příjemné.
Celá jízda o délce zhruba 20 minut proběhla tak hladce, že jsem si musel neustále připomínat, že tohle už není budoucnost, ale přítomnost a robotické taxíky už jsou realitou. Nezbývá než doufat, že se Zoox brzy rozhodne svá futuristická vozítka rozšířit do co největšího počtu měst.
