Alfisté s napětím sledovali osud nejslavnější italské automobilky, založené v roce 1910, který byl více než dekádu velice nejistý. Nyní už je jasné, že Alfa Romeo na automobilové mapě zůstane, ovšem zadarmo to nebude. Je konec s exkluzivními platformami klasické koncepce i s modely, z nichž jsou sice všichni nadšení, ale téměř nikdo je nekupuje. Nová doba má značku uvést zpět do ekonomické reality, takže úkolem značky bude rozšiřovat vyplňovat bílá místa mezi zájemci o koncernovou techniku. A protože je k dalším, radostnějším krokům nejprve nutné vytvořit ekonomický fundament, Stellantis už nebude zbytečně utrácet za vývoj nových spalovacích Alf, které by měly nahradit ukončené malé modely MiTo a Giulietta. A přejde rovnou do elektrického věku. Ostatně značka má být podle stále ještě nerevidovaných plánů plně elektrická do roku 2027, tedy z těch tradičních mezi prvními.
První krok k tomu byl učiněn teprve letos, kdy oficiálně vyjíždí Alfa Romeo Milano, jako vůbec první čistě elektrický model v dlouhé historii značky. Vznikl pochopitelně na koncernové technice, konkrétně na elektrické platformě STLA Small a je technicky spřízněný z Jeepem Avenger a Fiatem 600e. Ostatně se také vyrábí společně s nimi v koncernovém závodě v polských Tychách, což je další fakt, který pravověrným Alfistům rovněž zvýší tlak. Mimochodem, právě z této továrny dříve v milionových sériích vyjížděl mýtický Maluch, tedy dvouválcový Fiat 126P. Neliší se ani použitá technika, takže přijde ke slovu NMC baterie s brutto kapacitou 54 kWh a nabíjením rychlostmi 11 kW AC/100 kW DC a výběr ze dvou motorů.
Ten základní vyvíjí povědomý výkon 156 k a měl by ujet až 400 km podle WLTP. Zajímavější je druhá pohonná sada. O ní už víme, že ji dostane také Abarth 600e a měla by na přední kola doručovat plnotučných 240 koní, s čímž by jí měl pomáhat poctivý mechanický samosvorný diferenciál torsen. Rýsování křivek na klikatých okreskách by jí zase měl usnaďnovat mimořádně strmý převod řízení spolu s rozšířenými nápravami se specifickými stabilizátory, pérováním i brzdami. To vše by mělo tvořit jízdně nejzajímavější model celé třídy. Protože je to zabaleno do dnes módní zvýšené, pseudoterénní karoserie typu SUV crossover, mělo by se Milano stát nejen nejdostupnější elektrickou Alfou, ale také snadno uchopitelným a atraktivním lákadlem pro nové, mladé zákazníky, kteří by pak ideálně u značky už zůstali.
A protože automobilku dnes místo ryzích srdcařů vedou ekonomicky orientovaní manažeři, zřejmě vůbec poprvé je u nové Alfy Romeo už v tiskové zprávě akcentována, vedle sportovních aspirací, také praktičnost. A tak se hned za úvodní snůškou obvyklých italských adorací dočítame mimo jiné, že Milano nabídne 400litrový kufr, „největší mezi prémiovou konkurencí“. Jenže aby se to zase nepřehnalo, tak na konci stejného odstavce stojí, že „jediné, na čem záleží, je fakt, že jde o 100% Alfu Romeo“. Takže se rychle vracíme ke květnatým sentencím na téma sportovního ducha, vzrušení, sportovního srdce a typicky italského vzhledu.
Ten reprezentuje konvenční pětidveřová karoserie, ozvláštněná řadou známých prvků i některými novými. Máme tu například zamaskované zadní kliky, C-sloupek, díky optickému triku předstírající linie malého sedánku (tiskové oddělení Alfy hovoří o odkazu na legendární historickou Alfu Giulia TZ), či nezvykle oblou příď, která se při pohledu z boku také od zbytku proporcí zdánlivě distancuje. Nejnápadnější je ale nová příď, která se nechala tradicemi svázat jen natolik, aby to nebylo zatěžující, a představuje nový, zajímavý styl s výrazným náběrem vzduchu, hluboce vykrojenými, opticky propojenými moduly, z nichž světlomety tvoří jen část, a originálně pojaté logo vrcholné verze Veloce, nahrazené historizujícím nápisem Alfa Romeo u civilnějších provedení. Zcela nové tóny pak hraje záď, která se sice počtem svítících modulů (3+3) hlásí k tradicím, ale jinak našla nový způsob, jak maximálně zkrášlit objekt s proporcemi, už z principu neladnými.
Uvnitř se pak hraje na tradiční struny nepokrytě. V první řadě samozřejmě jde o tradiční tvar palubního štítu Cannocchiale, kulaté výdechy ventilace či rovněž typický volant. Oficiální informace mluví o špičkových materiálech, konkrétně alcantary u verze Veloce, pohled na fotky zase o sdílených koncernových prvcích a ovladačích, mistrně zamaskovaných do velmi rozvlněných panelů interiéru. Své místo dostaly i kabely ve frunku, multimédia pak nabízejí všechny dnes obvyklé, moderní funkce včetně panoramatických vnějších kamer, on-line navigace a telematické aplikace. O ty ale u Alfy Romeo nikdy primárně nešlo. Takže uvidíme, jaký názor na ně budou mít její budoucí, noví mladí zákazníci.
