Podle ředitele Renault Group de Mea se octl evropský autoprůmysl na bodu zlomu, a to zejména kvůli klíčovým institucím Evropské unie; především parlamentu a komisi. Jen do roku 2030 nabyde právní moci řada důležitých regulačních opatření, z nichž některá si podle ACEA vzájemně odporují. Z těch nejdůležitějších jsou to například Akt o průmyslu s nulovými čistými emisemi, Evropský akt o kritických surovinách, chystaná regulace perfluorovaných a polyfluorovaných alkylových látek (PFAS), nové emisní limity pro lehká užitková vozidla, nové standardy pro bezpečnostní asistenční systémy vozidel General Safety Regulation (GSR) a nové regulace pro výrobu baterií. A to jsou jen některé příklady.
Manifest velice diplomaticky vyzývá k rychlému zhodnocení, které z chystaných regulací jsou reálné a které nikoliv. Je také třeba zhodnotit náklady a co nejrychleji přijmout příslušná opatření. K tomu je ale potřeba, aby si všechny zúčastněné strany udělaly čas, pečlivě zanalyzovaly problematiku a usedly co nejdříve k jednacímu stolu ke konstruktivní a věcné diskuzi. Mezi řádky tedy můžeme číst, že se tak neděje. A to je v situaci, kdy evropský průmysl stojí politicky nařízená dekarbonizace v této chvíli už 250 miliard eur (6,08 bilionu korun, tedy takřka tři kompletní české státní rozpočty), poměrně neradostný stav.
Proto sdružení ACEA vydalo společný Manifest, který obsahuje vizi a návrh realistického postupu. Jeho zásadním bodem je pobídka k realistickému přístupu EU vůči automobilovému průmyslu. EU vydává až příliš mnoho regulací, které si někdy vzájemně odporují; například postupné ukončování spalovacích motorů a současně prosazování nové emisní normy Euro 7. Až do roku 2030 připravila EU na každý rok průměrně osm nových regulací, což je zřejmě příznakem, že je někde v systému chyba. Globální konkurenti podobné chyby nedělají a dělají svou práci velmi dobře. Proto je třeba nahlížet na problematiku ze všech stran, tedy nad rámec tradičních průmyslových hranic.
Další ideou je, že EU musí své průmyslové živitele nejen správně regulovat, ale také podpořit, aby zůstali globálně konkurenceschopní. A proto by také měla nahlížet aktuálně řešené problémy ze správné perspektivy. A k tomu patří i správné pojmenovávání skutečných nepřátel. Těmi jsou CO2, znečištění, hluk a dopravní zácpy, nikoliv samotné automobily a jednotlivé technologie.
