Přínos nových technologií je někdy diskutabilní, ale jejich příchod nelze zastavit. Potvrzuje to i Volkswagen, který v sériové výrobě využívá 3D tisk. Zní to futuristicky a je to fascinující pohled: v 3D tiskárně vznikají velmi komplexní kovové díly téměř z ničeho. Tiskárna nejprve nanáší tenoučké vrstvy kovového prášku, který se působením laserového paprsku roztaví, aby vytvořily požadovaný díl. Největší výhoda tohoto procesu spočívá v tom, že umožňuje výrobu velmi komplexních dílů, které nebylo možné vyrábět s dosavadními produkčními metodami– a to v rekordním čase.
Spočívá tedy budoucnost výroby automobilů v aditivní výrobě? Jörg Spindler, vedoucí kompetenčního centra Audi pro výrobní zařízení a tváření kovů, svou odpovědí trochu tlumí euforii a svůj postoj zdůvodňuje porovnáním s díly z uhlíkového kompozitu: „Kompozity vyztužené uhlíkovými vlákny neodsunuly ocelové plechy stranou, ale vytvořily nové možnosti. Ani aditivní výroba z kovu není pro současnou velkosériovou výrobu konkurující metoda, ale v některých dílčích oblastech přinese výrazný pokrok.“
A teď si zkuste tipnout, kolik má Volkswagen tiskáren. Samozřejmě ne těch klasických, ale těch 3D. Pokud někdo hádal devadesát, tak má pravdu. Ty jsou rozmístěny v 26 závodech prakticky po celém světě. Belmont, Braunschweig, Čchang-Čchun, Saská Kamenice, Emden, Györ, Hannover, Kaluga, Kassel, Lipsko, Mladá Boleslav, Molsheim, Mnichov, Osnabrück, Pacheco, Palmela, Postupim, Poznaň, Stupava, Uitenhage, Weissach, Cvikov – to je výčet závodů, kde Volkswagen svojí 3D tiskárnu provozuje. Podle něj má 3D tisk obrovský potenciál. V závodu Volkswagen Osnabrück se takto vyrábí A sloupek. Díky tomu hmotnost klesla o 74 procent, a to při zachování stejné pevnosti.
Navzdory tomu zůstane aditivní výroba z kovu vyhrazena nejprve pro speciální aplikace, protože celý proces je ještě relativně pomalý a drahý. Vylepšit je nutné také rozměrovou přesnost a kvalitu povrchu. „Vytisknutí“ prototypu bloku válců motoru dnes v extrémním případě trvá i více než 100 hodin. Základní pravidlo zní, že pro technologii aditivní výroby jsou vhodnější menší a složitější díly, u kterých nehrají náklady rozhodující roli.
Trojrozměrné tiskárny mohou dávat smysl i při výrobě málo žádaných dílů, dílů od starých automobilů a podobně. Alexander Schmid, který zodpovídá za prodej divize After Sales ve společnosti AUDI AG, k tomu říká: „Výroba replik na požádání je pro nás vizí, jak v budoucnosti ekonomicky a trvale udržitelně zajišťovat zásobování málo poptávanými originálními náhradními díly. Regionální centra pro aditivní výrobu zjednoduší logistiku a skladování.“
Ale stejně jako u mnoha nových technologií je ještě nutné ujít dlouhou cestu, než bude možné přejít od prototypů k produkci dílů pro velkosériovou výrobu automobilů. Jörg Spindler k tomu říká: „V současnosti se aditivní výroba vyplatí do cca 200 kusů v rámci celého životního cyklu produktu. Doufáme, že budoucí optimalizací procesů a výrobního zařízení budeme schopni dosahovat rentability i při objemu výroby 3 000 kusů.“ Snížení nákladů by navíc otevřelo nové možnosti pro individualizaci vozidel, například v podobě exkluzivních sérií speciálních vysokovýkonných modelů.
Zdroj: facebook.com
