Motocyklům Ducati se někdy přezdívá Ferrari na dvou kolech. A není to jen kvůli extravaganci a spektáklu, kterými tyto nespoutané stroje provázejí vše, co dělají. Týká se to tak trochu i nákladnosti pořízení a servisu, stejně jako sklonu k originálním a drahým poruchám. Prostě všeho, proč je fanoušci tak milují. A emoce prýští i kolem rozhodování managementu této italské značky. Před měsícem jsme vás informovali, že se Ducati už podruhé v krátké době pustila proti proudu. Poprvé, když v roce 2019 ústy svého šéfa Claudia Domenicaliho veřejně deklarovala příklon k elektrifikaci a podruhé, když jej viceprezident Francesco Milicia v dubnu zase odvolal.
Odůvodnění bylo podobně obecné, jak to v podobných případech bývá: „Začneme brzy vyrábět elektrický motocykl? Ne. Domníváme se, že našim současným motocyklům nemůže elektrický pohon přinést požitek, dojezd a hmotnost, které fanoušci očekávají“, zaznělo tehdy. Nejednoznačnost tohoto prohlášení vyvolala bouřlivé diskuze na fórech fanoušků, kteří se donekonečna přeli, zdali je Ducati tak náročná, nebo baterie zatím tak slabé, případně obojí. Trochu světla přineslo nové prohlášení, tentokrát opět ze samotných ředitelských úst: „Přiznejme si, že v tuto chvíli je prubířským kamenem vysokovýkonných elektrocyklů baterie. Bedlivě sledujeme její vývoj a čekáme na okamžik, až dokáže poskytnout dost energie, aby byla silná elektrická motorka plně použitelná. Baterie sice urazily obrovský kus cesty za posledních deset, patnáct let, ale pořád to nestačí a v současné době je jejich použití stále jen kompromisem mezi dojezdem a hmotností. Napjatě čekáme na polovinu dekády a baterie s pevným elektrolytem a pak na její konec, kdy přijdou další důležitá vylepšení.“
Domenicaliho vyjádření sice zní věrohodně, ovšem konkurence dokládá, že to s bateriemi není tak zlé. Například italský výrobce Energica už nabízí ostré elektrocykly s baterií 21,5 kWh, které ujedou po městě 400 a v kombinovaném režimu 230 km. Jsou pravda o nepříjemných 50 kg těžší, než srovnatelný superbike Ducati Panigale, a navíc mají mnohem nižší výkon, jenže i s tímto hendikepem elektrická Energica při sprintu 0–100 km/h benzinové Panigale vypráší kožich. Navíc se podle zájmu zákazníků zdá, že jim kila navíc tolik nevadí.
Ducati se tedy zřejmě rozhodla vyčkávat, a to už v době prvních bombastických deklamací před dvěma lety; nejsou totiž známé žádné hmatatelné důkazy, že vývoj elektrické Ducati by dospěl aspoň do stádia funkčních vzorků. Pokud vůbec nějaký proběhl. Ovšem překvapivě se ujala myšlenka elektrokol a koloběžek, stavěných ve spolupráci s externími partnery. V době, kdy začínají veřejně přiznávat elektrifikaci i mnohem větší hráči, než je výrobce z Boloni, vypadá okázale nečinné vyčkávání jako překvapivá taktika. Co se za ní skutečně skrývá, můžeme jen hádat. A dost možná má pan Domenicali pravdu. Ale bude to rozhodně hra nervů, protože nechat si utéct kompletní konkurenci o několik let by mohlo znamenat velký problém. Opravdu velký.
