V prvním a druhém díle o cestě elektromobilem Škoda Enyaq iV 80 z ČR do Řecka jsem popisoval své zážitky a zkušenosti z putování elektromobilem Škoda s nejdelším dojezdem, který momentálně mladoboleslavská značka nabízí. Cesta to byla místy komplikovaná, jindy vcelku zábavná, ale hlavně poučná, neboť jsem díky získaným zkušenostem mohl optimalizovat zpáteční trasu. A právě na tu se zaměřím ve třetím díle miniseriálu putování s Enyaqem iV 80.
Technické parametry Škoda Enyaq (2020) 80 iV
Kompletní specifikace| Konstrukce | SUV, 4 649 × 1 879 × 1 616 mm, 2 117 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: zadní |
| Výkon | 150 kW, 204 koní, točivý moment: 310 Nm |
| Baterie | 82 kWh (77 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 135 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 16,6 kWh / 100 km, dojezd: 529 km |
| Cena od | 1 364 900 Kč |
Méně pasažérů, méně starostí
Cestu nazpátek jsem se rozhodl zajet na jeden zátah. Ačkoliv jsem před tímto přístupem v předešlém díle tak trochu varoval (především při jízdě s klasickým spalovacím vozem), měl jsem připravených několik delších zastávek, takže jsem ve výsledku nebyl až tak unavený. Důvodem, proč jsem se také rozhodl vyjet z Řecka a dojet až do cíle (což byl opět Hodonín), bylo, že jsem byl ve voze tentokrát skoro celou cestu sám, a tak jsem nemusel brát na nikoho ohledy a mohl jet ve svém tempu.
Den před odjezdem jsem si tedy udělal delší návštěvu v nákupním centru poblíž apartmánu, kde jsme bydleli, a nabil Enyaqa zdarma do plna. Mezitím jsem však s autem ještě trochu jezdil, a tak jsem ze Soluně vyjel s počítačem ukazujícím dojezd „jen“ 384 km vypočítaným na základě předešlých (pří)městských pojížděk s nižší spotřebou. Ihned po nabití počítač ukazoval dojezd zhruba o 60 kilometrů delší.
Test Škodou Enyaq iV 80 na dovolenou do Řecka – Zkušenosti z cesty Řecko–ČR (3. díl)
Rozhodl jsem se, že ze Soluně dojedu bez zastávky až do Srbska a nebudu podruhé zkoušet štěstí u 100kW nabíjecí stanice v Severní Makedonii v blízkosti řeckých hranic, kde bych mohl jinak zdarma nabít. Důvodem byla špatná předešlá zkušenost, kdy se nabíjecí stanice nechtěla „domluvit“ s Enyaqem a vzhledem k tomu, že se k aktivaci stanice musí přivolávat obsluha čerpací stanice, jsem tuto jinak atraktivní nabíjecí zastávku zcela ignoroval.
Místo toho jsem dojel k nabíjecí stanici, kde jsem se chtěl původně zastavit i na cestě směrem do Řecka. Stanice se však nachází u mýtné brány a ani přes snahu ochotné paní, která vybírala mýtné, se to tehdy nepodařilo. Tentokrát jsem po 4 hodinách cesty (přesně 4:09 hodiny), 299 ujetých kilometrech s průměrnou spotřebou 16,7 kWh/100 km dorazil na místo. Jednalo se o bezplatnou nabíjecí stanici s nízkým 20kW výkonem, což mi však nevadilo, neboť jsem vyjel kvůli co nejmenšímu provozu zhruba o půlnoci a měl jsem v plánu se v autě trochu vyspat. Po 100 minutách nabíjení a dočerpání 35,66 kWh s baterií nabitou na 63 % jsem se opět vydal na cestu.
Počítač sliboval dojezd 278 kilometrů a má další zastávka byla vzdálena 183 kilometrů na místě, kde jsem nabíjel i po cestě do Řecka (zde mi tehdy chtěl pomoct majitel Ioniqu 5). Vyjel jsem ve 4:47 a v 6:23 jsem byl na místě (na cestě z Řecka mi ubyla hodina kvůli změně časové zóny) se slibovaným dojezdem 93 kilometrů. Zde na mě čekala 80kW nabíjecí stanice s bezplatným nabíjením, kde jsem se rozhodl nabít do plna, což trvalo skoro 57 minut. Během nich jsem dočerpal 55,7 kWh. I tentokrát jsem si trochu zdříml, ale také se trochu prošel na velkém parkovišti, kde se stanice nachází.
V 7:22 jsem se opět vydal na cestu se 100% nabitou baterií a ukazatelem dojezdu 405 kilometrů. V tuto chvíli jsem ujel již od startu ze Soluně 446 kilometrů, vůz byl celkem nastartovaný 5 hodin a 39 minut a průměrná spotřeba činila 17,1 kWh/100 km.
Cesta z Řecka do ČR vyšla na 650 Kč.
Další nabíjecí místo (opět bezplatné) bylo opět v Srbsku kousek od maďarských hranic, kde je 50kW nabíjecí stanice. V 15:34 po nabití (bohužel jsem si zapomněl vyfotit nebo zapsat počet nabitých kWh, zdržel jsem se zde však zhruba pouze půl hodiny) jsem vyrazil směr Budapešť, kde jsem si udělal delší pauzu u nákupního centra (bez nabíjení).
Před cílovou destinací (Hodonínem) jsem vyhledal nejvhodnější nabíjecí stanici, kterou byla MOL, kde jsem za 57 minut nabil 66 kWh a zaplatil v přepočtu 650 korun. To byla také jediné placené nabíjení na mé cestě z Řecka do ČR, a to zejména díky nabíjení zdarma v Srbsku. Do Hodonína jsem dorazil o půlnoci po ujetí celkem 1 388 kilometrů s průměrnou spotřebou 18,9 kWh/100 km. Na cestě jsem strávil 18 hodin.
Zhodnocení
Zpáteční cesta byla fyzicky rozhodně náročnější, neboť jsem tentokrát nepřespával v hotelu, na druhou stranu jsem jel většinu cesty sám a během nabíjení jsem si i trochu zdříml, což také pomohlo. Z hlediska nákladů je pak jednoznačně pozitivní, že mě zpáteční cesta vyšla na pouhých 650 korun. MOL Plugee je totiž o dost levnější alternativa k Ionity, ačkoliv do Enyaqu nebyla nabíjecí stanice schopna dodávat energii tak vysokým výkonem jako v případě Ionity.
Celkově si poradil Enyaq iV 80 s cestou dobře a obstál i jako elektromobil schopný překonávat takto dlouhé vzdálenosti. Pro majitele elektromobilů zvyklé cestovat delší vzdálenosti a nabíjet co nejvyšším výkonem by pak jednoznačně představovala největší překážku absence ultrarychlých nabíjecích stanic. Jak se však ukázalo, i se stanicemi, které jsou na cestě z ČR do Řecka k dispozici, se dá relativně komfortně dojet do cíle.
Pokud bych jel v budoucnu Enyaqem iV 80 opět stejnou trasu do Řecka a rozhodl se přenocovat v Bělehradu nebo někde jinde po cestě, rozhodně bych si vybral hotel, kde bych měl jistotu, že mohu přes noc nabít a ráno vyjet s plně nabitou baterií, což by podstatně snížilo čas strávený nabíjením po cestě.
Foto: Ioannis Papadopoulos, fDrive.cz
