Škodou Enyaq iV 80 na dovolenou do Řecka

V prvním díle o cestě elektromobilem Škoda Enyaq iV 80 na dovolenou do Řecka jste se mohli dozvědět o zábavné příhodě u nabíjecí stanice Ionity v Maďarsku i nemilém překvapení, které na mě čekalo v hotelu v Bělehradu. Jak probíhal druhý den na cestě?

Ze Srbska do Řecka (den druhý)

Vlivem problémů s nabíjením v hotelu v Bělehradu jsem druhý den namísto toho, abych se šel podívat do muzea Nikoly Tesly, jak jsem původně plánoval, zapnul aplikaci PlugShare a rozhodl se vypátrat vhodnou nabíjecí stanici. Nejprve jsem zkusil variantu, která měla fungovat zdarma, avšak tam jsem nepochodil a nakonec jsem skončil u čerpací stanice PETROL s nabíjecí stanicí o max. výkonu 50 kW. Zde jsem si nechal za v přepočtu zhruba 360 korun aktivovat nabíjení na hodinu (platí se za čas, ne za odebrané kWh) a auto z 16 % nabil na 78 % kapacity baterie se slibovaným dojezdem 298 kilometrů. Z Bělehradu tak vyjíždím zhruba ve 12 hodin dopoledne.

Přečtěte si také

Test Škodou Enyaq iV 80 na dovolenou do Řecka – Zkušenosti z cesty ČR–Srbsko (1. díl)

Mou další zastávkou je nabíjecí stanice Charge & Go, která se nachází jak na směru z Bělehradu do Niše, tak naopak. Sem jsem dojel ve 14:32 a po ujetí 234 kilometrů (s průměrnou spotřebou 17 kWh/100 km) vůz ukazoval dojezd 82 kilometrů. Na místě jsem vyzkoušel spustit nabíjení RFID čipem, na což však stanice nereagovala (ačkoliv by měla), a tak jsem se rozhodl stáhnout aplikaci Charge & Go. Ta bohužel rovněž nefungovala (nebylo možné dokončit registrační proces), zkusil jsem tak aplikaci Chargespot, se kterou jsem již měl úspěch. Mezitím jsem na platformě PlugShare informoval ostatní o tom, že aplikace nefunguje a není možné se k nabíjecí stanici jiným způsobem přihlásit, což však nakonec nebyla tak úplně pravda.

Chvíli na to jsem na PlugShare obdržel zprávu od jiného uživatele a pár minut nato se před Enyaqem objevil Hyundai Ioniq 5, ze kterého vystoupil právě pán, který mi předtím psal na PlugShare s tím, že mi aktivuje nabíjení (na rozdíl od Ionity v Maďarsku zde bylo zdarma) jeho kartou. V tu chvíli jsem již sice nabíjel, ale rozhodně to bylo pěkné gesto, podobně jako v Maďarsku u Ionity. Zde jsem byl s nabíjením hotový zhruba v 16:00, čistý čas nabíjení činil 55 minut. Maximální nabíjecí výkon na tomto místě činil 81 kW, což je i s přihlédnutím k tomu, že je nabíjení zdarma, velmi pěkná hodnota.

Přečtěte si také

Test Škoda Enyaq proti Kodiaqům – Elektřina proti benzínu a naftě i srovnání prostornosti

Další zastávku jsem si naplánoval u čerpací stanice Makpetrol na hranicích mezi Severní Makedonií a Řeckem. Severní Makedonie je poměrně hornatá a všem rozhodně doporučuji, aby striktně dodržovali povolené rychlosti i na místech, kde to příliš nedává smysl. Policie Severní Makedonie je totiž velmi aktivní a snaží se vychytat co nejvíc aut. Mnoho svahů zde přitom vyloženě svádí k tomu se o trochu víc rozjet, takže je obezřetnost na místě. Na rozdíl od jízdy se spalovacím vozem je však možné u elektromobilu aktivovat rekuperaci a mít rychlost pod kontrolou bez nutnosti brzdit. Enyaq má navíc pádla pod volantem, ovšem k celkovým dojmům z jízdy Enyaqem se dostanu až v některém z dalších dílů tohoto miniseriálu.

Jakmile jsem se ocitl na stanici Makpetrol, která je v opačném směru (tj. směr na Skopje), těšil jsem se, že vůz nabiju zdarma na 100kW nabíjecí stanici, kterou mohou aktivovat pouze zaměstnanci čerpací stanice. Ani po sedmi pokusech se však stanice s Enyaqem nedokázala domluvit a na displeji stanice vyskakovala chyba. K mému zklamání jsem tak musel vytáhnout kabel z kufru a spokojit se s 11kW (rovněž bezplatným) nabíjením. Rozhodl jsem se tedy vůz, který měl v tu dobu pouze 14 % kapacity baterie, jen mírně nabít a vydat se pomalejším tempem do Soluně (vzdálenost 80 kilometrů). Zde jsem se konečně ve 22:47 dostal k placené 50kW stanici, 20 minut nabíjel (nabil jsem zde za 21 minut 17,2 kWh za 0,62 centrů za kWh) a zaplatil zhruba 260 korun. Celková cesta z Bělehradu do Soluně o vzdálenosti 662 kilometrů trvala 8 hodin a 36 minut a průměrná spotřeba činila 16,7 kWh/100 km. Pokud bych cestoval pouze do Soluně, nemusel bych už téže noci vůbec nabíjet, můj cíl se však nacházel zhruba 45 minut jízdy dál směrem na Chalkidiki.

Celkový náklady a čas strávený nabíjením

Tím se dostáváme k nákladům, které by při cestě do Soluně činily v mém případě pouhých 512 korun, a to především díky dobrodinci v Maďarsku. Jinak bych musel k 512 korunám přičíst zhruba 1 026 Kč (57 kWh na Ionity za cenu 18 Kč na kWh) a celkové náklady na dobitou energii by tak vyrostly na 1 538 korun. Jednoduchým výpočtem lze také zjistit, že mou trasu bych teoreticky ujel na 2,5násobek plně nabité baterie Enyaqu s využitelnou hodnotou 77 kWh. Necelé čtyři hodiny strávené nabíjením (čistého času) pak paradoxně nejsou o mnoho víc, než kolik bych strávil odpočinkem na cestě se spalovacím vozem, což na základě předchozích cest odhaduji zhruba na dvě hodiny, pokud cestujete bez dětí, přinejmenším o půl hodiny více, když cestujete s dětmi. Zajet takto dlouhou trasu v kuse jen s minimem velmi krátkých zastávek je rovněž možné, rozhodně to však není ani zdravé ani bezpečné.

Na závěr opráším již dobře známý fakt, že na rozdíl od spalovacích vozů při dálkovém cestování elektromobilem opravdu platí, že se připlácí za rychlost, neboť možností, jak nabít zdarma, je i v zemích, jako je Srbsko či Severní Makedonie, stále relativně mnoho.

Pokud jste absolvovali elektromobilem podobně dlouhou cestu (klidně do Řecka), přivítám, když se podělíte o vaše zkušenosti v komentářích.

Foto: Ioannis Papadopoulos, fdrive.cz