Odbory automobilky Volkswagen dnes oznámily podrobnosti ohledně grilování generálního ředitele vlastními zaměstnanci. Stane se tak 25. a 26. srpna v závodech Emden a Cvikov (Zwickau), jejichž další existence pod křídly VW Group závisí na tom, zda se Oliveru Blumemu podaří prosadit drastický úsporný plán. Jeho součástí totiž má být propuštění dalších sto tisíc zaměstnanců a uzavření až pěti německých fabrik, které kvůli extrémně vysokým nákladům zatěžují rozpočet koncernu, beztak těžce zkoušený propadem čínského trhu, Trumpovou celní válkou a nedořešenou aférou Dieselgate.
Současný ředitel VW Group Blume je obecně považován za figuru, kterou de facto dosadily odbory. Jeho předchůdce totiž po slovech o nutnosti seškrtat náklady na výrobu v Německu byl okamžitě vyhozen. Ten současný byl odborům i jejich požadavkům dlouho nakloněn, nyní se však koncern ocitl v situaci, kdy je třeba zavést akutní úsporná opatření, aby vůbec přežil. Začal tedy vloni s první vlnou propouštění, což okamžitě spustilo vlnu stávek v německých závodech a výsledkem byl hodně ořezaný kompromis, který tíživou hospodářskou situaci automobilky téměř vůbec nezlepšil.
Blume tedy přišel s návrhem na druhou vlnu, z níž mu odbory, držící většinu v představenstvu, smetly ze stolu část, obsahující zavírání německých fabrik a propouštění desetitisíců německých zaměstnanců, kterých je jednak nadbytek, jednak svými vysokými příjmy a nadstandardními výhodami neúměrně zatěžují celkový rozpočet. Návrh nejenže neprošel, ale otočil proti panu generálnímu hněv odborářů, kteří jej do té doby považovali za svého spojence. Oliver Blume si situaci neulehčil ani zpackanou krizovou komunikací bezprostředně po tomto debaklu.
Otočila se proti němu tentokrát veřejně i šéfka odborů Daniela Cavallo, která do té doby vystupovala veřejně jako jeho spojenec. Výsledkem je, že odbory generálnímu řediteli de facto nařídily potupnou cestu po továrnách, kde bude tváří v tvář vysvětlovat, proč chce vzít práci až 140 tisícům zaměstnanců. K tomuto pozoruhodnému číslu odbory dospěly podle Reuters prostě tak, že sečetly už probíhající, sociálně šetrné propouštění prvních 50 tisíc lidí, k nim přičetly dalších 50 tisíc, o jejichž propuštění Blume usiluje a nakonec přidaly dalších 40 tisíc, o kterých dosud nebyla řeč a které prý ohrozí plánované zavírání továren.
Vzhledem k tomu, jak se liší údaje o tom, kolik lidí má v této chvíli propouštění už jisté, což by se mělo týkat vloni krvavě schválené první vlny, a kolik z nich se má o práci reálně bát, není jednoduché určit, jak vážná je situace. Odbory totiž tradičně volí velmi vyhrocenou rétoriku a není pochyb, že pana Blumeho čekají koncem srpna tváří v tvář tisícům nazlobených zaměstnanců velmi horké chvíle. I když si za tuto situaci může do jisté míry sám, stejně bychom mu měli držet palce. O železnou sílu německých odborů už se v minulosti rozbily úsporné snahy i tvrdších lídrů, než je pan Blume. Ovšem pokud odbory zvítězí a propouštění se nespustí, budou se úspory hledat jinde. Ideálně mimo Německo. I to už jsme v minulosti zažili.
