Design amerického středně velkého pick-upu Honda Ridgeline se po docela výrazné první generaci vydal ve druhém vydání velmi usedlým směrem. Honda za to schytává kritiku, ovšem někteří fanoušci nezůstali jen u slov. Jistý Rene Garcia, milovník aut a zjevně velmi talentovaný grafik, si po večerech vysnil, jak by asi mohl vypadat dakarský speciál na základech tohoto konzervativního stroje. A protože je občanským povoláním supervizor virtuálních modelů v Lucasfilmu, umí proklatě dobře zacházet s 3D grafickými programy a odpoutávat se od nudné reality. A rovnou svůj sen převedl do virtuálního světa; stvořil jednoduchý, ale nápaditý model závodní bugyny s neklamnými rysy hondovského designového jazyka. Velice povedený a originální, nutno dodat. Většině lidí by to stačilo, jenže v Garciovi vzplál plamen inspirace, a začal původní myšlenku rozvíjet a přepracovávat. Poprvé, podruhé a potřetí, až se z toho najednou zrodil elektrický pick-up. Ostatně celou genezi si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii.
Výsledek si ponechal řadu originálních prvků z původního návrhu, například hned ze dvou stran přiznané zavěšení předních kol, průhledová boční okénka a klínovitý profil. A přidal celou řadu dalších; proti sobě otvírací boční dveře bez B-sloupku, velmi originální přední světla i řešení korby a také do krajnosti vypiplaný rustikální styl. A když už se zrodila myšlenka, byla dotažena do konce. Vznikl do neuvěřitelných detailů vypracovaný virtuální model auta a když už byl hotový, pan Garcia rovnou předvedl, jak to umí s virtuální realitou. Stvořil rendery, k nerozeznání podobné od reálných fotografií, včetně dynamických průjezdů prašnou cestou, zcela reálně působících odrazů světla či dokonce noční scény na sněhu, osvětleném neexistujícími světlomety. Však na tom také po večerech pracoval dva roky a zašel i do takových podrobností, jako je dokonale věrohodně vypadající model platformy s baterií.
Obzvlášť působivé je řešení interiéru s jednotlivými sedadly, jakoby plujícími v prostoru a prostorově vrstvenou palubní deskou s volně stojícím průběžným displejem. Její linie navazují na dveře s integrovanými ovladači a klikami. I když by to ergonomové celé navrhli asi malinko jinak (průběžná konzola kolem dveří by mohla být níž, aby se o ni mohl opřít loket) a konstruktéři by prožili řadu bezesných nocí, než by některá řešení uvedli v dostatečně bezpečnou a nákladově relevantní praxi. Jenže pan Garcia netvořil na objednávku skutečné automobilky, nýbrž pouze ve službách vlastní fantazie. A té se meze nekladou. A zase tak daleko mimo realitu naznačená řešení nejsou. Každopádně z reálnosti přiložených obrázků, zachycujících neexistující věc, až mrazí. Nicméně, nedivili bychom se, kdyby měl za sebou už několik překvapivých telefonátů s nabídkami práce z různých automobilek. A klidně rovnou od Elona Muska, jehož vlastní Cybertruck vypadá proti tomuto artefaktu poněkud tuctově.
Samotná Honda byla zřejmě tímto počinem zaskočena úplně stejně, jako veřejnost. Podle insideevs.com veřejně ani nenaznačila, že by se chystala realizovat něco aspoň vzdáleně podobného, avšak my máme pocit, že neuvěřitelně povedený model by ji mohl přinejmenším inspirovat a pomoci vyniknout. Dosud totiž svou nezvykle kvalitní a propracovanou techniku skrývá ve zbytečně často tuctových karoseriích. A něco podobného by jejímu portfoliu určitě slušelo. Už jen proto, že i ona bude muset o elektrickém pick-upu minimálně přemýšlet, má-li si zachovat ambice na slušné tržní pozice v severní Americe. Těžko říci, zda za tímto unikátním dílem vězí jen osobní potěšení pana Garcii, avšak nezvykle kvalitním dílem se veřejně pochlubil a díky tomu mohl vzniknout tento článek o ničem. Tedy o ničem skutečném. Každopádně, když byl tázán, zda se tento majstrštyk dočká výroby, nezaznělo kategorické ne. Spíš něco ve smyslu „přemýšlel jsem o tom, ale nejspíš to neklapne“.
