Současné pokusy o nasazení elektrických soutěžních vozů rallye vyvrcholily pořádáním rallykrosového šampionátu mistrovství světa v nejvyšší třídě výhradně s vozy poháněnými elektromotory. Podobným pokusem byl také šampionát cestovních vozů s elektrickým pohonem, daleko nejúspěšnější je ovšem elektrická formule FIA. Tradičním výrobcem soutěžních vozů pro rallye je japonský Mitsubishi, naposledy s modely Lancer Evo (Evolution) I až X, který však před dvaceti lety předstihl dobu. Po delším vývoji různých typů EV se totiž představil na 39. mezinárodním autosalonu v Tokiu 2005 první elektrický Lancer Evolution MIEV.
První vlaštovka
Jak potvrzují dobové snímky, elektrický Lancer Evolution MIEV prošel důkladným testováním nejen na běžných cestách, ale i na vysokorychlostním testovacím okruhu. Podle výrobce Mitsubishi Motors Corporation se stal především zkušebnou systémů AWC (All Wheel Control) pohonu všech kol a rovněž akumulátorových systémů Li-Ion. Konstruktéři vyšli z typu Lancer Evo IX, zabudovali velké trakční elektromotory přímo do dvacetipalcových kol a dnes už obvyklou sadu plochých akumulátorů uložili do podlahy mezi obě poháněné nápravy. Zkratka MIEV tehdy značila Mitsubishi In-wheel Electric Vehicle, celkový výkon byl na dnešní poměry decentních 200 kW (270 k); každý elektromotor dával 50 kW a točivý moment 518 N.m.
Výhodou bylo, že nepotřeboval žádný reduktor; největší otáčky činily jen 1 500 za minutu a elektronická regulace dovolovala přesné řízení výkonu a brzdného účinku (vektorování hnací síly), takže byl systém označen za Super AWC (tedy S-AWC). Motory o průměru 445 mm a šířce 134 mm byly synchronní s permanentními magnety, odvozené z elektrického Coltu EV (prototyp s dojezdem 150 km na základě hatchbacku šesté novodobé generace Z30).
Naprosto funkční vzorek
Akumulátory Li-Ion uplatnili u Mitsubishi nejprve na zkušebních prototypech Mitsubishi HEV (1996) i sportovních FTO-EV (1998) a Eclipse EV (2000). Tehdy jejich dosavadní vozy dosahovaly dojezdu 150 km v japonském cyklu 10-15 s výhledem na zvýšení až k 240 km do pěti let. Podpodlahový systém akumulátorů Li-Ion byl složen ze 24 modulů 14,8 V o rozměrech 388 × 175 × 116 mm, uváděná kapacita činila 95 Ah. Měnič byl na každé nápravě, ale pětimístný interiér vozu zůstal zachován. Testy prokázaly zrychlení 0–100 km/h do osmi sekund, největší rychlost byla omezena na 180 km/h a dojezd se zvýšil na 250 km.
Celkové rozměry soutěžního automobilu byly 4 490 × 1 770 × 1 450 mm, prakticky shodné s verzí Evo IX se zážehovým motorem MIVEC 2.0 Turbo, hmotnost vzrostla na 1 590 kg, ale konstruktéři ušetřili převodné ústrojí i hnací hřídele. Dobré jízdní vlastnosti podpořily individuální pohon každého kola, jejich konstrukce z lehkých slitin s designem podle vzoru soutěžního Lanceru WRC 2005, snížená poloha těžiště a nízkoprofilové pneumatiky 235/30 ZR20.
Příspěvek dalšímu vývoji
Zkušenosti z Lanceru Evolution MIEV posloužily dalšímu vývoji elektrických automobilů Mitsubishi, které následovaly. Jako třeba v Tokiu 2005 uvedený i-Concept (tříválec 659 cm3), který v sériové produkci získal daleko větší úspěchy v elektrickém provedení i-MiEV (Mitsubishi innovative Electric Vehicle), vyráběném v letech 2009–2021 a dodávaném rovněž coby Peugeot iOn a Citroën C-Zero, zatímco tříválec byl v nabídce jen v letech 2006–2013. O dva roky později, na 40. autosalonu v Tokiu 2007, už byl vystaven známý sériový i-MiEV (jeden elektromotor v zádi), osobní elektromobil nové generace, ale také inovativní kupé i-MiEV Sport s elektromotory v předních kolech a jedním uprostřed vzadu jako u zmíněného sériového modelu. Historie vývoje elektromobilů je opravdu bohatá.
