V roce 2008 jsme si na mezinárodním autosalonu v Londýně prohlédli úhledné kupé Lightning GT, které svými tvary připomínalo kreace italských karosářských mistrů. Byl to čtyřmotorový prototyp s pohonem všech kol, trakční elektromotory měl uloženy přímo v nábojích kol a účinně využívaly elektronicky řízenou rekuperaci k brzdnému účinku. Nová britská automobilka Lightning Car Company oznámila sériovou výrobu od konce roku 2009, přípravu otevřeného provedení na rok 2012 a základní cenu v tehdejším přepočtu čtyři miliony korun českých (bez daně). Skutečnost byla jiná, druhý prototyp přešel na levnější řešení pouze s pohonem zadních kol s dvojicí elektromotorů.
Na rozdíl od Tesly, která se těšila podpoře amerických úřadů, tak britské projekt Lightning GT ignorovaly, jeden z vysokých britských představitelů v roce 2010 dokonce vyhlásil, že „elektrické vozy se do konce jeho života nikdy nerozšíří.“ Hluboce se mýlil, ale Lightning GT zůstal jen ve dvou prototypech. Jeden z nich je do konce roku 2024 vystaven ve slavném stánku automobilové historie The British Motor Museum v Gaydonu.
Kolektivní dílo
Za zrodem Lightningu GT stojí Peter Ward (šéf společnosti), John Paterson (technický ředitel), Chris Dell (výkonný ředitel), Ian Sanderson (obchodní ředitel), Arthur Wolstenholme (z firmy Ronart, která v Peterboroughu prototypy pro Lightning Car Company vyrobila), Daniel Durant (designer) a Mark Pritchard (jeho kolega ze studia Drive). Původně chtěli spustit plnou výrobu už v roce 2010, ale chyběly finance, inovovaný vůz byl znovu na autosalonu The London Motor Show v květnu 2016, ale opět se nepodařilo sehnat silného partnera pro výrobu, přestože vedení společnosti předvedlo Lightning GT také asijským investorům na akci v Paříži.
Konstrukce byla kompletně britská, pouze inovativní akumulátory Li-Ion-Titanate (Li2TiO3) s obchodním označením Nano-Safe pocházely od americké firmy Altairnano Incorporated, protože ve Velké Británii nebyly žádné z vlastní výroby ještě k dispozici. Výhodou mělo být udržení 85 procent z původní kapacity 36 kWh i po 15 000 nabíjecích cyklech a dojezd už tehdy 300 km.
Čtyři elektromotory
První Lightning GT poháněly čtyři elekromotory Hi-Pa Drive s permanentními magnety, uložené přímo v poháněných kolech, každý nabídl výkon 120 kW (163 k), tedy celkem 480 kW (652 k) a podle výrobce srovnatelné jízdní výkony s Porsche 911 Carrera! Rychlost byla omezena na 209 km/h, teoreticky však dosahovala 300 km/h, zrychlení z nuly na 100 km/h proběhlo do pěti sekund. Stejné motory použila automobilka Volvo pro koncept ReCharge.
Podvozek tvořil nejprve prostorový trubkový rám s rozmístěnými akumulátorovými moduly pro optimální rozložení hmotnosti vpředu/vzadu 48/52 procent; později to byla hliníková sendvičová struktura, vždy se samostatnou karoserií z uhlíkových a aramidových kompozitů. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech s vinutými pružinami a nastavitelnými tlumiči. Vůz má dvacetipalcová kola z lehké slitiny nebo z uhlíkových kompozitů a pneumatiky 245/40 R 20 od firmy Cooper Tires. Rozvor náprav je 2 590 mm, rozchod kol 1 669 mm vpředu i vzadu a vnější rozměry vozu 4 445 × 1 940 × 1 200 mm. Navzdory proklamované nízké hmotnosti výrobce její hodnotu neuvedl.
Druhá verze dostala elektromotory od firmy Magtec EV Drive Systems z Rotherhamu (Sheffield), která už třicet let vyvíjí akumulátory a trakční motory především pro vojenská vozidla britské armády. Společně nabízely 300 kW (408 k) a točivý moment na kolech přes 4000 N.m (dva samostatné redukční převody), přičemž jízdní výkony se nezměnily.
