Elektromobilisté ještě stále musejí počítat s tím, že u většiny nabíjecích stanic zmoknou při zapojování kabelu za špatného počasí a ve tmě si na to musí posvítit mobilem. A protože stojany bývají často na nehostinných místech, prosedí čas nabíjení nejspíš v autě. Protože kdo by se chtěl procházet po podzemních garážích, průmyslových areálech či dálničních odpočívadlech? Občerstvení jedině s sebou a v případě potřeby hledat nejbližší křoví. Nutno dodat, že podobná absence empatie vůči řidiči vládne i u nejrenomovanějších nabíjecích sítí kalibru Ionity či Supercharger. Jistě, už existují výjimky; letci po D1 například znají nabíječku Vystrkov, kde jsou stojany zastřešené a dokonce je v areálu i čerpací stanice, v níž si lze koupit kávu a sednout si k ní. A navíc nechybí ani 175kW hypercharger. Jenže to jsou zatím pořád spíše výjimky; mnohem častější jsou dva 50kW stojany, volně stojící kdesi uprostřed ničeho; v lepším případě na pozemku čerpačky, avšak bez střechy a často i bez vyhrazeného parkovacího místa. Takže u nabíjecího stojanu tu a tam parkuje spalovací auto, případně ještě lépe napříč přes tři vyhrazená stání velké maskulinní benzinové SUV s černými okny a se samolepkami typu „Prius repelent“ či „EVil exorcist“.
Huntsville needs this!
— Huntsvolt (@huntsvolt) May 27, 2021
Brand new Circle K with 300 kW fast chargers, solar panels and battery storage - @BjornNyland https://t.co/Lj68aVkrtk pic.twitter.com/Qs9iQYHGX6
Že to jde i jinak, právě nyní dokazuje americká společnost Circle K, jejímž základním byznysem je provozování nárožních obchůdků po celém světě. K tomu se časem logicky přidaly palivové čerpací stanice pro motoristy a známé červenobílé logo se tak objevuje i na totemech u silnic a dálnic (například v sousedním Polsku). A nejnověji vznikají pod známým logem i velkokapacitní nabíjecí stanice. Těch má společnost v Norsku již více než 500 (je tamějším lídrem) a začíná s nimi nahrazovat první klasické benzinky. Nově se při návrhu vycházelo z logické premisy, že elektromobilista je rovnocenný člen silničního provozu a má stejná práva a potřeby, jako jeho kolega se spalovacím autem. Takže se „nabíječka“ na první pohled neliší od „benzinky“. Zastřešení, několik pruhů a spousty nabíjecích stojanů. A především průjezdní řešení; tzn. popředu přijedete, popředu odjedete. Konečně někoho napadlo, že i elektrická auta občas tahají vleky a vycouvávat s takovou soupravou z tradičně kolmého parkovacího místa u stojanu, případně trčícím vlekem blokovat příjezdovou cestu, není nic příjemného. A především tu vidíme hned dvanáct nabíjecích stání, každé o výkonu 300 kW. Sice jde o aktuálně největší stanici svého druhu v Norsku, avšak při tempu, jímž tamější trh penetrují elektromobily, budou další jistě následovat. A možná ještě větší.
K dispozici jsou podle insideevs.com všechny ty příjemné drobnosti, které konvenční automobilisté už celá desetiletí považují za samozřejmost, ale elektromobilistům, kteří u stojanů tráví mnohem více času, jsou stále z nějakého důvodu upírány, jako je mycí linka, odpadkový koš, osvětlení či potřeby k umytí čelního skla. No a samozřejmě nechybí přilehlá patrová budova, skýtající veškeré zázemí. Obchod, posezení, dětský koutek, toalety a tak dále. Samozřejmě, situace je usnadněna tím, že v areálu už byla klasická benzinka, ovšem to bývá v dosavadních případech také a přesto to elektromotoristům zvláštní výhody dosud nepřinášelo. Možná je načase to začít měnit.
