Ing. Jaromír Marušinec, Ph.D. MBA, je předsedou Asociace elektromobilového průmyslu a aktivně se podílí na rozvoji elektromobility v Česku.
Rozhovory o elektromobilitě #3 – Elektromobilem jezdím 14 let. Spalovací auto bych už nechtěl, říká Jaromír Marušinec
Podcast v audio formě
- přehrát tuto epizodu (mp3)
- odebírat podcast (RSS)
- odebírat podcast na Spotify
- odebírat na Apple Podcasts
Kdy jste vstoupil do doby elektromobilní a začal jste jezdit svým prvním elektromobilem?
První elektromobil jsem si pořídil v roce 2007. Byl to elektrický žlutý Peugeot 106 a jezdil jsem s ním spoustu let. Tenkrát jich bylo jen 3 000 kusů.
Tehdy ještě nebyla žádná nabíjecí infrastruktura, že? Museli jste spoléhat jen na klasické zásuvky.
My jsme nabíječky nepotřebovali. Klasické nabíječky byly totiž všude. U každého domu byla zásuvka a na dálnici mezi Prahou a Brnem jsme měli v Jihlavě na Benzině zásuvku, u které stačilo říct tajné heslo a dalo se nabíjet třífázově. Šéf o tom věděl. Až když jsme chtěli ukázat, že to jde, začali jsme dělat vlastní přestavby.
Tenkrát tedy musela cesta z Prahy do Brna trvat docela dlouho. Pamatujete si, jakou mělo auto kapacitu baterky?
Ano, kapacita byla asi 10 až 12 kWh a auto zvládlo ujet celou cestu na dvě nabití. Dobil jsem ho tedy v Jihlavě a měl jsem rychlonabíječku Epron, takže nabíjení trvalo přibližně 20 až 40 minut. Cesta trvala zhruba 4,5 hodiny.
Dokonce jste poté přestavěl Škodu Superb na elektromobil. Jaký za tím byl příběh a jaké měl parametry?
Ano, nebyl jsem na to sám, ale jsem otec toho nápadu a přestavbu jsem organizoval. Na naši univerzitu jsem dostali od Škodovky naftového Superba druhé generace. Z toho jsme vyndali dieselový motor a dali jsme do něj baterky. Do auta se vešla baterie o kapacitě 42 kWh a díky převodovce, která tam zůstala, se na to s lehkou nohou dalo ujet 220 km. Cesta z Prahy do Brna tedy nepředstavovala žádný problém. Superb spotřeboval relativně málo a jeli jsme s ním i 4 000kilometrový závod kolem Evropy. Byl opravdu úžasný a najezdil jsem s ním hodně kilometrů.
A ty baterky má kde?
Baterie má vpředu místo motoru a vzadu se vyměnily za nádrž a rezervu.
To znamená, že vnitřní prostor nebyl nijak zmenšený.
Ano, i kufr byl normální.
Jaké elektromobily jste měl potom a čím jezdíte dnes?
Teď jezdím Teslou Model S. Pořídili jsme ji asi před 6,5 lety a jsem s ní stále spokojený. Navíc mám i bezplatné nabíjení. Sice nemá pokročilého Autopilota, ale sedmimístná verze pro naši rodinu je super.
A kolik máte najeto?Asi sto padesát tisíc kilometrů.
V médiích se objevují dezinformace o tom, že po dvou letech se musí baterky vždy měnit. Jak jsou vaše zkušenosti? Kolikáté máte baterky?
V Tesle mi baterka vydrží 600 tisíc kilometrů. Pokud baterky nemají výrobní vadu, většinou fungují tak, že ze začátku klesá kapacita rychleji. Prvních pět procent jde dolů docela rychle, potom ale dlouho drží. Kolem miliónu najetých kilometrů jsou už baterky morálně zastaralé. V takovém případě už ale stojí za to vyrobit nový podvozek. Není to tak, že auto vydrží víc než baterky. Spíše je to tak, že baterky vydrží víc než auto.
Když vaše Tesla doslouží, ale baterky budou ještě v pohodě, uvažujete o tom, že byste je použil do bateriových úložišť nebo třeba jiných vašich projektů?
Když má člověk něco rád, tak to nerad kuchá. Myslím, že moje Tesla bude naší rodině dlouho sloužit a nechám si ji tak, jak je.
O kolik se vám snížil dojezd? Jakou máte degradaci baterky?
Asi o 4,5 % oproti tomu, když bylo auto úplně nové. 400 kilometrů ujede v pohodě, a to mi stačí.
Kde Teslu většinou nabíjíte? Doma?
Doma v garáži anebo po Superchargerech. Jinou nabíječku už ani nepotřebuju.
Máte spočítáno na kolik vás vyjde kilometr, když nabíjíte doma? Máte k tomu i nějakou fotovoltaiku?
Fotovoltaiku doma mám, ale popravdě to moc nepočítám. Topíme na elektřinu, máme další elektromobil a spoustu jiných spotřebičů, takže to ani neodlišuju. Ale pohybujeme se někde okolo 50 haléřů na kilometr. Část z toho je navíc pokrytá fotovoltaikou a zhruba polovinu toho, co najezdím, nabíjím na Superchargerech. Za dobu, co Teslu mám, jsem na nějakých 20 haléřích na kilometr.
Vy jste zmínil, že máte v rodině druhý elektromobil. Čím ještě jezdíte?
Manželka jezdí desetiletým Peugeotem iOn, který má stále dojezd kolem 80 kilometrů, což nám v pohodě stačí.
A kolik má najeto?
Najeto má už zhruba 300 tisíc kilometrů.
A jaká je degradace jeho baterky?
Když byl iOn nový, najel 105 kilometrů, takže myslím, že degradace bude přibližně 25 %. Vzhledem k tomu, že to je desetileté auto a vůbec první u nás dostupné s Li-Ion bateriemi, které má za sebou kvůli menšímu dojezdu obrovské množství nabíjecích cyklů, je to podle mě skvělý výsledek.
Proč jste se rozhodl přesedlat na elektromobil, a to zvlášť v době, kdy se jednalo o průkopnictví?
Měl jsem auto na plyn a když bylo staré, tak jsem ho odvezl jednomu nadšenci, který v Praze tato auta opravuje. Potom jsem začal přemýšlet nad tím, že bych si mohl pořídit auto na elektřinu, když už jsem jezdil na plyn. Na kalkulačce jsem si spočítal, kolik baterky váží, na kolik by mohly vyjít a zjistil jsem, že nechápu, proč se na elektřinu nejezdí. To, že je elektřina levnější než palivo, si tenkrát nikdo neuvědomoval.
Prvním impulzem byla tedy příznivá cena a nižší provozní náklady?
Také, ale záleželo mi i na tom, aby mi to nesmrdělo. Plyn šel totiž také cítit. Chtěl jsem navíc něco, co bude fungovat ještě tisíc let.
A máte stále ten samý důvod, proč jezdit elektromobilem, nebo se tam něco přidalo?
Můj důvod zůstává stále stejný. Z auta není špinavý vzduch, můžu ho nastartovat v garáži, má větší sílu i odpich a do budoucna bude mít i větší dojezd.
S nabíjením souvisí věc, o které se málo ví. Vy jste duchovním otcem velkého nabíjecího centra E.ONu u Humpolce, které stojí na místě, kde jste sám v minulosti elektromobil nabíjel. Jak se vám povedlo být u zrodu tohoto projektu?
Stalo se to díky studentskému veletrhu v Brně. Tenkrát jsme sháněli elektromobily, které bychom na výstavě mohli ukázat. Já jsem měl iOna a Superba, ale chtěli jsme aut víc, takže jsme požádali ČEZ a zeptali jsme se, zda by nám auta nepůjčili. ČEZ nám nakonec půjčil několik iOnů a my jsme s nimi vyrazili z Prahy do Brna. Na nějakém 90. kilometru u sjezdu do Humpolce se nám auta vybila, takže jsme s nimi zamířili do humpoleckého kina. Měli jsme s sebou přenosné nabíječky a chtěli jsme tam těch šest elektromobilů nabít, což samozřejmě nebylo úplně jednoduché a museli jsme se v nabíjení střídat. Tenkrát mě napadlo, že 90. kilometr od Prahy i od Brna by byl ideálním místem na výstavbu nabíječek. Koupil jsem pozemek, zažádal o stavební povolení na nabíječku a E.ON mi tam dotahal elektřinu. Ve finále to ode mě dokonce i odkoupil.
Mám dojem, že v Česku je atmosféra proti elektromobilům výjimečně vyhrocená oproti jiným evropským zemím. Souhlasíte s tím?
Myslím, že momentálně proti nám většina politiků bojuje, ale věřím, že se to změní.
Proč proti nám bojují?
Lidé většinou nemají strach z inovací, Češi jsou poměrně inovativní národ, ale někteří politici se té změny obávají. Možná si nedokážou spočítat, kolik energie budou elektromobily potřebovat. Dál bych také chtěl podotknout, že všechny negativní články jsou v médiích populárnější a dozví se o nich více lidí. Pohled Čechů na elektromobilitu je kvůli takovým zprávám mnohem horší.
Velkým tématem je stále pořizovací cena. Pokud nám nové masovější elektromobily začínají na 800 tisících Kč, tak to stále není cenově dostupné auto.
Stejnou cenu zaplatíte za slušné spalovací dieselové auto. Hodně aut se navíc kupuje na leasing nebo na splátky. A vyplatí se to i přesto, že si lidé na splátkách připlatí 100 nebo 200 tisíc. Ušetří totiž za servis a palivo a ve finále to vyjde úplně nastejno.
Hodně lidí teď říká, že bateriové elektromobily jsou slepá ulička. Proti elektromobilitě jako takové nic nemají, ale věří spíš vodíkovým elektromobilům. Jak se na to díváte vy?
Já vodíku do budoucna nevěřím. Nikdy nebude principiálně levnější než nafta a doma si ho také nenačerpám. Navíc to není ani úplně bezpečné.
Budoucnost tedy nevidíte ani ve vodíkových vlacích nebo nákladní dopravě?
Ne, protože vlaky mohou mít trolej a velké těžké baterky.
Takže vidíte budoucnost v bateriových elektromobilech, které se budou dál vyvíjet?
Vývoj je už prakticky hotový. Všichni mohou vyrábět auta s dojezdem 1 000 kilometrů, pokud by jim v tom nebránily výrobní náklady baterií. Automobilky ale moc dobře ví, že nejsou tak inovativní jako společnosti vyrábějící mobilní telefony, potřebují tak pokrok dávkovat zákazníkům postupně.
Říkáte, že vývoj je prakticky hotový, co ale solid-state baterky s pevným elektrolytem?
To není žádná revoluce. Revoluce v NMC bateriích je dnes jen ve ztenčování elektrod a nastává s jinou elektrochemií (třeba lithium-síra).
Bude v budoucnu velký rozdíl v hmotnosti baterií?
Dnes jsme na nějakých 500 až 550 kWh/t a dostaneme se na 600 až 800 kWh/t.
Může být toto první krok k větším bateriovým letadlům?
Určitě. Bateriové letadla dnes létají na NMC baterie a myslím, že zdokonalená kombinace lithium-síra udělá ve velkých dopravních letadlech značnou revoluci. Taková letadla budou potom schopna přeletět minimálně čtvrtinu planety bez nabíjení.
Pokud byste si měl zahrát na věštce, tak s lithium-sírovými baterkami v autech bychom se mohli setkat třeba někdy v polovině 30. let?
Ano, myslím, že v té době se už nebudou ani prodávat spalovací auta. A právě tak, jak jsme dnes pionýři v elektromobilitě, tak budou lidé možná pionýři v lithium-sírových bateriích v letectví. Na elektřinu se létá už poměrně dost a v Česku je několik firem, které se na toto odvětví specializují. Jedná se však pořád o menší letadla.
Kam cílíte po Tesle Model S? Jaký elektromobil si chcete pořídit?
Mým snem je Cybertruck.
Myslíte, že Cybertruck v Evropě bude?
Ano, líbí se mi na tom kosmická nerez a propojení Elonova byznysu.
Máte na něj rezervaci?
Ano, mám.
Děkujeme za rozhovor.
