Podobně jako Lexus od Toyoty a Acura od Hondy měla také značka Infiniti od Nissanu v hledáčku především severoamerický trh luxusních vozů, nicméně stejně jako Lexus posléze zamířila rovněž do Evropy (k nám její vozy dovážela firma Auto Palace Group). Pro Evropu vznikly specifické modely, nicméně studie Infiniti Emerg-E Concept, supersportovní elektromobil s prodlužovačem dojezdu RE (Range-Extender), se zrodila coby první Infiniti v Evropě. Vývoj proběhl ve Velké Británii ve spolupráci mateřského Nissanu s Lotusem, specialistou na sportovní automobily. Konkrétně šlo o společný projekt na podvozku obdobného staršího vozu Lotus Evora 414E Hybrid, pro nějž Nissan Technology Center Europe z Cranfieldu společně s Nissan Design Europe z londýnského Paddingtonu vytvořily zcela novou karoserii a interiér se znaky příslušnosti k prémiové značce Infiniti.
Premiéra v Ženevě 2012
Infiniti Emerg-E Concept slavil premiéru před čtrnácti lety na autosalonu v Ženevě jako příspěvek evropskému trendu přechodu k elektromobilitě. Nízké kupé s elegantní siluetou ve stříbrné barvě dostalo typickou čelní masku tehdejších sedanů Infiniti, ale jinak má svébytné tvary od návrháře Randy Rodrigueze z kalifornského střediska designu Infiniti, které zpracovali v londýnském centru pod dohledem Shiro Nakamury, věhlasného globálního šéfdesignera Nissanu. Na rozdíl od jiných supersportů bylo záměrem vytvoření neagresivních linií, vyjádřených heslem Graceful Power, které dobře ladí s plynulými křivkami dvoumístného interiéru. Tvůrci využili povrchových dílů karoserie z uhlíkových kompozitů, pocházejících od firmy Lola Composites (součást známého výrobce závodních vozů) za spoluúčasti Cranfield University. Silueta vozu vyniká zdůrazněnými oblouky blatníků, vzadu se boky zvyšují s průběžnými vstupy vzduchu k poháněcí soustavě. Kokpit s anatomickými sedadly zakrývá splývající prosklená střecha. Kontrolní přístroje jsou sdruženy před volantem, další ovládací prvky nese vysoká středová konzola, plynule přecházející do palubní desky.
Sériový Plug-In Hybrid
Zadní kola vozu jsou vždy poháněna elektricky, jde tedy o sériový hybrid, a slouží k tomu dvojice synchronních elektromotorů o největším výkonu po 150 kW (204 k) a točivém momentu po 500 Nm, uložených nad nápravou napříč spolu s redukčními převody XTrac (4,588:1). Malý kapalinou chlazený zážehový tříválec Lotus 1,2 litru o výkonu 35 kW (48 k) pracuje v rozsahu 1 500 až 4 000 ot/min, roztáčí pouze generátor elektrické energie a vše řídí elektronika podle jízdních podmínek a zvoleného režimu jízdy. Mezičlánkem jsou trakční akumulátory Li-Ion 14,8 kWh, na rozdíl od Lotusu Evora 414E Hybrid chlazené jen vzduchem (nikoli kapalinovým okruhem). Výrobce uvádí čistě elektrický dojezd 48 km a celkový 480 kilometrů s prodlužovačem dojezdu v běhu. Průměrná spotřeba podle tehdejší normy EU (kombinace) činí 2,4 l/100 km, palivová nádrž má objem 30,6 litru. Dynamika je na slušné úrovni s největší rychlostí 208 km/h, kterou lze dosáhnout za 30 sekund od startu (zrychlení 0 – 96 km/h, tedy 0 – 60 mph, proběhne za 4,0 sekundy). Zážehový motor, speciálně konstruovaný firmou Lotus Engineering pouze jako prodlužovač dojezdu) je navíc uložen v protihlukovém pouzdru, takže jeho běh je utlumen a nadměrný hluk nekazí dojem z jízdy v elektromobilu. Dobíjení ze zásuvky trvá deset hodin, případně šest hodin (při 16 A).
Byl to jen pokus
Stejně jako Lotus Evora 414E Hybrid se ani sourozenec od Infiniti nedostal do sériové výroby. Vozy se úspěšně zkoušely, zúčastnily se různých akcí (například Festivalu rychlosti 2012 v Goodwoodu), ale ve finále zůstaly jen konstrukčním cvičením. Oba využily tuhého rámu z hliníkových profilů, specialitu Lotus Cars, která se s plně nezávislým zavěšením všech kol uplatnila v různých verzích také u dalších sportovních typů (první Tesla Roadster, Lotus Elise/Opel Speedster a další). Infiniti Emerg-E Concept měl celkové vnější rozměry 4 464 × 1 954 × 1 219 mm, rozvor náprav 2 524 mm a pohotovostní hmotnost 1 598 kg. Efektní chromovaná kola z lehké slitiny nesla pneumatiky rozměrů 235/35 R 19 vpředu a větší 275/30 R 20 vzadu. Účinná brzdová soustava vynikala dutými kotouči s vnitřním chlazením o průměru 350 mm vpředu a 332 mm vzadu.
Značka Infiniti se nakonec rozhodla odejít z evropského trhu a opět se zaměřila na severoamerický. I tam předvedla nové koncepty, ale její Infiniti Prototype 9 (elektrický monopost v retrostylu s odkrytými koly) a Prototype 10 (elektrický speedster s pontonovou karoserií) byly sportovní monoposty bez šance na sériovou produkci, postavené pouze coby poutače autosalonových expozic. Jejich poháněcí soustavy byly odvozeny z Nissanu Leaf druhé generace. Ale to už je jiná kapitola.
