Využití vodíku by se mohlo stát jedním ze směrů, kterým se bude evropská ekonomika ubírat v rámci obnovy hospodářství po koronavirové epidemii. S vodíkem počítají unijní plány zaměřené na obnovu hospodářského růstu, v rámci kterých EU chystá miliardové dotace. Právě v době koronaviru například Daimler své vodíkové projekty uspal a je otázkou, zda bude chtít pokračovat.
Například klíčový evropský investiční fond Connecting Europe Facility bude moci financovat vodíkové čerpací stanice. Rozvoj vodíkových technologií by měl podpořit i Inovační fond Evropské komise, který má svoji činnost zahájit v létě tohoto roku. Disponovat bude částkou mezi jednou a dvěma miliardami eur (27 – 55 miliard korun), která bude určena na velké projekty.
Rozvoj technologie výroby čistého vodíku s využitím obnovitelných zdrojů energie je zapsán do Zelené dohody pro Evropu, což je plán Evropské komise, podle kterého má společenství do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Dohoda identifikuje vodíkové technologie jako pilíř technologie skladování energie a kogenerační, vlastně třígenerační výroby v rámci kombinované produkce elektřiny, tepla a chladu.
Česko zatím váhá
Česká republika je zatím pro odklad Zelené dohody a obnovu hospodářství si rovněž představuje bez důrazu na obnovitelné nízkoemisní zdroje. V zemi zatím nejezdí jediný vodíkový vůz a nefunguje jediná veřejná čerpací stanice. S otevřením prvních čerpadel se počítalo letos, epidemie ale přípravy zpozdila.
Ambiciózní vize
„Unijní vize roku 2030 a roku 2050 je velmi ambiciózní a určitým způsobem spojená s vizí soukromých podniků. Cílem je například snížení místních emisí o 15 procent pomocí integrace vodíkových technologií. Současně však vznikne nový sektor, který nabídne miliony pracovních míst,” uvedla Mirela Atanasiu, vedoucí oddělení v The Fuel Cells and Hydrogen Joint Undertaking. Tato instituce byla zřízena podle legislativy EU, působí v Bruselu a je zaměřená na výzkumy a demonstrace vodíkových instalací.
Obecně se říká, že vodík je svatý grál dekarbonizace těžké dopravy. Poskytuje velký výkon, což je klíčové zejména u užitných vozidel, jako jsou těžební stroje. Umožňuje rovněž dlouhý dojezd na jedno natankování. To se o lithium-iontových akumulátorech rozhodně říci nedá. Umožňuje i vyšší užitečné zatížení vozidel. Tankování je navíc proti dobíjení elektřinou velmi rychlé.
Podmínkou je snížení nákladů na výrobu
Překážkou rozvoje vodíku je nedostatečná čerpací infrastruktura i vysoké náklady na jeho výrobu. Řešením by mohla být tzv. sekvestrace CO2, která by měla umožnit výrobu jednoho kilogramu vodíku za jeden dolar.
K vodíkovému programu se připojuje ve světě stále více firem. Například Toyota se zabývá vývojem dopravních prostředků na vodíkové články od aut přes lodě, příkladem je model Mirai, jehož nová generace dokáže na jedno natankování ujet už přes 600 kilometrů.
