Mezi stovkou amerických výrobců elektromobilů byl Detroit Electric nejznámější značkou a také vydržel nejdéle. Od časů prvního souboje vozů s parním strojem, spalovacím motorem a elektrickým pohonem, kdy se na počátku minulého století hledala ta správná cesta, až po konec třicátých let, kdy výrazně klesla cena benzinu a spalovací motor na dlouhá léta zvítězil. Ve firmě Detroit Electric byli ovšem přesvědčeni, že elektrický pohon má smysl nejen z důvodu jednoduchosti, ale i čisté a snadné obsluhy, takže v prvních letech se o nich hovořilo coby o dámských vozech (žádné točení spouštěcí klikou, ani přikládání pod kotel). Pravda, typy Detroit Electric se za více než třicet let existence prakticky neměnily a v roce 1939 byly už dosti zastaralé, jenže výhody i nevýhody přetrvávaly. Nakonec jim zlomily vaz těžké akumulátory s malou kapacitou a tedy nedostatečný dojezd.
Přes 140 let historie
Ve své době patřily Detroit Electric k nejrozšířenějším elektromobilům, mezi klienty se objevily mnohé známé osobnosti, byla to prostě stejná móda, jako o století později elektrické Tesly. Historie podniku je ovšem mnohem delší, než zakladatel William C. Anderson vstoupil do světa automobilů. Začínal skromně od roku 1884 v Port Huronu (Michigan) jako výrobce kočárů pod hlavičkou Anderson Carriage Company, rozšíření produkce vedlo v roce 1895 k přestěhování firmy do Detroitu a tam uviděl první automobily.
Trvalo však dalších dvanáct let, než se sám stal jejich výrobcem. Volba padla na elektrickou trakci. Říká se, že Andersona ovlivnily výsledky průzkumu z jednoho z prvních autosalonů v New York City, kde většina respondentů upřednostnila elektrickou trakci před parním strojem a spalovacím motorem. Elektrický pohon podpořil také vynálezce Thomas Alva Edison v rozhovoru pro časopis The Automobile ze srpna 1903. Uvedl doslova: „Elektřina je nejlepší. Žádný vratný pohyb pístů, vše je rotační s největší účinností, navíc jednodušší. Žádné řazení převodů s množstvím pák, které si popletete. Žádný hluk, žádný kapalinový chladicí okruh, žádný zápach spáleného benzinu. Perfektní běh bez vibrací zaručuje jak komfort, tak mír na duši...“
Jistě měl pravdu, ale sám se do výroby elektromobilů nakonec nepustil. Detroitský podnikatel Anderson však ano, jeho manželka a dvě dcery přece potřebovaly spolehlivý dopravní prostředek...
Detroit Electric vyjíždí
První Detroit Electric byl dvousedadlový kočár bez koní, který zkonstruoval jistý George M. Bacon pro Andersona už v červnu 1907, dalších 125 kusů vyrobili ještě do Vánoc! William C. Anderson byl bohatý, Detroit Electric nebyla jeho jediná aktivita, ale měl dost prostředků na to, aby ji podpořil. Nebyl žádný vynálezce, ale obchodník. Výroba utěšeně vzrůstala, dojezd 50 mil (80 km) a největší rychlost 40 km/h lehce omluvili tím, že 98 % tehdejších jízd bylo do 60 mil (96 km) a 25 mph (40 km/h) tehdejší rychlostní limit. Dojezd průběžně vylepšovali, i dříve vyrobené vozy umožnily konverzi na olověné akumulátory se 24 články (původně 16 nebo 20), výkon elektromotoru byl zpravidla 4–5 k (2,9–3,7 kW), z řetězového pohonu zadních kol se přešlo na originální Direct Shaft Drive, tedy přímý pohon hřídelem od elektromotoru bez redukčních převodů.
Anderson navíc koupil společnost Elwell-Parker z Clevelandu, která mu zajistila vlastní produkci elektromotorů. Základní koncepce uzavřených vozů s karoserií Coupé nebo Brougham, jakož i otevřenou Runabout, se vlastně neměnila do počátku třicátých let. Vznikly i sportovní typy s dlouhou přídí a napodobeninou klasického vodního chladiče, později i pro standardní cestovní typy sáhla společnost Detroit Electric Car Company (přejmenováno od 1919) po karosářských dílech Dodge a Willys-Overland, aby své elektromobily vzhledově připodobnila klasickým automobilům.
Poslední krizové roky
Černý pátek na newyorské burze a smrt Williama Andersona v listopadu 1929 byly počátkem konce Detroit Electric, úpadek zájmu znamenal přechod k výrobě na individuální zakázky a větší důraz na užitkové vozy. Přesto nový ředitel Alfred O. Dunk podpořil produkci, která z rekordního množství 4 669 elektromobilů v roce 1914 postupně klesala, aby v roce 1930 zaznamenala jen 178 vozů a méně než 60 o dva roky později. Dunk se však nevzdal, navzdory tomu, že na XXIV. autosalonu v New Yorku v roce 1924 (ano, letos salon oslavil 125. výročí) už nebyly žádné elektrické vozy vystaveny. Ani po Dunkově smrti v roce 1936 výroba zcela nezanikla, vyrábělo se kusově na individuální objednávky. Teprve v roce 1941 společnost definitivně zavřela své brány, ale dodnes drží primát nejdéle existujícího amerického výrobce elektromobilů. A těch byla více než stovka!
K mnoha významným klientům Detroit Electric patřili také výrobci automobilů se spalovacími motory. Henry Ford koupil hned tři vozy, další si pořídili paní Helen Joy (manželka ředitele Packardu), Howard Marmon, Harry Stutz, Alvin Macauley, ale také Thomas Alva Edison. Do roku 1941 vyjelo téměř čtrnáct tisíc elektromobilů Detroit Electric, vyráběl je v licenci také skotský Arrol-Johnson a poměrně dost se jich dochovalo. V automobilovém muzeu v pensylvánském Boyertownu mají dokonce Detroit Electric Opera Coupé model 1914, který ujel pouhých 985 mil (1 585 km) a je ve vzácně původním stavu. Ovšem pokus o znovuzrození značky pro modelový rok 2014 nebyl úspěšný.
