Le Patron Ettore Bugatti (1881–1947) měl smysl pro krásu a umění, ale také miloval vyjížďky po okolí Molsheimu, kde vládl své továrně. Jako praktik postavil v roce 1931 elektrickou drožku pro rychlejší pohyb v továrně, ale i pro ranní vyjížďky po svém panství v Molsheimu na francouzsko-německém pomezí, jež s oblibou podnikal vždy, než začal úřadovat. Jeho kuriózní čtyřkolka dostala označení Bugatti Type 56 a vzbudila pozornost i zájem, takže jich údajně vzniklo asi deset, z nichž se čtyři dochovaly (jednu můžete vidět v Národním automobilovém muzeu v Mylhúzách). Po pravdě řečeno, v době vzniku Typu 56 už měl Bugatti zkušenosti s elektrickým pohonem, když na čtvrté narozeniny svého nejmladšího syna Rolanda vymyslel krásný dárek. Byl to dětský automobil s dvanáctivoltovým elektromotorem, odvozeným ze spouštěče zážehových motorů, prostě závodní Bugatti 35, ale zmenšená na polovinu. Dostala jméno Bugatti Baby (Type 52).
Nejlevnější Bugatti
Bugatti Type 56 byla opravdu jednoduché konstrukce, označené coby dvoumístný runabout. Jeho tvary připomínaly kočár, k ovládání sloužily dvě páky, centrální místo volantu jako u automobilů z konce devatenáctého století a druhá po pravé ruce pro rozjezd, volbu rychlosti a zastavení. Elektromotor 36 V/0,9 kW (1,2 k), uložený přímo nad tuhou zadní nápravou, ji poháněl jednoduchým ozubeným převodem. Přední tuhá náprava byla odpružena příčným poloeliptickým listovým perem. Bubnové brzdy byly pouze na zadních kolech, z dobových snímků je zřejmé, že existovaly verze s blatníky proti nepohodě, ale i se zcela odkrytými koly.
Ettoreho osobní vůz je vystaven v Mylhúzách, pro velký zájem ovšem vznikla menší série (podle různých údajů šest až deset kusů), přičemž s prodejní cenou kolem deseti tisíc franků šlo o vůbec nejlevnější automobil v celé historii Bugatti. Pod příčnou lavicí řidiče a spolujezdce bylo uloženo šest olověných šestivoltových akumulátorů pro elektrický systém 36 V, které zaručovaly největší rychlost 25 km/h a maximální dojezd až 100 kilometrů (údaj z muzea v Mylhúzách). Type 56 se představil na autosalonu v Paříži 1931 ve společnosti velkoobjemového luxusního řadového osmiválce Bugatti 41 Royale.
Dárek pro děti
Bugatti Baby, později zvaná Type 52, vznikla pro radost dětí i jejich rodičů. Ettore Bugatti vyrobil první v roce 1926 pro syna Rolanda (1922–1977), pozdějšího automobilového inženýra a podnikatele, který se v padesátých letech snažil zachránit slavnou značku (uvedl nový typ 101). Stejně jako u runaboutu Type 56 hned vozík vzbudil patřičnou pozornost, a tak Bugatti dostal tolik objednávek od bohatých rodičů, že neváhal spustit sériovou výrobu. Bugatti Baby vznikaly až do roku 1936, objednávali je zámožní lidé z celého světa, a to včetně Československa (vídeňský rodák Tom Karen, později slavný britský designér, jenž prožil mládí v Brně, ji dostal od svých rodičů, než emigrovali před německými okupanty). Mezi uživateli byly i královské rodiny (pozdější králové Hassan II z Maroka, či belgický Baudouin).
Vzniklo jich téměř pět stovek, technické specifikace se průběžně měnily, když vozík dostal také zvětšený rozvor náprav z 1 200 na 1 350 mm, aby se zvětšil prostor pro nohy (krátká, resp. dlouhá kapota, 20 nebo 22 bočních štěrbin). Elektromotor vzadu 12 V/1,0–1,5 kW se dvěma olověnými akumulátory pod kapotou poháněl zadní nápravu ozubeným soukolím bez diferenciálu, bubnové mechanické brzdy (ovládané také ruční pákou) byly na všech hliníkových kolech typického designu Bugatti, rovněž podle slavných závodních automobilů Bugatti 35, jež stály Typu 52 vzorem. Vozíky byly dlouhé kolem 1 800 mm a široké 625 mm, s rychlostí omezenou na 15 až 20 km/h. Tuhé nápravy byly vpředu i vzadu, zadní bez odpružení, přední s listovými pery.
Ceněné historické kousky
Dochovala se asi pětina vyrobených Bugatti Baby, které mají vysokou sběratelskou hodnotu. Jedna z prvních s krátkou přídí z roku 1926 (chassis č. 11), navíc vybavená čtyřstupňovou převodovkou v bloku s motorem, byla vydražena v Pebble Beach 2008 za 110 tisíc dolarů (standardní verze Direct Drive měly režimy vpřed/neutrál/vzad). Jiná s dlouhou přídí (chassis č. 358A) z roku 1928, rovněž v aukci Gooding & Company v Pebble Beach, ale v roce 2021, byla za 125 tisíc dolarů. Nedostatek originálů vedl ke stavbě replik. Colin Crabbe, britský závodník a sběratel, inicioval stavbu padesáti ve své firmě Antique Automobiles Ltd. z Bastonu (Peterborough), první byla dodána v srpnu 1969 v originálním provedení (motor 12 V s reverzací).
Nejnovějším kouskem pak je Bugatti Baby II, uvedená ke 110. výročí značky Bugatti v roce 2019 obnovenou automobilkou z Molsheimu, která zadala stavbu limitované pětisetkusové série u britské The Little Car Company v Bicesteru. Je ve větším měřítku (tříčtvrtinovém), takže dovoluje jízdu i dospělým menších postav, se systémem 48 V má motor výkon až 10 kW. Dosud vzniklo přes 400 z 500 kusů, výroba pokračuje dále na stejném místě, ale firma nese nový název Hedley Studios (obě vede Ben Hedley). Elektrická Bugatti Baby tedy žije dále. Říká se, že označení Type 52 jí přidělil britský specialista Hugh Conway, zakladatel Bugatti Trust Museum & Study Centre v Prescottu, když Ettore vozík označoval jen jako Bugatti Baby.
