Volkswagen Group hledal alternativní cesty ještě před příchodem nového tisíciletí a sbíral zkušenosti pro dnešní hybridy a elektromobily. Značka Audi se znovu zrodila před šedesáti lety, kdy vyjel nový sedan se čtyřdobým čtyřválcem konstrukce Mercedes-Benz, který v upravené karoserii DKW F102 nahradil původní dvoudobý tříválec. Změna v roce 1965 vedla k oprášení ve čtyřicátých letech zaniklé značky Audi, podstatnému rozšíření modelové řady a velkým obchodním úspěchům. V roce 1989 se představilo první Audi Duo, ještě jako kompromis s elektrickým i zážehovým motorem na palubě.
Audi Duo vyjíždí
Série Audi Duo tří generací sázela na hybridní kombinaci, ostatně vznikla přestavbou sériových typů, prvních dvou dokonce na základě modelů s pohonem všech kol Quattro, zatímco poslední Duo už z prostorových důvodů (velké olověné akumulátory v zádi) zůstalo u pohonu předních kol. Byly to první vlaštovky, umožňující jak lokálně bezemisní elektrickou jízdu ve městě, tak cestování se spalovacím motorem na delší vzdálenosti mimo město.
V roce 1989 vyjel první přestavěný automobil na základě Audi 100 Avant Quattro (Typ 44, třetí generace 100 C3), jehož poháněcí soustavu tvořil zážehový pětiválec 2,3 litru o výkonu 100 kW (136 k) pouze pro pohon předních kol, zatímco kloubový spojovací hřídel zadní nápravy nahradil stejnosměrný elektromotor o výkonu jen 9,3 kW (12,6 k) a hmotnosti 60 kg, který poháněl zadní nápravu. Přechod z jednoho druhu pohonu na druhý byl složitější, pro přepnutí musel řidič zastavit! Akumulátory byly inovativní nikl-kadmiové, asi třikrát dražší než olověné, jejichž využití se však u Audi záhy vzdali, a to rovněž z ekologických důvodů (toxický materiál). Vozy se zkoušely jako taxi.
Audi Duo podruhé
Druhá generace vozu s dvojitým pohonem se zrodila v roce 1991, opět na základě kombi Audi 100 Avant Quattro (Typ 4A, resp. čtvrtá generace 100 C4), ale tentokrát zůstal mechanický pohon systému Quattro se šnekovým diferenciálem Torsen zachován, přičemž přímo na zadní nápravě přibyl silnější střídavý elektromotor 21 kW (28,6 k) o hmotnosti 46 kg, navíc chlazený kapalinou! Zážehový motor byl tentokrát čtyřválec 2,0 litru o výkonu 85 kW (115 k), jenž poháněl obě nápravy, zadní elektrický pohon byl pro městské zóny s emisním omezením. Vznikla zkušební série, byly rovněž nasazeny coby taxíky v německých městech a na předvádění veřejnosti v rámci různých akcí. Objemné olověné akumulátory byly uloženy v zavazadlovém prostoru, nikoli však na úkor pohonu všech kol.
Audi Duo a turbodiesel
Třetí a finální konstrukcí bylo Audi Duo na základě prvního Audi A4 Avant (Typ 8D, resp. B5), tedy vozu nižší třídy, představeného na autosalonu AAA 1996 v Berlíně. Přineslo hned několik prvenství, coby malosériově vyráběný hybridní vůz se objevilo na evropském trhu dříve než Toyota Prius, nabídlo externí dobíjení Plug-in Hybrid (zásuvka na přídi) a poprvé zkombinovalo účinnější vznětový motor TDI s elektrickým pohonem. Střídavý synchronní elektromotor s trvalým výkonem 21 kW (29 k) a točivým momentem nejméně 20 Nm v celém rozsahu otáček (do 10 000 za minutu) už byl uložen spolu s osvědčeným vznětovým motorem 1.9 TDI/66 kW (90 k) a pětistupňovou manuální převodovkou vpředu, oddělen spojkou s přemostěním převodovky přebíral podle potřeby úlohu TDI a přímo poháněl vůz čistě elektricky (oba motory jen pro pohon předních kol, Quattro zrušeno). Výrobce uváděl největší rychlost 80 km/h a zrychlení 0–50 km/h za 9,5 sekundy v elektrickém módu, s motorem TDI to bylo 170 km/h a 0–100 km/h za 16 sekund. Hmotnost vzrostla na 1710 kg, pětimístný vůz s olověnými akumulátory se dobíjel z domácí zásuvky 220 V.
Byl to první pokus s externím dobíjením, v modelovém roce 1997 začal prodej klientům, jenže vysoká cena kolem 60 000 německých marek omezila zájem, a tak vznikla méně než stovka vozů. Přesto mají v historii Audi významné místo coby průkopníci na cestě k dnešní elektromobilitě.
