Výměnné baterie už tu byly. A budou zase

Čínská automobilka Nio chystá malý převrat
Výměnné baterie už tu byly. A budou zase
Fotografie: Nio
  • Čínské Nio přichází s konceptem, jaký už několikrát zkrachoval
  • Rychlá výměna baterií má trvat stejně dlouho jako natankování benzínu
  • Místem pro evropský pilot se stává pochopitelně opět Norsko

Už včera jsme vás informovali, že čínská automobilka Nio oficiálně vstupuje do Evropy a začne v červenci prodávat své Nio SUV ES8 na norském trhu. Jenže v souvislosti s tím přichází další, mnohem významnější novinka, která by mohla změnit elektromobilní svět. Vyměnitelné baterie, které momentálně nikdo jiný nenabízí. Společně s budováním prodejní a servisní sítě totiž totiž začnou růst i stanice, kde vám za tři minuty vymění vybitou baterii za plnou. Zástupci firmy neupřesnili, zda půjde o proprietární systém a v případě jeho úspěchu a logického napodobování konkurencí tak začnou po světě růst i výměnné stanice konkurentů, ale z dosavadní firemní rétoriky to lze usuzovat. Společně s tím se totiž aktuálně dolaďuje pro Evropu i obchodní model, přičemž jedna z alternativ počítá i s možností, že vám vůz prodají bez baterií a vy si je za poplatek budete pronajímat. To je ostatně i cesta, kterou ve Francii už od počátku moderního restartu elektromobility dobu razí domácí výrobci elektromobilů, hodně se ujala v Číně a podporují ji i environmentalisté. Jako jediná totiž 100% zaručí, že se každý vysloužilý akumulátor dostane k dalšímu využití v programu Second Life, případně k recyklaci, a neskončí někde na vrakovišti, skládce, či zapomenutý v opuštěné garáži ve vysloužilém elektromobilu.

To ovšem nevylučuje ani klasické nabíjení; ani by to nebylo dobře možné, protože služba, podle indsideevs.com aktuálně budovaná v Norsku, počítá v době debutu se čtyřmi výměnnými stanicemi v okolí Osla. A ostatně samotná 100kWh baterie, s níž se v SUV ES8 počítá, nějaký ten dojezd také zajistí. Další výměnné stanice by ale měly napřesrok vyrůst v dalších norských městech, spolu s vlastní energetickou sítí, aniž by bylo přesně jasné, co tím zástupci firmy konkrétně mysleli. Pokud projektu nedojde dech, můžeme se zřejmě těšit po teslovských Superchargerech na další proprietární síť nabíjecích služeb.

Proč ta zmínka o docházejícím dechu? Protože tu máme špatnou zkušenost z nedávné minulosti. Velkolepý americko-izraelský projekt Better Place s identickou myšlenkou poněkud předběhl svět a přecenil své investiční a strategické schopnosti. I když v Izraeli a Dánsku skutečně vyrostlo několik výměnných stanic a prodalo se celkem 1 400 Renaultů Fluence Z.E., technicky připravených na tuto službu, projekt zkrachoval po necelém roce a selhaly i všechny pokusy na jeho převzetí. Zakladateli Šaji Agassimu zbyly jen oči pro pláč a několik let se nikdo neodvážil podobný projekt znovu rozjet. Až dodnes.

Čína svému projektu zjevně hodně věří, a protože chce zákazníky nalákat i na úroveň služeb, vybuduje pro ně prostorná centra, nazvaná Nio House. V nich se odehraje nejen samotný prodej, ale i třeba posezení ve stylovém prostředí. Čína, zvyklá na online prodeje elektromobilů, tomuto, v Evropě celkem běžnému stylu prodeje, dokonce dala i obchodní jméno O2O (offline to online). Chce pro ně zřídit i nadstandardní služby typu vyzvednutí auta na servis doma, případně pořízení mobilních servisních center. A protože stabilních servisních míst, přinejmenším zpočátku, určitě nebude dostatek, plánuje spolupracovat i s externími servisními firmami.

Nio House
Interiér prodejního centra Nio House

Myšlenka vyměnitelných baterií pochází už z 19. století a v praxi uspokojivě fungovala přinejmenším v letech 1910–1924, kdy dcera už tehdy silné distribuční společnosti General Electric zavedla praxi, kdy prodávala elektrické náklaďáky bez baterií a majitelé si pak kupovali elektřinu za proměnlivé částky v podobě nabitých baterií, které jim byly na další stanici opět vyměněny za čerstvé. Ty byly uzpůsobeny pro rychlou výměnu a podařilo se takto najezdit 10 milionů kilometrů jen u této jediné společnosti, přičemž měla samozřejmě řadu konkurentů. Škoda, že se propracovaný systém nepodařilo prosadit celosvětově, dějiny individuální mobility by pak mohly vypadat úplně jinak. Myšlenka nikdy úplně nezapadla a v dějinách se porůznu objevovala na mnohdy nečekaných místech, přičemž největšího rozšíření se zřejmě dočkala u nevýbušných důlních lokomotiv. Běžný laik bude moci tento systém v pocovidových dobách opět spatřit na vlastní oči, až firma Pražské kolektory zase obnoví návštěvnické exkurze v podzemí svého sídla na Senovážném náměstí. Pokud jste to totiž náhodou nevěděli, tak pražskými kolektory, které jsou nejmodernější na světě, jezdí v některých úsecích důlní vlak a právě s ním je možné se při exkurzi svézt.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze