Dlouhá cesta švédské automobilky Volvo k elektromobilitě začala před padesáti lety prototypy městských elektromobilů, o pět let později pokračoval vývoj alternativních pohonů turbínovým sedanem Volvo. Do třetice vznikl hybridní automobil s elektrickým pohonem, napájeným jak z akumulátorů, tak z turbogenerátoru, který se představil coby Volvo ECC (Environmental Concept Car) na autosalonu Mondial de l´Automobile 1992 v Paříži. Na konceptu úhledného vozu, jehož tvary inspirovaly budoucí sériové Volvo S80, se podílelo kalifornské vývojové středisko Volvo Monitoring & Concept Centre, elektrotechnický specialista ABB (ASEA Brown Boveri), elektrárenská společnost Svenska Vattenfall a v neposlední řadě United Turbine, dceřiná společnost výrobce leteckých motorů Volvo Flygmotor.
Zdařilá kombinace
Prototyp Volvo ECC byl plně funkční, vybraní novináři měli možnost elektrický hybrid krátce vyzkoušet s ovládáním obdobným jako u běžného vozu vyšší střední třídy. Uspořádání pohonu bylo hybridní sériové, spalovací turbína roztáčela v případě potřeby vysokootáčkový generátor elektrické energie, vůz však byl vždy poháněn trakčním elektromotorem, a to napájeným buď jen z akumulátorů, anebo při nutnosti vyššího výkonu (např. rychlá jízda na dálnici) navíc přímo elektrickou energii z turbínového prodlužovače dojezdu. Konstruktéři využili zkušeností Volvo Flygmotor, hlavního dodavatele motorů pro švédské letectvo (hlavně pro proudové stíhací letouny SAAB 35 Draken, 37 Viggen a SAAB JAS 39 Gripen), a to při vývoji malé spalovací turbíny s výkonem 41 kW (56 k) na společném hřídeli s generátorem elektrické energie 39 kW (53 k), zvaným HSG (High Speed Generator).
Vícepalivová turbína s největšími otáčkami devadesát tisíc za minutu, schopná spalovat také motorovou naftu (a tedy tankovat u běžných čerpacích stanic), byla uložena napříč vpředu nad trakčním elektromotorem, který poháněl přední nápravu přes dvoustupňovou samočinnou převodovku. Otočný volič převodovky na středové konzole připomínal pozdější ovladač BMW i-Drive, sloužil však jen pro volbu režimů P-R-N-D-L (zvolenou polohu zdůraznilo osvětlené příslušné písmeno). Převodovka (převody 3,278 – 1,962 při stálém převodu rozvodovky 4,00:1) sloužila lepšímu využití výkonu elektromotoru, přičemž maximální byl 70 kW (95 k) a trvalý 56 kW (76 k). Akumulátory byly uloženy ve tvaru T (jako u Chevroletu Volt) mezi nápravami a rovněž vzadu pod podlahou zavazadlového prostoru.
Optimalizovaná konstrukce
Nízké spotřebě napomohlo zdařilé aerodynamické řešení vozu se součinitelem čelního odporu vzduchu jen 0,23, jenž dosahují sériové sedany teprve v dnešní době, a speciální pneumatiky Goodyear 205/60 R 15, nahuštěné tlakem 450 kPa, které vykazují poloviční valivý odpor než bylo tehdy obvyklé. Elektromobil s prodlužovačem dojezdu může mít nižší kapacitu akumulátorů, které jsou lehčí, ale přesto podle údajů výrobce vystačí na 85 km jízdy ve městě, 90 km na silnici a dokonce 146 km při jízdě trvalou rychlostí 50 km/h. Jsou nikl-kadmiové 120 V s kapacitou 16,8 kWh a umožňují externí dobíjení napětím 170 až 380 V. Palubním systémům a spouštění turbíny slouží klasický olověný akumulátor 12 V.
Řidič může volit plně elektrický pohon, automatický hybridní (turbína dobíjí pouze akumulátory), anebo hybridní většího výkonu, kdy turbína dodává elektrickou energii jak akumulátorům, tak přímo trakčnímu elektromotoru. Turbínový generátor může prodloužit dojezd na celkových 670 km při rychlosti 90 km/h, přičemž spotřeba turbíny v tehdejší normě město/silnice činila 6,0/5,2 l/100 km (palivová nádrž má objem 35 litrů). Největší rychlost činí 175 km/h a zrychlení 0–100 km/h za 23 sekund (pouze akumulátory) nebo 13 sekund (s běžící turbínou pro zvýšenou dodávku elektrické energie). Vůz vychází z podvozku sériového Volva 850, má hliníkové panely odlišné karoserie a zahrnuje všechny obvyklé bezpečnostní prvky Volvo své doby (čelní a boční airbagy, dlouhé deformační zóny, integrovaná dětská sedačka vzadu a podobně).
Inspirace pro další
Hybridní elektromobil Volvo ECC se stal inspirací jak pro další projekty Volvo Cars, tak Volvo Trucks a Volvo Bus. Přestože se nakonec turbínový prodlužovač dojezdu nevyráběl sériově, tvary studie byly přímou inspirací pro nový sedan Volvo S80 a zkušenosti z poháněcí soustavy se dále rozvinuly u projektů Volvo ECT (Environmental Concept Truck) a ECB (Environmental Concept Bus), kde se rovněž uplatnila turbína VAC (nově Volvo Aero Corporation, od 2012 součást britské GKN Aerospace).
Na závěr několik čísel. Celkové rozměry Volvo ECC jsou 4 487 × 1 804 × 1 390 mm, rozvor náprav 2 700 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1 520 mm a pohotovostní hmotnost 1 580 kg. Pětimístný experimentální sedan se dochoval dodnes jako součást sbírek továrního muzea Volvo v Göteborgu.
