V 10 letech začínal na Fordu T. Ve 101 letech si zajezdil s elektrickým Mustangem

Pan Harold Baggott se narodil se v roce 1920. Vyrůstal na farmě, celý život jezdil ve Fordech a stále aktivně řídí. Není divu, je to totiž ve svých 101 letech kromobyčejně čiperný pán. Život britského důchodce tak trochu připomíná román či reklamní latinu, avšak je pravdivý. Stejně jako fakt, že pan Baggott ve svém životě už zažil definitivní nástup spalovacích motorů a jejich zdrcující vítězství nad parní (a paradoxně i elektrickou) trakcí. A nyní se dožil i začátku jejich konce.

Přečtěte si také

Fordy ve Fordwichi aneb elektrické Mustangy cválají Británií

Haroldovi bylo 10 let, když se naučil řídit Ford T, přestavěný na mlékařskou dodávku. Tak dlouho s ním jezdil kolem farmy, až se z něj i přes mladý věk stal řidič Fordu. A tím zůstal dodnes, on i jeho rodina soukromě vlastnili v průběhu let 20 různých modrých oválů. Nepočítaje v to 140kusovou flotilu minibusů, kterou pan Baggott jako penzionovaný majitel autodopravy a cestovní kanceláře dříve provozoval. Vůbec první byl litrový tudor Ford 8 Popular, pořízený za sto liber šterlinků v roce 1937 (to byl tehdy velmi solidní roční plat), tedy rok nato, co si novopečený řidič pořídil řidičský průkaz, tehdejší novinku. Ještě před válkou jej stihl vyměnit za rovněž malý Ford Anglia. A značce Ford pak už zůstal věrný.

Něco takového je třeba pořádně oslavit, a tak jej britský Ford pozval k dvojnásobnému vzpomínání. Nejdříve si pan Baggott oživil vzpomínky za volantem Fordu T z muzejních sbírek, o 5 let staršího než je on sám, a pak následovala cesta v čase o více než století vpřed. A v British Motor Museum v Beaulieu, nedaleko jeho domovského Hampshiru, na Harolda čekal Ford Mustang Mach-E. Stále aktivní řidič se v doprovodu své rozvětvené rodiny posadil za jeho volant a na konci dokázal, že duševní svěžest není otázkou věku. Prohlásil totiž, že bedlivě sleduje přechod na elektromobilitu a považuje za velmi vzrušující posadit se 91 let od své řidičské maturity do ztělesněné budoucnosti. Nejvíce ocenil ticho na palubě. „Aspoň vím, čím jednou budou jezdit mí pravnuci,“ dodal nakonec. To nebyla tak vzdálená věštba, jak by se mohlo zdát. Pravnuci totiž pana Baggotta doprovázeli a staršímu z nich je 15 let. Je tedy pravděpodobné, že se jeho prvních řidičských krůčků praděda ještě dožije, což mu srdečně přejeme.