Mini Cooper SE propojil dvě epochy. Ta starší právě končí; třetí generace novodobých Mini je poslední, která preferuje spalovací motory. A také uzavírá kapitolu opulentního retrodesignu plného chromovaných kudrlinek, materiálové i technické velkorysosti a přátelských očí. Nedávno předvedené koncepty už naznačily, jakým směrem se značka vydá. Nová Mini budou prostší, hranatější a vrátí se ke stylu, který šéfdesignér BMW Group nazývá „čistým designem“. A v něm nebude místo pro nějaké rozmařilosti jako přírodní kůži či nadbytečná tlačítka. Takže pokud se v současném Mini světě cítíte dobře, neotálejte. Aktuálně dosud jediné (a první) čistě elektrické Mini je stále k mání a láká na vůni starých dobrých časů.
Ta je přitažlivá a připomíná doby, kdy ještě nebylo hlavní starostí automobilek zkoušet, co vše mohou vylevnit a zjednodušit, aby ještě neodradily zákazníky. Nechybí chrom ani lesklé černé plochy a stále silná vzpomínka na kořeny značky. Proto má Cooper SE okázale skoro kolmé čelní sklo jako vztyčený prostředníček aerodynamice, typickou šikmou spáru od čelního okna k lemu blatníku a samozřejmě i tradiční šestiúhelníkovou masku. Útěšný dojem dotvářejí příplatkové zadní lampy ve stylu Union jack a velká kola. Vše je tam, kde má být, zamaskovat se podařilo dokonce i nepěkně dlouhý přední převis chránící sražené chodce. Radost pohledět i zavzpomínat na doby, kdy britský autoprůmysl udával tón celému světu.
A podobně povznášející je usednutí. První dojem stísněnosti se nepotvrdil při nastupování obřími dveřmi ani v chytře řešeném interiéru. Ten pohostí dva urostlé dospělé v naprostém pohodlí a vzadu se důstojně zabydlí dva pubescenti. K tomu 211litrový kufr a více od celkové délky 3 850 mm chtít ani nemůžeme. Zejména, když musela schovat nejen trakční baterii, ale i poctivou víceprvkovou zadní nápravu. Vše je podtrženo dobrou ergonomií těžící z faktu, že v nevelkém salónu není nikam moc daleko. Speciální pochvala míří ke sklápění sedadel pomocí odjišťovací páky. Klasická růžice bývá považována za hodnotnější řešení, ovšem představa ruky šátrající v uzounké mezeře mezi ní a sloupkem nebudí velké nadšení.
Křesla ani v dnešní době, kdy rozměry a čalounění sedadel bývají oblíbeným cílem hlídačů nákladů, neslevila ze svých kvalit a nabízejí pohodlí srovnatelné s mnohem většími auty. Samozřejmě jim nechybí ani nepřehnané boční vedení, ovšem pohodlí na efektním koženém (!) čalounění je tu stále nejdůležitější. Rovněž chromový povrch ovladačů, i když nezapře svou umělost, k celkovému dojmu tučných let patří, ačkoliv by lesklých ploch možná mohlo být i trochu méně.
Protože elektrické Mini vzniklo před třemi lety na univerzální platformě UKL, je koncipováno jinak než nejmodernější malé elektromobily. Baterie nepokrývá celou podlahu, jak je dnes zvykem, ale vešla se pod zadní sedadla a zavazadelník. Díky tomu se těžiště posunulo proti srovnatelně výkonnému Cooperu S vzad, ovšem netřeba si dělat obavy. Na rozdíl od Dacie Spring, kde stejný postup vedl k odlehčení předních kol, zde se těžiště naopak přiblížilo ideálu 50:50, byť z opačné strany než obvykle. Konkrétně tedy Cooper SE rozložil hmotnost mezi přední a zadní nápravou v poměru 54:46, což je značné zlepšení proti 68:32 u benzinového Cooperu S. Těžiště se ale zároveň posunulo i dolů, a to minimálně o 12 %. Relativně malá baterie CATL o brutto kapacitě 32,6 kWh váží jen 200 kg. Výsledných 1 365 kg je ostatně na elektromobil znamenitá hodnota, jen o 130 kg vyšší proti zmíněnému Cooperu S s automatickou převodovkou.
Co to udělalo s jízdními vlastnostmi, je nasnadě. I na velkých, 17" kolech je přilnavost doslova skvělá, cesta k příčné stabilitě totiž nemusela vést přes utažené stabilizátory. K tomu vstřícná kinematika víceprvkové zadní nápravy aktivně pomáhající se zatáčením a zachovávající optimální úhel kola vůči vozovce i při propérování, na dnešní dobu už nezvykle přesné, komunikativní a strmé řízení a je jasné, že za volantem elektrického Cooperu SE čekají nevšední zážitky. Vše začíná samozřejmě bleskovou reakcí na plyn. Maximálka 150 km/h sice znamená rychlý konec dálničních hrátek, ovšem zároveň lehčí zpřevodování a více síly v nižších rychlostech. A vskutku; pocity z podélné dynamiky jsou lepší než v benzinovém Cooperu S. A není to jen nesrovnatelně rychlejší odezvou na plyn; záběr ve středním otáčkovém pásmu je téměř zdrcující, i když papírových 184 koní v dnešní době devalvace výkonů příliš oslnivě nezní. Jenže v Mini byl vjem rychlosti vždy silnější než v jiných autech.
Každý kilometr jízdy tu tak je stále zážitkem. Ne vždy stoprocentně pozitivním, ale pokaždé silným. Vyspělý podvozek kontrastující s jednoduchými vlečenými nápravami většiny konkurentů mění i zjizvenou okresku v závodní okruh a láká patřičně si ji užít. Sedět nízko mezi koly poblíž středu auta totiž znamená sžít se s jeho pohyby bez zbytečného lomcování tělesnou schránkou při divočejších manévrech. Řízení sice trochu slevilo z nekompromisnosti první novodobé generace Mini z roku 2000, ovšem na dnešní dobu je nezvykle přímé, přesné a upovídané. A vůbec nejlepší je naprosto přesné pohrávání se setrvačností auta v rychlé zatáčce; přední kola tu mají více gripu než u benzinových verzí a odezva na plyn je nesrovnatelně rychlejší. Kdo umí řídit auto plynem, zde si užije dosyta.
To celé se odehrává na podvozku, který je i na velkých kolech s nízkoprofilovými pneumatikami nečekaně elastický. Pravidla určuje nejen zmíněné nižší těžiště, ale i přidané kilogramy dodávající směrovou stabilitu a spojitost podélných pohybů. Celkový dojem je harmoničtější než v benzinovém Cooperu S, i když někomu může chybět ržání a odplivávání benzinového motoru. Jediným skutečným limitem, tedy kromě dojezdu, který při ostré vyjížďce sotva přesáhne 150 km, je maximální rychlost omezená na 150 km/h. Jenže Mini se narodilo hlavně pro okresky a technické okruhy. A tam takové tempo stačí.
Pak tu máme další slabinu, která nás zklamala asi nejvíce z celého jinak velice zábavného testu. Výše jsme psali o gripu předních kol, jenže ten na našem kusu podvazovaly pneumatiky Hankook, které mají pro takto lehké auto zjevně příliš tvrdou směs. I na suchu přichází varovné chrčení věštící, že se auto pomalu vydává po tečně ven ze zatáčky, poměrně brzy. Jenže na mokru je to téměř tragické. Gumy se pouštějí asfaltu i pod povolenou devadesátkou, navíc před ztrátou adheze dostatečně včas nevarují. Trochu to připomínalo školu smyku, zejména když při testování na klikaté silnici první třídy vůz předvedl v sedmdesátce ukázkovou nedotáčivost, která se po bleskovém kontra naopak změnila v efektní drift. Intenzivní zážitek, avšak vzhledem ke zcela legální rychlosti, v níž se odehrál, a okolnímu provozu necítíme potřebu jej opakovat. Takže pokud budete mít na výběr, Hankook přeskočte. Ostatní pneumatiky vyzkoušené nemáme, ale horší na mokru být už snad ani nemohou.
U nabíječky Mini připomene, že tu s námi už je nějaký ten pátek. Maximální rychlost nabíjení totiž končí dnes už podprůměrnou hodnotou 50 kW DC. Jenže drží vysokou nabíjecí rychlost pozoruhodně dlouho, a tak se vůz nabije na dalších více než 200 km za půl hodiny. Je totiž nečekaně efektivní a dokáže stlačit spotřebu při klidné jízdě až někam k 12,3 kWh/100 km. Na dálnici počítejte kvůli kolmějšímu čelnímu sklu s hodnotami kolem 19,4 kWh na 100 km, celkový průměr z testu bez nějakého odříkání, avšak v rámci předpisů, se zastavil na 14,7 kWh/100 km. V tom jsou však zahrnuty kromě dálkových přesunů i hodiny a hodiny parádní zábavy. Je to o něco méně než při původním testu, což přesně odpovídá příslibům vylepšeného softwaru uvedeného zkraje letošního roku.
Mini jsme již testovali před dvěma lety a menším faceliftem, tehdy stálo o 94 200 Kč méně než dnes. To není moc dobrá zpráva, a tak trochu to popírá optimistické prognózy, že elektromobily budou zlevňovat. Jenže od té doby tu máme celkem tři vzájemně se doplňující krize, které změnily nejen bezpečnostní situaci, ale i všechny dlouhodobé výpočty v automobilkách. A zdražovat museli všichni, někteří méně, jiní více. A při porovnání, co za srovnatelné peníze nabízí konkurence, či kolik stojí benzinový Cooper S s automatem, který sice dál dojede a na dálnici dokáže vyšší maximálku, ale jiné prakticky výhody nemá, tolik to zase není. Zejména, když jsou k dispozici desítky stylových položek výbavy, s nimiž můžete tvář anglického elektronka výrazně změnit k obrazu svému individualistickému.
Mini dělá radost každý den. I když je v dnešní překotné době o generaci až dvě zpět a neohromí dojezdem ani rychlostí nabíjení, řídit jej je nefalšovaná zábava, navíc neředěná přehnanou tuhostí podvozku. K tomu nabízí přesně tolik místa dvěma cestujícím, aby se mohli vydat i na dlouhý výlet a případně sebou vzít dva kamarády na nějaký kratší. Má vynikající jízdní vlastnosti, dnes už nenapodobitelně kvalitní interiér s parádními materiály, velmi dobrou ergonomii, která ještě nezapomněla na separátní mechanické ovladače pro důležité funkce (což se bohužel v blížícím se nástupci zgruntu změní) a především charisma, které ničemu neškodí a bude vás každý den bavit. Když se k tomu přidá velice dobrá spotřeba i jízdní dynamika plus znamenitý cestovní komfort, za nás není co řešit.
Technické parametry MINI Cooper SE
Kompletní specifikace| Konstrukce | hatchback, 3 845 × 1 727 × 1 432 mm, 1 365 kg |
|---|---|
| Pohon | Elektřina, hnaná náprava: přední |
| Výkon | 135 kW, 184 koní, točivý moment: 270 Nm |
| Baterie | 32,6 kWh (28,9 kWh využitelná kapacita) |
| Nabíjení | rychlonabíjení: 50 kW, palubní: 11 kW, konektory: CCS Combo, Mennekes |
| Spotřeba | Kombinovaná: 15 kWh / 100 km, dojezd: 233 km |
| Cena od | 971 100 Kč |
Foto: Ladislav Čermák, fDrive.cz
Jinak, to Mini vypadá jako moc dobré EV.