Jaká je reálná spotřeba Škody Enyaq Coupé Sportline iV 80 v dálničním provozu?

Škoda Enyaq Coupé Sportline iV 80 představuje stylovější alternativu pro SUV Enyaq . S upravenou karoserií typu kupé se však pojí i lepší aerodynamika, teoreticky tedy i delší dojezd. Jak si vedla testovaná novinka na cestě z Prahy do Brna a zpět běžnou dálniční rychlostí bez omezování?

Dálniční přejezdy bez omezování

Na začátek několik údajů o aerodynamice a dojezdu, tedy aspektech, jejichž zmínku si verze Coupé nepochybně zaslouží. Již na první pohled je totiž patrné, že tvary tohoto vozu oproti provedení SUV zajistí lepší obtékání vzduchu kolem karoserie, respektive menší odpor, s čímž se pojí i o něco delší dojezd. Aerodynamika s koeficientem Cx 0,234 je tedy oproti SUV (Cx 0,265) lepší a dle WLTP tak 77kWh baterie zajistí dojezd až 545 kilometrů na plné nabití, což je o 11 kilometrů více než u standardního Enyaqu. Objem kufru je přitom podle VDA 570 litrů, což je „jen“ o 15 litrů méně oproti SUV a vměstná se do něj skutečně mnoho. Přiznejme si navíc, že Coupé zkrátka vypadá lépe, jak je na tom ale s dálničním dojezdem?

Přečtěte si také

Test Škoda Enyaq iV 80x Sportline – První jízdní dojmy z nejrychlejšího Enyaqu

Pro účely tohoto testu jsem se tentokrát rozhodl jet rychlostí, která podle mého názoru odpovídá tomu, jak většina řidičů na dálnici jezdí. Nedržel jsem se tedy striktně tachometrové „stotřicítky“, nýbrž se pohyboval v rozmezí (tachometrových) 130 až 140 km/h, pochopitelně při dodržování různých zpomalení ve zúžených úsecích apod. Přiznám se ale, že v rámci bezpečnosti předjíždění byla občas rychlost ještě o něco vyšší.

Cesta Praha – Brno

Výjezd z Prahy (konkrétně z OC Stromovka) odstartoval nabitím vozu na 100 %, což se dá spojit například s krátkou procházkou v části Stromovky či nákupem v obchodním centru. S vozem jsem na místo dojel zhruba po 25 ujetých kilometrech spíše pomalejší jízdy. Nabíjecí výkon přibližně po půl minutě vyšplhal na necelých 73 kW a po 50 minutách jsem dorazil k vozidlu s plně nabitou baterií, do které nabíjecí stanice PRE dodala 42,26 kWh. Dojezd podle palubního počítače (předcházející jízdy byly převážně (pří)městské) činil 476 kilometrů. Nastavil jsem cestu do cílové destinace (Hodonín) s úmyslem zkontrolovat dojezd a spotřebu při průjezdu Brnem. Dle navigace Waze činila vzdálenost zadané trasy 283 kilometrů, čistě teoreticky bych tak měl do cílové destinace dorazit zhruba se 190km dojezdem.

Na celou obrazovku

V Brně, po ujetí 225 kilometrů s klimatizací nastavenou na 22 stupňů Celsia (venku panovaly teploty okolo 30 stupňů Celsia ) v čase 2 hodiny 26 minut průměrnou rychlostí jen 93 km/h kvůli několika objížďkám souvisejícím s komplikacemi na dálnici, činila průměrná spotřeba 20,2 kWh na 100 km. Objížďky mimo dálnici pochopitelně přispěly ke snížení spotřeby, na dálnici jsem však Enyaq nešetřil a jel dle výše uvedených rychlostí. V tuto chvíli ukazoval vůz 41 % baterie a teoretický dojezd 174 kilometrů. Do Hodonína jsem pak po celkem 310 ujetých kilometrech dorazil s celkovou průměrnou spotřebou 20,1 kWh/100 kilometrů, 23 % baterie a předpokládaným dojezdem 105 kilometrů. Z Brna do Hodonína již ubíhala cesta podle plánu, tedy nejprve po dálnici, kde se sjede na Břeclav a poté pokračuje na komunikacích s max. rychlostí 90 km/h.

Cesta Brno – Praha

Cesta do Prahy měla víceméně identický průběh, tedy z Hodonína přes Brno až do Prahy. I tentokrát jsem se hned na začátku cesty rozhodl nabít vůz, kdy se ze 71 % na 89 % nabil za necelých 19 minut, doplnil jsem tak 16,61 kWh. Mezitím jsem si vyřídil krátký nákup, avšak na plné nabití jsem tentokrát nečekal. Ještě na 89 % baterie se Enyaq nabíjel výkonem 31,5 kW, což je solidní.

Na celou obrazovku

S 89 % a teoretickým dojezdem 391 kilometrů (sníženým kvůli nedávnému dálničnímu přejezdu) jsem se vydal směrem na Brno, kam jsem dorazil po ujetí 68 kilometrů s průměrnou rychlostí 102 km/h a spotřebou 19,9 kWh/100 kilometrů + teoretickým dojezdem 309 kilometrů a baterií vykazující úroveň nabití 73 %. Zde jsem spotřebu vynuloval. Po ujetí dalších 126 kilometrů průměrnou rychlostí 125 km/h a spotřebou 21,5 kWh na 100 km jsem se rozhodl si udělat přestávku v McDonald's v Čechticích a vůz zde nabít, jelikož jsem ho měl následujícího dne předávat kolegovi brzy ráno. Po připojení k nabíječce s 36 % baterie nabíjecí výkon během jedné minuty vyskočil zhruba na 129 kW. Celé nabití mělo dle počítače trvat od 22:49 do 23:34. Nejvyšší zaznamenaný výkon jsem zdokumentoval po třech minutách nabíjení s kapacitou baterie 42 %, když činil 132,8 kW.

Přečtěte si také

Test Škodou Enyaq iV 80 na dovolenou do Řecka – Osobní postřehy po ujetí více než 4 000 km (4. díl)

Po kávě a necelých 25 minutách jsem nabíjení ukončil. S 86 % baterie činil nabíjecí výkon 41,2 kW a do auta mezitím přiteklo 41,67 kWh. Do cílové destinace jsem dorazil po ujetí celkem 221 kilometrů (z Brna do Prahy) v čase 2 hodiny a 6 minut, průměrnou rychlostí 110 km/h a s průměrnou spotřebou 20,1 kWh/100 kilometrů. V tu dobu měl Enyaq po předchozím nabíjení 65 % baterie a předpokládaný dojezd 268 kilometrů.

Praktické poznatky z jízdy

Delší trasy v Enyaqu jsem si již velmi dobře vyzkoušel dříve s klasickým SUV na cestě do Řecka a zpět, z níž jsem publikoval několik článků. Verze Coupé s identickou kapacitou baterie mě tedy neměla příliš mnoho čím překvapit, což ale neznamená, že jsem si cestu neužil. Enyaq Coupé je skutečně pohodlné auto, ve kterém je radost se vydat i na delší cesty, na čemž se shodli i pasažéři na zadních sedadlech. Prostornost a vzdušnost (v tomto případě také díky panoramatické střeše) tomuto vozu zkrátka nelze upřít. Stylově také vypadají propojené LED Matrix světlomety a dojem udělá i příplatkový head-up displej s rozšířenou realitou, která může na starší generaci řidičů působit jako solidní sci-fi (v dobrém slova smyslu).

Jedinou drobností, kterou bych Enyaqu vytkl, jsou dle mého názoru zbytečně malá pádla pro regulaci rekuperace, to jsem ostatně zmiňoval i v dojmech z používání Enyaqu po ujetí více než 4 000 kilometrů. Alespoň sportovněji vypadající provedení Coupé by si zasloužilo větší (a sportovněji vypadající) pádla, skutečně je to však naštěstí jen maličkost. Během používání jsem si rovněž všiml občasných problémů při používání Apple CarPlay s nejnovějším iPhonem (kolega evidoval stejné problémy při používání Android Auto), kdy se obrazovka jakoby „rozpije“ a část pixelů se ošklivě roztáhne. Jelikož jsem se s ničím podobným nesetkal u jiných vozů, kde jsem používal stejný telefon a podobné zkušenosti měl i kolega, půjde zřejmě o nějaký bug v infotainmentu. Věřím však, že se jej výrobci podaří odstranit.

Foto: Ioannis Papadopoulos, fdrive.cz