Audi učinilo další krok k efektivnímu řešení nerudovské otázky „kam s nimi“. Představilo nejnovější evoluci programu BattMAN (Battery Monitoring Analysis Necessity – Pomůcka k monitorování a analýze baterií), který původně vznikl v Audi Brusel pro rychlou analýzu stavu baterie Audi e-tron a dodnes se používá jako servisní nástroj i u ostatních koncernových značek. Dobrý nápad se ujal a ve spolupráci s recyklační divizí Volkswagen Group Components z něj vznikl diagnostický komplet BattMAN ReLife, který v řádu minut podrobně zkontroluje stav vyřazené trakční baterie. Zkrátí se tak výrazně proces, který dosud zabral několik hodin. Zařízení se bude používat jako prvotní filtr přijatých baterií v recyklačním, materiálovém a repasním centru Salzgitter, přičemž do budoucna se nabízí i další druhy využití.
Po zapojení nízkonapěťových konektorů analyzátor nejprve zkontroluje, zda je baterie vůbec schopna komunikovat a přenášet data. Poté zjistí a zobrazí případná chybová hlášení a také izolační odpor, kapacitu, teploty a napětí jednotlivých článků. Axel Vanden Branden, manažer kvality Audi Brusel, vysvětluje: „Dokážeme měřit všechny důležité parametry článku. Systém semaforu pak ukazuje stav článku po článku – zelená značí, že je článek v pořádku, žlutá, že vyžaduje další kontrolu, a červená, že je nepoužitelný.“ Na základě kontroly je rychle rozhodnuto, kam článek poputuje dál. Pokud je zjištěn výtečný stav, prodělá repasi a vrátí se do prodejní sítě jako plnohodnotný repasovaný díl. Aktuálně se dolaďují obchodní modely, především metodiky určení, za jakých ekonomických podmínek má taková repase ekonomický smysl.
Druhou možností je program Second life, kdy výkonná a drahá baterie, už nesplňující parametry nového dílu, ale stále ještě funkční, poslouží v jiných zařízeních. Například v samohybných autonomních dobíjecích robotech, které Volkswagen vyvíjí a budou schopné s pomocí komunikace V2X vyhledat odstavené vozidlo, otevřít mu dobíjecí zásuvku a samočinně mu doplnit energii. Případně jako vyrovnávací zdroj v rychlonabíjecích stanicích, jako domácí úložiště energie či pohon nejrůznější manipulační techniky. A konečně, definitivně vysloužilé či neopravitelně poškozené baterie putují k recyklaci. Ta probíhá přímo v Salzgitteru a nejdříve se z baterie vyzískají základní materiály typu mědi, hliníku či plastů, zároveň s nimi pak rozdrcený „černý prášek“. Ten obsahuje cenné druhotné suroviny (lithium, nikl, mangan, kobalt a grafit), které se u specializovaných partnerů hydrometalurgicky separují a následně zpracují na znovupoužitelný katodový materiál. Ten by měl v blízké budoucnosti tvořit významný podíl na vstupních surovinách pro výrobu nových baterií.
