Těch, kteří někdy řídili, nebo se aspoň posadili do auta čínské značky, je v Evropě zatím výrazná menšina. A velká část publika po tom ani netouží, protože se k nim dostaly ať už subjektivní, či objektivní informace o tom, že to jsou laciné, příšerně zpracované krabičky s páchnoucími plasty, nevkusnými detaily a uhoupanými podvozky. Nutno dodat, že to byla donedávna pravda a na řadu tamějších produktů tato charakteristika stále víceméně platí. Ovšem věci se velmi dynamicky mění a Čína je na počátku podobného zázraku, který před 20 lety katapultoval vysmívané jihokorejské automobilky na pozice respektovaných technologických, konstruktérských i designérských lídrů. A my tu máme první důkazy.
Jedním z nich je bezesporu Maxus MIFA 9, tedy vůz značky patřící do koncernu SAIC, která z elektrických aut dosud vyráběla pouze dodávky. Jenže právě nyní začíná i s osobními auty a zdá se, že se vrhá na konkurenci zcela bez respektu. 5,25m MPV sdílející platformu i karoserii s později uvedeným hybridním Maxusem G90 totiž nastavil tak vysokou laťku prostoru, komfortu a výbavy, že se přímo vnucuje srovnání se zavedenou prémiovou konkurencí evropských značek. Viděli jsme to už na fotkách, jenže ty často milosrdně zakrývají přešlapy v kvalitě či ergonomii. Proto jsme byli mimořádně zvědaví na osobní zkušenost. A té se nám dostalo na nedávno skončeném bruselském autosalonu, byť zatím pouze ve statické podobě.
Osahali jsme si totiž černý exemplář Maxusu MIFA 9 vystavený na stánku značky, kde oslavil evropskou výstavní premiéru. Už známe vynikající výsledky crashtestu Euro NCAP, nyní tedy přidáváme další várku informací. Využili jsme totiž možnost usednout do interiéru, který nás zajímal nejvíce. Imperátorská křesla ve druhé řadě se totiž už na obrázcích hodně podobají těm v Mercedesu EQV či jiných VIP shuttlech.
Nejdříve osobní setkání – i v černé barvě, která opticky zmenšuje, působil Maxus mastodontně. A nutno dodat, že i esteticky; na rozdíl od svého spalovacího klonu G90 vybaveného neevropsky hrozivou maskou se MIFA 9 dívá na svět decentně přivřenými diodovými pásky se světlomety opticky zamaskovanými v záhybech předního nárazníku, podobně jako u nových vozů Hyundai. Záď expresivně obtažená svítícími proužky už je sice s evropským vkusem trochu na štíru, avšak v noci ji zaručeně nikdo nepřehlédne, což je ostatně účelem.
Uvnitř extravagance končí; – designéři se sice i zde pustili od odvážných křivek, avšak ty často začínají i končí bez návaznosti a zjevného účelu. Naopak tu nacházíme zákoutí, kde se kreativita nechala spát a dílenské zpracování pokulhává. Ovšem není to rozhodně hlavní dojem, ten je naopak až překvapivě evropský. Už žádná zapáchající lepidla ani komické ostré hrany na koncích ploch z tvrdých a nepříjemných plastů, ale solidní povrchy, na něž je příjemné sahat. Řidičovo pracoviště je sice poněkud jednodušeji střižené a působí minimalisticky, ovšem parádní sedadla přesto říkají, že i on se bude mít na dlouhých cestách dobře.
To nejzásadnější se samozřejmě odehrává ve druhé řadě; tamější polohovatelná kapitánská křesla s lýtkovými opěrkami jsou tak pohodlná, jak působivě vypadají. Použitá kůže ale i tak trochu zaostává za tou, kterou známe z Mercedesů. Chtělo by se říci, že vše napraví výrazně nižší cena, avšak základní se velice podobá Mercedesu EQV, i když bude zahrnovat zřejmě zcela nesrovnatelnou základní výbavu. Na letáku totiž stála doporučená základní cena 75 990 eur (1,82 milionu korun), zatímco zmíněný Mercedes startuje pod hranicí 70 tisíc eur. Cenová válka se tedy zjevně konat nebude a my jsme tuze zvědaví, zda případné první svezení ukáže, že je takové sebevědomí oprávněné.
