Simulované podmínky v laboratořích Fordu jsou přitom tak věrné, že i nejzkušenější testovací řidiči se mohou cítit unavení či malátní – například při simulaci vysokých nadmořských výšek. Ford proto nyní angažoval dva robotické řidiče. Technici jim říkají Shelby a Miles (Carroll Shelby a Ken Miles sehráli klíčovou roli ve vývoji Fordu GT40, který v roce 1966 vyhrál 24 hodin Le Mans. Shelby byl známý rovněž v souvislosti s upravenými variantami Fordu Mustang, které dodnes nosí jeho jméno). Uplatní se zejména při simulacích vysokých nadmořských výšek, kde metodika testu někdy vyžaduje, aby se postup několikrát perfektně zopakoval.
Jak to funguje
Továrna na počasí, umístěná v německém Kolíně nad Rýnem, přispívá k tomu, že řidiči se mohou na své vozy Ford spolehnout v saharské poušti, na Sibiři i na nejvýše položených alpských silnicích. Při testování se živými řidiči v aerodynamickém tunelu, zejména při simulaci vysoké nadmořské výšky, je nutné dodržovat řadu bezpečnostních opatření. Na místě musí být lahve s kyslíkem, zdravotnické vybavení i záchranář a zdravotní stav řidičů se nepřetržitě sleduje.
Robořidič může pracovat v teplotním rozsahu -40°C až +80°C, stejně jako v extrémních nadmořských výškách. Navíc ho lze naprogramovat na různé řidičské styly. Nohy robotického řidiče sahají k pedálům akcelerátoru, brzd a spojky, jedna paže ovládá řazení a druhá spouští a zastavuje motor.
Ford nicméně i nadále provádí provozní zkoušky v reálném světě. V Evropě se jedná například o Großglocknerskou vysokohorskou silnici v rakouských Alpách nebo o zasněženou oblast Arjeplog ve Švédsku.
„Tito dva noví jezdci jsou skvělými posilami týmu, protože zvládnou náročné vytrvalostní testy ve vysokých nadmořských výškách a za vysokých teplot. Když sedí na místě řidiče robot, můžeme provádět zkoušky celou noc bez obav, že řidič bude potřebovat přestávku na svačinu nebo toaletu,“ prohlásil Frank Seelig, vedoucí zkoušek v aerodynamickém tunelu, Ford of Europe.
