Komunistická, centrálně řízená Čína právě prochází přerodem z první, divoké fáze industrializace do druhé, ve které už se pomalu začíná brát ohled i na drobnosti typu životního prostředí. A protože právě říše středu je největším světovým znečišťovatelem planety a nadále staví jednu tepelnou elektrárnu za druhou, lze každé, byť částečné vylepšení tamějšího tristního energetického mixu, jen uvítat. Je to velký paradox, zatímco počet čínských elektromobilů roste téměř geometrickou řadou a aktuálně jich tam jezdí už kolem čtyř milionů, jejich výsledná uhlíková stopa vlastně není vůbec ekologická. V Číně totiž stále pochází 85 % energie z fosilních zdrojů a tento podíl bude podle analytiků v aktuální dekádě klesat jen velmi pomalu. Proto rčení o elektromobilech, které mají své výfuky u nejbližší tepelné elektrárny, v Číně stále platí a ještě dlouho platit bude. Čína sice oficiálně směřuje k uhlíkové neutralitě, která by měla podle prezidenta Si Ťin-pchina nastat již v roce 2060, jenže v praxi se téměř nekonají kontroly tepelných elektráren jako hlavního zdroje skleníkových plynů.
Jenže tamější vláda už nějakou dobu mohutně investuje do obnovitelných zdrojů. Po gigantické hydroelektrárně Tři soutěsky na řece Jang-c’-ťiang s instalovaným výkonem 22,4 GW dokončuje stejnojmenná společnost na stejném toku další monstrózní vodní dílo. Na horním toku vznikla za neuvěřitelné čtyři roky další údolní hydroelektrárna Paj-che-tchan, tentokrát s šestnácti bloky o celkovém výkonu 16 GW. Aktuálně jsou spuštěné první dva, po náběhu plného výkonu dodají podle electrek.co generátory do sítě 62,4 TWh ročně. To by stačilo k plnému pokrytí provozu 20 milionů elektromobilů, jenže vyrobená energie samozřejmě poputuje i jinam, především ke stále rostoucímu průmyslu. A v celkovém množství čínské energie téměř 8 000 TWh ročně je to stále jako příslovečné plivnutí do moře.
Jenže provincie S'-čchuan, na jejímž území hydroelektrárna leží, chce v aktuální, právě zahájené pětiletce vybudovat dalších deset, menších vodních elektráren a rozestavět dalších sedm. Pochopitelně, že se místní úřady příliš nezdržují s právy obyvatel ani ekologickými škodami, jenže podobně to v rannějších fázích průmyslové revoluce chodilo i v jiných částech světa. Takže doufejme, že Čína bude přecházet na obnovitelné zdroje co nejrychleji. Nejen proto, aby tamější elektromobilisté mohli konečně jezdit s čistým svědomím.
